Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Nejbohatší procento globální populace prý produkuje dvojnásobně více uhlíku než chudší polovina. Neziskové organizace si stěžují na nemorální chování bohatého Západu.
Lidé, kteří se počítají k nejbohatší setině celosvětové populace, mají lví podíl na produkci skleníkových plynů. V období 1990 až 2015, tedy za 25 let, vyprodukovali dvojnásobné množství oxidu uhličitého, než naopak připadá na chudší polovina lidstva. Vypočítala to britská nezisková organizace Oxfam, jež bojuje proti chudobě, společně se švédskou neziskovou organizací Stockholm Environment Institute.
Ve sledovaném časovém úseku rostla produkce skleníkových plynů globálně o 60 procent. Uhlíková stopa nejbohatšího procenta populace ale stoupla třikrát oproti nejchudším 50 procentům světového obyvatelstva. Autoři studie varovali před tím, že nadměrná spotřeba bohatých lidí, respektive nejbohatších zemí, rychle vyčerpává „uhlíkový rozpočet“, jež má civilizace ještě k dispozici, než dojde ke klimatickému kolapsu.
Na vině je zejména používání vysokoemisní dopravy. Kromě velkých a těžkých aut s vysokou spotřebou to je i používání soukromých letadel a obecně časté létání po celém světě. Tim Gore, který v Oxfamu vede oddělení pro politiku a výzkum, kritizuje fakt, že hrstka boháčů ničí život miliardám lidí na světě. Nejchudší země jsou totiž nejvíce ohroženy klimatickou změnou.
„Globální uhlíkový rozpočet byl promrhán, aby se zvýšila spotřeba již bohatých na úkor celého lidstva,“ řekl Gore. Tím, že už nyní jsou koncentrace skleníkových plynů v atmosféře na vysoké úrovni, měly by se další emise uhlíku používat co nejlépe, vyzval.
Studie o uhlíkové nerovnosti dále ukázala, že desetina nejbohatších na světě, kterých je 630 milionů, byla zodpovědná za produkci 52 procent globálních emisí mezi roky 1990 až 2015. Neziskové organizace počítají s tím, že nejbohatší procento populace má roční příjem přesahující 100 tisíc dolarů (2,3 milionu korun), nejbohatších deset procent lidí na Zemi si v průměru ročně přijde na 35 tisíc dolarů (805 tisíc korun).
Koncentrace CO2 se v atmosféře zvýšila z 277 ppm (částic na milion) v roce 1750 na 407 ppm v roce 2018, což znamená nárůst o 46 procent, vyplývá ze zprávy Global Carbon Budget 2019.
Kumulace oxidu uhličitého, metanu a oxidu dusíku způsobuje ohřívání atmosféry a tím i růst globální teploty Země. Klimatologové varují před tím, že zvýšení o více než 1,5 stupně Celsia ve srovnání s předindustriální érou povede k nenávratným změnám klimatu a ke zhroucení ekosystémů. Koncentrace CO2 v květnu 2020 přitom dosáhla opět rekordní úrovně – 417 ppm.
I proto by lidé měli výrazně změnit své návyky, vyzvali pracovníci z Oxfamu. Dospěli k tomu, že dosavadním tempem bude desetina nejbohatších lidí na světě do deseti let zodpovědná za nárůst teploty, která pravděpodobně překročí hranici 1,5 stupně Celsia, i kdyby zbytek světa okamžitě snížil uhlíkovou stopu na nulu.
Podle bojovníků proti chudobě je chování bohatého Západu nemorální a neférové ve vztahu k chudým oblastem světa. „Nejlepším možným – morálně obhajitelným – řešením je, aby celé lidstvo mohlo žít slušný život. Uhlíkový rozpočet byl ale již vyčerpán bohatými k tomu, aby se stali ještě bohatšími,“ kritizuje chování movitých lidí Gore.
Největším klimatickým strašákem je používání velkých aut se silnými spalovacími motory, například populární vozy SUV. Problém je také v častém používání letecké dopravy. Samotné sportovně užitkové vozy zaujímají druhé místo v žebříčku největších přispěvatelů k růstu emisí v letech 2010 až 2018.
Oxfam požaduje, aby byla zavedena uhlíková daň na luxusní zboží, které je klimaticky škodlivé. Měla by se vztahovat i na ty, kteří často létají. „Nejedná se o lidi, kteří letí jednou ročně na rodinnou dovolenou. Ale o ty, kteří podnikají dlouhé lety každý měsíc, to je poměrně malá skupina lidí,“ míní Gore.
I když se krátkodobě během pandemie covidu emise skleníkových plynů snížily, celkový dopad na růst koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře bude zanedbatelný s tím, jak se jejich produkce po odeznění omezení ve většině zemí vrátila na původní hodnoty.
Poslankyně britského parlamentu za Zelené Caroline Lucasová reagovala na zprávu tím, že se ukazuje, jak hluboká nespravedlnost ve společnosti panuje vzhledem ke klimatickým otázkám. „Ti, kteří jsou mnohem více vystaveni a zranitelní vůči dopadům klimatické krize, udělali nejméně k růstu emisí skleníkových plynů,“ zdůraznila. Velká Británie má morální odpovědnost za stav klimatu i z hlediska historicky vysokých emisí způsobených spalováním fosilních paliv. Proto by měla co nejdříve dosáhnout uhlíkové neutrality, dodala poslankyně z jižní Anglie.
Ze srovnání největších ekonomik světa vyplývá, že náruživými „ropáky“ jsou Američané, kteří produkují 16,6 tuny oxidu uhličitého z fosilních zdrojů na osobu ročně. Rusové produkují 11,7 tuny, Japonci 9,1 tuny, Číňané sedm tun ročně. Průměr zemí EU je 6,8 tuny CO2 na osobu a rok. Celosvětový průměr činí 4,8 tuny a v případě Indů to jsou jen dvě tuny ročně. Uvedla to iniciativa Global Carbon Project, jež monitoruje produkci skleníkových plynů od roku 2001.
