Země, které zaujímá strategickou polohu mezi Evropou a Asií a ovládá vstup do Černého moře, je opět „vítána“ v Severoatlantické alianci. Nehledě na skutečnot, že řada kroků tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana nahrává ruským zájmům. Jedním z nejviditelnějších bylo dvouroční blokování vstupu Švédska do Aliance, i když sousední Finsko bylo přijato poměrně rychle. Turecko v minulých letech také nakoupilo ruské zbraňové systémy.

Odkládání souhlasu s připojením Švédska do Aliance se ale Erdoğanovi vyplatilo. Jen několik hodin poté, co Turecko přestalo vstup Švédů blokovat, Spojené státy posvětily prodej stíhaček F-16 ve výši 23 miliard dolarů, který se odkládal od roku 2021.

A americké ministerstvo zahraničí oznámilo, že Washington „s potěšením“ přivítá Ankaru zpět v programu nákupu nejmodernějších strojů F-35. Tedy hned poté, co se vyřeší problém se starším tureckým nákupem ruského protiletadlového systému S-400, jehož současné používání se stíhačkami F-35 by, jak se Pentagon obává, mohlo odhalit slabiny amerických letounů.

Skutečnost, že novodobému tureckému sultánovi – hlavně díky klíčové geopolitické pozici země, která má 85 milionů obyvatel – procházejí činy, které by žádnému jinému západnímu spojenci Spojených států neprošly, potvrzují i odborníci. „Žádná země na západní oběžné dráze neučinila tolik problematických kroků, aby přesto byla přivítána zpět s otevřenou náručí,“ upozornil publicista a odborník na Turecko David Lepeska.

Také američtí zákonodárci přiznávají, že porušování pravidel ze strany Turecka je dlouhodobě frustruje. „Můj souhlas s tureckou žádostí o nákup letounů F-16 byl podmíněn souhlasem Turecka se členstvím Švédska v NATO. Nenechte se ale mýlit, nebylo to rozhodnutí, ke kterému jsem dospěl lehce,“ uvedl demokratický šéf senátního výboru pro zahraniční vztahy Ben Cardin.

Demokratický senátor Chris Van Hollen rovněž kritizuje tureckého prezidenta. „Nadále mám vážné obavy z pokračujících útoků prezidenta Erdoğana proti našim kurdským spojencům v Sýrii nebo kvůli jeho agresivním akcím ve východním Středomoří. V následujících týdnech a měsících musíme Turecko bedlivě sledovat, činy mluví hlasitěji než slova,“ varoval.

Země rozkročená mezi dva kontinenty má po Spojených státech v rámci Aliance druhou nejpočetnější armádu. Slouží v ní více než 600 tisíc aktivních vojáků, a letecká základna Incirlik je klíčovým místem pro starty amerického letectva v celé oblasti Blízkého východu. Na území Turecka je kromě toho rozmístěna padesátka amerických jaderných hlavic.

Z vojenského i strategického hlediska je (teoretické) vyloučení Turecka z NATO nemyslitelné. „Historicky bylo Turecko vždy zásadním členem NATO vzhledem ke své geostrategické poloze mezi Evropou a Asií, díky níž kontroluje přístup k Černému moři,“ řekl pro americkou CNBC Hakan Akbas z poradenské společnosti Albright Stonebridge Group.

Protože Turecko sousedí se zeměmi, jako je Sýrie, Irák, Írán a slouží jako tranzitní země pro energetické suroviny, může si v rámci Severoatlantické aliance dovolit mnohem více než jiné členské země, míní Akbas. Mnoha jiným členům aliance se sice vztahy Ankary s Moskvou hrubě nelíbí, na druhou stranu to zemi umožnilo vyjednávat o obilném koridoru v Černém moři nebo o výměně zajatců mezi Ukrajinou a Ruskem.