Nejen Egypt. Čeští archeologové rozkrývají historii v Ománu

Odebrané vzorky odborníci nyní analyzují, jejich výsledky přispějí k objasnění nejstarší historie největší písečné pouště světa. Na výkopových pracích ve dvou oblastech Sultanátu Omán se podílelo 21 archeologů a geologů z deseti zemí. 

První expediční tým působil v provincii Zufár na jihu země.  Vědcům se podařilo najít například pěstní klíny, které pocházejí z období první migrace člověka z Afriky zhruba před 300 tisíci až 1,3 milionu let.

„Výzkum kamenných nástrojů z období starší doby kamenné v jižním Ománu umožní mapovat postupné šíření osídlení z Afriky do Eurasie, kdy Arábie sloužila jako přirozený migrační koridor,“ řekl vedoucí terénních prací v této oblasti Jeffrey Rose z Ronin Institute v USA.

Smutná zpráva pro milovníky Lovců mamutů: s Kopčemem příbuzní nejsme

Celkem 125 vědců je podepsáno pod přelomovou studií, která mapuje nejstarší dějiny Evropy. Lidé z doby kamenné patří mezi naše předky, Štorchovi „lovci mamutů“ to ale nebyli

Celkem 125 vědců je podepsáno pod přelomovou studií, která mapuje nejstarší dějiny Evropy. Lidé z doby kamenné patří mezi naše předky, Štorchovi „lovci mamutů“ to ale nebyli

Mezi až 300 metrů vysokými dunami nalezli archeologové například skořápky vyhynulých pštrosů, fosilní dunu a staré koryto řeky z období, kdy bylo v Arábii výrazně vlhčí podnebí.

„Naše nálezy poskytnou cenná data pro rekonstrukci klimatu a historie největší písečné pouště světa. Přírodní podmínky formovaly i pravěké osídlení a my se snažíme studovat lidskou adaptabilitu na změny klimatu,“ řekl vedoucí expedice Roman Garba z Archeologického ústavu Akademie věd ČR.

Archeologové v regionu zkoumali také dva tisíce let staré rituální kamenné monumenty – takzvané trility, které se vyskytují v jižní Arábii. Pomocí radiouhlíkového datování a časoprostorové analýzy tým zjišťuje možné migrace starověkých komunit, které monumenty využívaly.

Jak „uschli“ Chetité. Pádu chetitské říše předcházely tři roky sucha

Tři neobvykle úzké letokruhy dochované ve starém jalovcovém dřevě ukazují, že střed Malé Asie postihlo v letech 1198 až 1196 př. n. l. ničivé sucho.

Tři neobvykle úzké letokruhy dochované ve starém jalovcovém dřevě ukazují, že střed Malé Asie postihlo v letech 1198 až 1196 př. n. l. ničivé sucho.

Druhý expediční tým operoval v oblasti Duqm ve středním Ománu. V lokalitě Nafūn pokračoval ve výkopových pracích na neolitické hrobce datované do období 5000 až 4600 let před naším letopočtem.

„To, co zde nacházíme, je unikátní v kontextu celé jižní Arábie. Megalitická struktura ukrývající dvě kruhové pohřební komory odhalila kosterní pozůstatky minimálně několika desítek jedinců. Izotopové analýzy kostí, zubů a mušlí nám pomohou zjistit více o stravě, přírodním prostředí a migracích pohřbené populace,“ vysvětlila další vedoucí expedice Alžběta Danielisová z Archeologického ústavu.

Nedaleko hrobky dokumentoval italsko-francouzský tým jedinečné kolekce skalních rytin rozprostírající se na 49 skalních blocích, jejichž odlišné styly s různým stupněm zvětrávání zobrazují dobu osídlení od 5000 let před naším letopočtem do roku 1000 našeho letopočtu. Vědci také zkoumali lokalitu výroby kamenných nástrojů z období pozdní doby kamenné.

Archeologie se učí předpovídat budoucnost

Čeští vědci díky unikátním digitálním databázím popsali populační vývoj od pravěku do středověku

Čeští vědci díky unikátním digitálním databázím popsali populační vývoj od pravěku do středověku