Počátkem týdne se k internetové videokonferenci poprvé sešli nově vybraní členové reinkarnované Národní ekonomické rady vlády neboli NERV. Stejně jako před deseti lety mají státu pomoci se zvládnutím ekonomické krize, oproti svým předchůdcům se ovšem současná rada podstatně liší. Patrný je především vysoký podíl zástupců byznysu. Do klubu významných ekonomů a manažerů byl povolán také sociolog Daniel Prokop, který zkoumá, jaký dopad má koronavirus na finanční situaci domácnosti. To lze oproti minulosti vnímat jakou určitou změnu perspektivy. Při hledání řešení je nutné brát v potaz nejen názory moudrých mužů s ekonomický vzděláním, ale i dění ve společnosti.

V předchozí NERV i jiných podobných orgánech byli vždy zastoupeni pouze ekonomové. Třeba v Německu je však běžné, že pevné místo v komisích se zásadním dopadem na obyvatelstvo mají i sociologové. Nastává doba, kdy názory sociologů budou mít váhu i v Česku?

To netuším a netuším ani, kdo mě vlastně navrhl. Prostě se mi ozvali s nabídkou. Byla ovšem deklarovaná snaha, aby v NERV byli zastoupeni lidé, kteří se zabývají sociálně vzdělávacím sektorem. To nejsem jenom já, ale také třeba ekonom práce Štěpán Jurajda. Zároveň došlo k většímu propojení s ekonomickým poradním týmem ústředního krizového štábu, kde vedle mě a pana Jurajdy působí i Jan Švejnar, Tomáš Sedláček nebo Ilona Švihlíková. Nabídku jsem přijal s ohledem na výjimečnou situaci, kdy je nutné posílit expertizu v sociálně vzdělávací oblasti a zabývat se situací malých podniků, fungováním programů na podporu zaměstnanosti či podporou domácností. Uvidíme, jaký pro to bude prostor. 

Máte za sebou první jednání. Jak probíhalo?

Byla to relativně otevřená diskuze a všichni se vyjadřovali kriticky, což jsem uvítal. Osobně jsem kritizoval plánované opatření, v rámci kterého si firma může ztrátu v letošním roce napsat do zisku v roce 2018/2019 a dostat zpátky zaplacené daně. Je to jedno z opatření, o kterém by se mohlo debatovat v budoucnu, mělo by však projít řádným procesem.

Proč?

Obecně o tomto principu diskutovat lze, ale má hodně rizik. Jedním z nich je hledisko, do jaké míry se dotčené firmy podílejí na zaměstnanosti. Deset největších plátců daně z příjmů zaplatilo za rok 2018 celkem 18 procent daně a tyto firmy by asi byly největšími beneficienty opatření. Zaměstnávají ovšem jenom asi 3,6 procenta lidí. Jde tedy o opatření, které hodně zvýhodňuje velké korporace. Malé a střední podniky moc zisky nemají a žádnou ztrátu si neodepíšou. Peníze navíc dostanou v roce 2021, takže to ničemu nepomůže. Navíc to opatření necílí na nezaměstnanost – ztráta se dá udělat i jinak. A velké korporace zvýhodňuje i v tom, že mohou lépe pracovat s účetní ztrátou – převáděním mezi roky a případně i z jiných států. V Německu a v dalších zemích může mít „loss carryback“ smysl, když tam je vyšší korporátní daň a mají tu odepsatelnou ztrátu omezenou jedním milionem eur. Doufám tedy, že vláda to ještě přehodnotí. Nebo tam aspoň zavede velká omezení.

Dospěli jste k nějaké shodě?

V zásadě jsme se myslím shodli, že potřebujeme úvěrový program pro firmy, který bude otevřenější než COVID I, COVID II a COVID Praha. Ty jsou jednak dost netransparentní, není jasné, kdo v nich uspěl a proč. A za druhé jsou také dost úzké. COVID Praha se vyčerpal během deseti minut a hlásit se do něj mohly jen firmy, které již úvěry čerpaly. Nikdo kromě VIP klientů bank nemohl úvěr získat. Myslím, že ve většině poradních orgánů, a to i v ekonomickém poradním týmu ústředního krizového štábu, je sdílena myšlenka odkladu sociálních odvodů za zaměstnance. Třeba s jistým úrokem, aby to využili jen potřební. To na rozdíl od zmiňovaného „loss carrybacku“ cílí na zaměstnanost i na menší a střední podniky

Jakými dalšími podněty chcete do debaty v rámci NERV přispět?

Chtěl bych se zabývat tím, jak upravit různé dávkové systémy, aby reagovaly na krizi. V dlouhodobějším měřítku bude důležitý výhled na české vzdělávání. Krize znamená výpadek dvou tří měsíců výuky, což může vést ke zvýšení nerovnosti. Zároveň však může být příležitostí, jak nastartovat žádoucí změny. Poznali jsme, kolik dětí se doma učí, a to je příležitost k reformám. Třetí oblastí, která je podle mě důležitá, je oblast exekucí a zadlužení domácností. Tam je nutných spousta krátkodobých opatření, aby se do exekuce aktuálně nedostalo příliš mnoho lidí. V dlouhodobém horizontu je pak potřeba počet exekucí zredukovat. 

Jak?

Několik věcí už bylo přijato, v procesu je třeba schválení regulace podnikatelských úvěrů. Ty jsou méně regulované než spotřebitelské úvěry, čehož některé firmy zneužívají tak, že žadatelům zřídí IČO a tímto způsobem jim půjčují peníze. Potom by bylo dobré prosadit schválení nezabavitelnosti daňového bonusu na děti. Samoživitelkám přicházejí slevy do bonusu a ten se plně zabavoval. A také krátkodobé pozastavení mobiliárních exekucí. Podle mého názoru by bylo zapotřebí také brzdit růst nových exekucí buď prodloužením termínu na odvolání, nebo zálohami věřitelů za vypsání exekuce, aby se jim nevyplatilo vypisovat tolik exekucí za bagatelní částky. 

To jsou okamžitá opatření?

Přesně tak. Potom jde o věci s dlouhodobým efektem, a sice zrušení starých nevymahatelných exekucí. Původně ministerstvo spravedlnosti navrhovalo, aby se zrušily exekuce, ve kterých se nic nevymohlo po dobu tří a více let. To neprošlo, já si ale myslím, že bychom po vzoru Slovenska měli zrušit část exekucí velmi starého data před rokem 2016, tedy z doby, kdy ještě byla nedostatečná regulace spotřebitelských úvěrů. Tyto exekuce jsou častokrát predátorského ražení, mohly by se třeba omezit výší jistin, část pak zrušit úplně. Věřitelé by mohli žalovat znova, pokud by však existovala možnost vyšší část nákladů odepsat, exekutorům by se hradila část nákladů a zavedli bychom zálohy na vypsání nových exekucí, tak by se to asi dělo v omezené míře a části starých exekucí bychom se zbavili. A pak jde samozřejmě o zrušení exekucí, které po roce 2011 byly uzavřeny na základě rozhodčí doložky. Ta v té době byla už nelegální, přesto se stále používala.

Tomáš Novák týdeník HROT

Kolik takových exekucí je?

Zbavili bychom se asi 150 až 200 tisíc nelegálních exekucí, které je dnes nutné napadat jednotlivě. Celkem je přitom exekucí asi čtyři až pět milionů. Problém exekucí jako takových to sice nevyřeší, ale vyřeší to problém těch nejnelegitimnějších, u kterých existuje jen malá jistina a hrozně vysoké příslušenství. Právě tento typ dluhů si věřitelé kryli rozhodčími doložkami a spřátelenými rozhodci, protože věděli, že jsou u soudu neprůchozí. Část lidí by se mohla díky tomu oddlužit a zároveň bychom posílili spravedlivost systému. To se nemusí řešit hned, ale je třeba se tím zabývat v řádu měsíců nebo týdnů. A potom existují dlouhodobější záležitosti, na kterých se musí najít konsenzus v Poslanecké sněmovně a nemá cenu je tlačit v legislativní nouzi.

Jaké?

Jde o zavedení teritoriality exekutorů. V případě, že zrušíme starší exekuce i s úhradou nákladů tak, aby v případě nové žaloby zase neskončily u několika nejtvrdších exekutorských kanceláří a aby se posílil vztah mezi dlužníkem a exekutorem přímo v lokalitě. Dále jde ještě o jednodušší oddlužení. To by mělo trvat tři roky a odpovídat chystané směrnici Evropské unie.

Mluvil jste také o změnách systému dávek...

Hodně urgentní je začít využívat dávku okamžité pomoci, v rámci které je možné dostat až 50 tisíc korun v případě nenadálých tragédií, jako jsou povodně či požáry. Tyto dávky byly historicky využívány velmi málo, v současnosti jsou však potřeba pro záchranu ohrožených domácností. Měly by tedy být rychlé a vyříditelné online. Proto je potřeba zadat pokyn úřadům práce, aby těmto dávkám nebránily a třeba i samy informovaly lidi, aby o nich vůbec věděli. Mohlo by jít třeba o ty, kteří pobírají nízké ošetřovné. Další věc je, že řada dávek v hmotné nouzi se testuje příjmem a majetkem v posledních šesti měsících. OSVČ, kterému úplně vypadnou příjmy, může mít přitom byt na hypotéku nebo jiný majetek. Podle současných pravidel by se měl majetku zbavovat, aby krizi vyřešil. V současné situaci, kdy je výpadek příjmu jen dočasný, by ovšem bylo dobré ji i tak dočasně povolit, nebo testovat až zpětně. A za třetí: v řádu měsíců se může stát na hmotné nouzi závislých daleko více lidí než dnes. Bezdoplatkové zóny v městech postihnou časem nejen sociálně vyloučené, proti kterým byly původně namířeny, ale i ostatní. Bude tedy myslím nutné bezdoplatkové zóny začít rušit.

Jste také zastáncem snížení zdanění práce.

Mám zkušenosti z malých a středních firem a vím, jak obrovskou část cash flow firem tvoří. To je vidět i z našeho výzkumu. Řada firem nepřešla do kurzarbeitu, ale zkracuje úvazky, snižuje mzdy, posílá lidi na nucenou dovolenou, snižuje flexibilní části mzdy a ruší benefity. Podobné věci zasáhly až třetinu zaměstnanců. Z toho vidíme, že u mnoha malých a středních firem, především ze sektoru služeb, které nekupují materiál, tvoří drtivou většinu výdajů ty mzdové. Jde tedy o jedinou oblast, kde mohou šetřit, a dvouměsíční krize na takové firmy dopadne právě proto, že práce pro ně představuje tak obrovský odvod. Současné nastavení je proto z hlediska krizí velmi rizikové a mnoho lidí to udržuje v blízkosti chudoby. Pokud se jim bere polovina superhrubé mzdy, tak se nikdy nedostanou příjmově nijak vysoko. Navíc se obávám, aby poučení pro české firmy nebylo takové, že nemají lidi zaměstnávat, ale všelijak využívat švarcsystém. Rozhodně je tedy nutná reforma systému tak, aby se méně danila práce, více majetek a některé typy spotřeby. 

Vláda chce naopak rušit třeba daně z převodu nemovitostí, což je ve své podstatě majetková daň. Jak tento krok hodnotíte?

Obecně si myslím, že je lepší podívat se na daň z držení nemovitostí než na daň z jejich převodu. A to progresivně – aby podobnou daň neplatil člověk s bytem za 20 milionů v Pařížské a důchodce s malým domkem. To minimálně motivuje nedržet prázdné byty. Na druhou stranu, pokud se daň z převodu zruší, tak koho to v současné situaci podpoří? Nejspíš se propadnou ceny nemovitostí a v této chvíli to podpoří lidi, kteří chtějí spekulovat s jejich nákupem. Proto si myslím, že v tuto chvíli je lépe daň nerušit, a to i proto, že přináší asi deset až 13 miliard ročně. Po odeznění krize se k nápadu na její zrušení můžeme vrátit. 

Zmínil jste zdanění spotřeby. Je to podle vás v současné chvíli prosaditelné?

Jsem zastánce toho, že bychom neměli více zatěžovat nižší střední třídu, která na situaci nejvíc tratí. Je tedy nutná reforma, která sníží zdanění práce, ale bude danit jinde. To můžete kromě zmiňovaných majetkových daní i třeba vyškrtnutím neproduktivních slev v daních z příjmu, jako je ta na hypotéku či nepracující manželku, nebo zavedením ekologických, uhlíkových daní. Pak je samozřejmě možnost zdanění kapitálových příjmů nebo progresivní daň právnických osob, v tom ale zase nejsem takový expert. Má to i negativní vedlejší účinky. Někdo namítá, že je nutno redukovat výdaje. A já souhlasím. Na dotacích, nesmyslných daňových slevách na úrocích u hypotéky, příspěvcích na stavební spoření a důchodové spoření, kde jsou minimální výnosy a velké poplatky bank, na předražených kojeneckých ústavech a další institucionalizaci, se dá určitě vyškrtat až 100 miliard. Na druhou stranu ve vzdělávání a sociálním systému minimálně přes 50 miliard chybí. Nemyslím, že nutně utrácíme moc, ale na špatných místech. 

Daniel Prokop