Střídání stráží u Buckinghamského paláce probíhá každý den v poledne. V Downing Street – v docházkové vzdálenosti odtud přes park svatého Jakuba – je většinou odpoledne k vidění střídání ministerských předsedů, praví zlomyslná parodie na moderní londýnský bedekr kolující po sociálních sítích.

Minulé úterý přišel do řečené ulice dosud nejčerstvější šéf exekutivy Rishi Sunak (ještě na konci minulého týdne tento údaj platil), aby oslavil vítězství znalostí nad ignorancí, světla nad temnotou a dobra nad zlem. Co dělají takové obraty v článku o britské Konzervativní straně, můžete se ptát nevěřícně. Máte pravdu – nemají nic společného s politikou, nýbrž zhruba popisují význam hinduistického svátku Díválí (či Dípaválí), jehož nejdůležitější den připadl právě na datum jmenování Sunaka coby prvního hinduisty do zmiňované funkce. To ještě může hrát svoji roli.

Nejhorší start

Nakolik se sváteční motiv promítne do skutečnosti, je otázka, kterou si minulý týden lámal hlavu leckterý Brit. Znalosti versus ignorance – to by mohlo sedět. Sunak, bývalý investiční bankéř u Goldman Sachs, manažer amerického investičního fondu a manžel dědičky zakladatele miliardové firmy Infosys, je na rozdíl od svých dvou bezprostředních předchůdců technokrat tělem i duší.

Vítězství světla nad temnotou je naopak ošemetná disciplína: indický původ dal současnému lídrovi toryů do vínku barvu kůže podstatně tmavší, než je ta albína Borise Johnsona a (přinejmenším podle stylu vládnutí) stodesetiprocentní blondýny Liz Trussové. I to bude důležité.

Daniel Deyl

Na posouzení výsledku souboje dobra se zlem si v Sunakově případě budeme muset počkat. On sám přitom doufá, že bude bilancovat co nejpozději, tedy za rok a půl, kdy je poslední možný termín parlamentních voleb. Není divu, protože nastoupil do funkce v nejhorší startovní pozici, jakou kdy britský ministerský předseda zažil.

Z jeho veřejné funkce mu plyne úkol zahojit rány, jež britská ekonomika v posledních šesti letech utrpěla kvůli odchodu z Evropské unie, koronavirové pandemii a chaotickému vládnutí jeho předchůdců. To samo o sobě nebude nic snadného. Stranická funkce mu zase ukládá povinnost uspět co nejlépe u nejbližších parlamentních voleb.

Černá a bílá najednou

Smůla je, že oba úkoly, z nichž jeden každý je nejspíš nad lidské síly, jsou do značné míry protichůdné. A ještě k tomu mají další společnou téměř nesplnitelnou podmínku: sjednotit za sebou partaj, jež si za posledních 32 let zvykla vynikat především ve vnitřních rozbrojích.

Jak napsal sloupkař týdeníku The Spectator, domovského média toryů: „Práce britského ministerského předsedy je úplně nemožná. Nároky na něho neustále stoupají a snaha uspokojit všechny nároky najednou je zhola nesmyslná.“

Daniel Deyl

Oč tedy jde? Británie byla v pěkné ekonomické kaši už před zářijovým nástupem Liz Trussové do nejvyšší funkce (viz box). Protože trhy se lekly její rozpočtové lehkomyslnosti, chvíli to vypadalo, že bude Británie po finanční stránce vypadat jako Itálie, to jest prachmizerně. Sunakův nástup sám o sobě trhy uklidnil – částečně (viz graf). Libra i cena, již bude vláda platit za přístup k penězům, se plus minus vrátily do předtrussovského stavu (úroky na hypotékách i běžných úvěrech však zůstaly výše) – to čistě jen proto, že si Sunak svým předcházejícím působením v roli ministra financí vydobyl pověst disciplinovaného realisty.

Teď však má před sebou týž problém jako Trussová: musí přijít s něčím, čeho se trhy neleknou a co zároveň běžné Brity neožebračí. S něčím, co ekonomiku postrčí vpřed, aniž by to hnalo vpřed inflaci. S něčím, co bude černé a bílé najednou.

Jak je k tomu Sunak vybaven? Výčet nemožností pokračuje – musí být dostatečně odvážný, ale také se musí vyvarovat chyb, jež z riskování plynou. O svých konkrétních plánech dosud mlčel, což je jedním z důvodů, proč jej trhy hodnotí tak pozitivně.

Ostrý hoch

Tady přichází ke slovu Sunakova minulost investičního bankéře a manažera hedgeového fondu: na riziko je zvyklý a umí s ním vycházet rychle, brutálně a účinně. Jeden z mála důvodů k optimismu poskytuje nezaujatému pozorovateli rychlost, s níž se vypořádal s novou politickou situací. Ačkoli v srpnu odešel z boje o vůdce toryů poražen, neváhal do téže řeky vstoupit znovu. Ranou od boku sestřelil Borise Johnsona, který přiletěl z Karibiku, aby shromáždil svoje příznivce v parlamentu za účelem návratu do Downing Street. Neshromáždil jich mnoho: Sunak nejen Johnsonovu nabídku na rozdělení mocenského koláče odmítl, ale přes vzájemnou dohodu nechal zprávu o tajném průběhu jejich schůzky vytroubit do světa. Připravil tak Johnsonovi ponížení, z něhož se rival nevzpamatoval. (Leckdo si v tu chvíli vzpomněl, že fotografie večírku na zahradě v Downing Street, které vedly k Johnsonově pádu, pocházely ze Sunakovy tehdejší kanceláře v Downing Street 11.)

Stejně rychle vyřídil Sunak představitele nejradikálnějších brexitérů, Jacoba Reese-Mogga. Ten ještě jako člen kabinetního týmu Trussové navrhl opatření, které by s okamžitou platností ukončilo fungování veškerých (zhruba 2400) zákonů, jež do britského práva vešly z Bruselu. Výsledkem by byl pochopitelně strašlivý a drahý chaos. Sunakovi lidé Reese-Mogga minulé úterý ráno navštívili – a ještě ten den měl Sunak na stole jeho rezignaci.

Daniel Deyl

Sunak se tak zbavil exponentů dvou nejmocnějších frakcí, které mu budou komplikovat život – spojenců Borise Johnsona a tvrdých brexitérů (obě kategorie se v několika osobách překrývají). Ukázal, že v případě potřeby dokáže být velmi tvrdý – ale zároveň umí nezbytnou brutalitu obléci do kultivovaného kabátu pozitivního optimismu. Logický požadavek labouristů na vypsání předčasných voleb smetl se stolu, aniž by jej zmínil: „Dostali jsme mandát pro svůj program, ne pro nějakého jednotlivce,“ řekl novinářům. Takhle to naposledy uměl labouristický boss z přelomu tisíciletí Tony Blair, jenž měl s vnitrostranickým disentem mnoho zkušeností.

Zároveň může být ona skrývaná dravost Sunakovým problémem. V roce 2016 hlasoval pro opuštění Evropské unie (ačkoli později zakotvil v táboře „měkkých“ brexitérů, kteří chtěli vztahy s Bruselem kazit co nejméně). Buď věřil, že to přinese ekonomický užitek, jak sám tvrdil, což by vybízelo k nadzvednutí obočí nad kvalitou jeho úsudku. Nebo tak učinil, protože věděl, odkud vítr vane (a skutečně, do první kabinetní funkce dosedl již po padesáti měsících strávených v parlamentu), což staví do nepěkného světla jeho charakter.

Kratičkých devatenáct měsíců

Kde je pravda, dosud nevíme. Víme, že jeho úsudek i charakter budou v následujících devatenácti měsících vystaveny opravdu tvrdému testování. Dostat za tu dobu britskou ekonomiku do formy, která by se mohla přetavit ve voličské uznání, je prakticky nemožná věc. Když mu v cestě navíc stojí zmiňovaný oslabený mandát a stranická nejednotnost, bylo by to na hraně zázraku. I v tom případě by jej však nejspíš čekala drtivá volební prohra. Vyprávět by o tom mohl John Major, za jehož vlády v devadesátých letech se britská ekonomika zotavila z likvidačního propadu libry – ale konzervativci ve volbách ještě po pěti letech propadli (a trvalo dalších třináct let, než z opozice vyšli). A to ani není řeč o tom, že každý nezbytný rozpočtový škrt budou provázet narážky na Sunakovo osobní bohatství (do nichž se s trochou šikovnosti dobře schovají i implicitní narážky na jeho nebritský původ). Jeho odpůrcům – labouristy počínaje a Johnsonem konče – přijde obojí vhod.

„Aspoň můžu říct, že jsem byla ministerskou předsedkyní,“ řekla na odchodu z Downing Street Liz Trussová. Sunak není ten typ, kterému by něco takového stačilo. Jestli dokáže cokoli navíc, bude to moci považovat za svého druhu úspěch. 

Co musí rozlousknout

Ekonomický růst

Sunak přebírá otěže v době recese a dvouciferné inflace. Aktivita soukromého sektoru se v říjnu snížila – po předcházejících slabých maloobchodních tržbách to bylo další špatné znamení. Reálné příjmy domácností meziročně klesly téměř o tři procenta. Každý náznak nedisciplinovanosti hrozí skokovým zvýšením ceny vládních dluhopisů (= ceny půjčování peněz pro všechny Brity).

Energetika

Trvale vysoké ceny energií budou představovat problém pro podniky i domácnosti. Až v dubnu doběhne program vládní podpory, začne jít do tuhého. Inflace by se mohla vyšplhat na patnáct procent.

Bydlení

Růst hypotečních nákladů je jednou z potíží, které Sunak v úřadu zdědil. Ovlivňuje to trh s nemovitostmi, kde poptávka (a s ní růst cen) prudce zpomalila, zejména v Londýně. Vyšší úrokové sazby hypoték také ztíží jejich refinancování.

Veřejný sektor

Dlouhodobé podfinancování a rostoucí nespokojenost státních zaměstnanců omezují možnost výdajových škrtů. Britové již v létě zažili vlnu stávek proti případným škrtům. Sunak bude muset vyvážit potřebu škrtů s politickým rizikem, které jejich zavedení nutně obnáší.

Zdravotnictví

Přeplněné nemocnice a dlouhé čekání na sanitky jsou normou již dnes. Očekávaný nárůst počtu hospitalizací v zimě hrozí zahlcením zdravotnických služeb. Nedávné zrušení poplatku za zdravotní a sociální péči ubírá z rozpočtu třináct miliard liber.

Sociální dávky

Vláda je pod tlakem zvýšit výplaty dávek, přičemž důchody mají držet vzorec „trojitého zámku“. Ten stanovuje, že platby rostou v souladu s inflací, růstem příjmů, nebo o 2,5 procenta, podle toho, která hodnota je vyšší. Pro ilustraci: valorizace podle inflace by letos znamenala zhruba 140 miliard liber na důchody navíc.

Brexit

Stín brexitu ne a ne zmizet. Sunak bude pod tlakem na uzavření nových obchodních dohod. Musí však napřed vyřešit tzv. Severoirský protokol, jenž má určit, kudy přesně vede britsko-evropská obchodní hranice.