Evropské snahy o dekarbonizaci průmyslu nebo přechod na elektromobilitu dělají ekonomům i podnikatelům starosti. Radikální plány na odchod od fosilních paliv jsou příliš ambiciózní a mohou destabilizovat evropskou ekonomiku. 

Evropský Zelený úděl či plán Fit for 55 jsou ale pořád jen čajíčkem proti tomu, co navrhuje pro záchranu planety před nevratnou změnou klimatu radikálnější nová levice.

Zatímco skeptici považují bruselské ambice za příliš odvážné, ekologická hnutí tvrdí přesný opak. Snahy o přechod na ekonomiku zelenou, stále ale postavenou na relativně tržních základech, označují za nedostatečné. Aby se podařilo zastavit oteplování Země, je podle nich potřeba změnit od základů ekonomický systém. Něco jako když kapitalismus vyhodil ze sedla feudály.

Hlavním problémem podle nerůstových teoretiků je, že současný ekonomický model založený na hospodářském růstu a (relativně) volném trhu drancuje planetu příliš rychlým tempem. Ekologická opatření tomuto tempu nestačí a nevyhnutelný zánik civilizace jen mírně oddalují. Skutečné řešení a záchrana světa podle nich spočívají jedině v opuštění modly hrubého domácího produktu a jeho neustálého zvyšování a v jejím nahrazení systémem takzvaného nerůstu.

Odpůrci tradičního ekonomického systému zdánlivě nabízejí komplexní program, jak společnost změnit, aby se obešla bez neustálého růstu. Ve skutečnosti se ale celá teorie dá přirovnat k melounu: pod novou zelenou slupkou boje za klima se skrývá stará dobrá rudá dužina v podobě volání po plánovaném hospodářství, společenské rovnosti, přerozdělování a likvidaci vrstvy bohatých lidí. 

Jinak řečeno, ekologická argumentace nedokáže překrýt, že zastánci teorie nerůstu z řad nové levice mají stejného nepřítele jako levice stará – kapitalismus.

Hlavní stavební kameny nerůstového světa jsou tak podobné jako u jiných levicových teorií: omezení spotřeby, šetrnost, přerozdělování, rovnostářství, centrální plánování ekonomiky nebo systém nepodmíněných sociálních dávek.

Příznivci nerůstu se dušují, že rozhodně nejsou komunisté, že nestojí o novou totalitu podobnou té před rokem 1989 a že naopak chtějí zlepšit demokracii. Je ale jen velmi těžko představitelné, že některých svých cílů mohou dosáhnout jinak než tvrdým diktátem. Jdou totiž přímo proti touhám mas lidí, či dokonce přímo proti lidské přirozenosti a pudům.

Tématu nerůstu se podrobně věnujeme v aktuálním vydání týdeníku Hrot.