Někdejší policejní prezident Jiří Kolář byl dokonalým prototypem „policajta“. V říjnu roku 2004 ovšem svůj služební zápal poněkud přehnal. Veřejně pronesl, že ho vůbec netrápí prudký nárůst počtu policejních odposlechů, a vysvětlil: „Já vedu rozhovory a ať si je každý odposlouchává, jak chce. Když si je člověk jistý, že nic nespáchal, může mu to být jedno.“ Byl z toho takový skandál, že ho Kolář jen taktak ustál. 

Svět byl tehdy úplně jiný. Facebook byl půl roku starý, první iPhone se měl objevit až o dva roky později, lidé si ještě občas posílali fax a kamerový systém rozpoznávající v reálném čase tváře si uměl málokdo představit.

Jedno se ale za celou tu dobu, během níž došlo k informační revoluci, ani trochu nezměnilo. Už v roce 2002 vydal zmíněný Kolář – interní, dlouho pečlivě utajovaný a dodnes neveřejný – pokyn policejního prezidenta upravující praktické nakládání s profily DNA, které policie odebírá podezřelým a obviněným.

Pokyn od té doby Kolářovi nástupci několikrát lehce poupravili, „podvozek“ je ale stále stejný: nakládání s těmito mimořádně citlivými osobními údaji dál upravuje pouhá interní norma, kterou může policie kdykoli a velmi jednoduše – aniž by o tom museli hlasovat poslanci – upravit k obrazu svému. Stále také chybějí jasná pravidla, kdo všechno může v Národní databázi DNA skončit a jestli existuje právo na výmaz. 

O záznamy v dotyčné databázi (dnes obsahuje přes 300 tisíc profilů – „živých“ lidí i neztotožněných stop z místa činu) se od té doby vedla nekonečná řada sporů, do nichž různým způsobem zasahovali soudci několika soudů včetně Nejvyššího správního či Ústavního. Nyní Národní databáze DNA míří kvůli dotační kauze někdejšího náměstka ministra školství Jana Kocourka před Soudní dvůr Evropské unie. 

Půjde o hodně důležitý rozsudek a snižovat jeho důležitost odkazem na to, že se týká jen odsouzených zločinců, není zrovna rozumné. Už proto, že v Národní databázi DNA jsou nejspíš i profily, které tam vůbec nepatří.

Když v letech 2011 až 2012 vybral Úřad pro ochranu osobních údajů z policejní databáze náhodně dvacet profilů, zjistil, že pět z nich (tedy čtvrtina) tam nemá co dělat: tři z těchto profilů byly lidí, které soud zprostil obžaloby, u jednoho bylo obvinění zrušeno a ten poslední patřil svědkovi.

Další podrobnosti najdete v aktuálním vydání týdeníku Hrot.