Baobab prstnatý (Adansonia digitata) je proslulý strom s tlustým dutým kmenem, opadavým listím a velkými vejčitými plody, který patří k africkým savanám stejně jako sloni nebo lvi. Na rozdíl od nich tento druh není na žádném seznamu ohrožených druhů (jiné jsou), jako takový nepožívá žádné speciální ochrany.
Zkuste si ale usmyslet, že si pár, přesněji řečeno osm baobabů koupíte od vesničanů s úmyslem je vykopat a vyvézt do zámoří, do gruzínské botanické zahrady u břehů Černého moře, a uvidíte, co za poprask to vyvolá. Budou o vás psát ve světových denících, aktivisté budou hovořit o biopirátství, bude se apelovat na místa nejvyšší, aby zjednala pořádek a vývoz zakázala.
Výhra v loterii
Přesně to se stalo, když gruzínský podnikatel Georgij Gvasalia loni nabídl farmářům v Kilifi, přímořském městečku asi šedesát kilometrů na sever od keňského přístavu Mombasa, že jim za stromy na jejich soukromém pozemku zaplatí v přepočtu mezi sedmi sty a dvěma tisíci dolary. To jsou pro farmáře velké peníze – jeden z nich, který Gvasaliovi prodal tři z dvaceti baobabů na své farmě za cenu, která se téměř rovnala její případné prodejní ceně, to považoval za výhru v loterii. Vykácel by je tak jako tak, aby udělal místo pro kukuřici. Fair deal?
Stromy mají hospodářsky využitelné plody, jejich dužina obsahuje násobek vitaminu C než pomeranče, ale také hodně vápníku a dalších cenných látek. Prášek z plodů je v amerických a evropských obchodech se zdravou výživou označován za superpotravinu. Kůra i listí se používají v tradičním africkém léčitelství na kdeco. A jak již bylo řečeno, jsou vizuálně nerozlučným doplňkem africké savany. Ale tvrdit, že osm stromů představuje obrovskou biologickou nebo ekonomickou hodnotu a že domorodci byli podvedeni, ze všeho nejvíc ukazuje, do jakých absurdit je schopna dospět jinak zcela relevantní debata o neekvivalentní směně mezi Severem a Jihem a o rabování biologického bohatství.
Sám Gvasalia poněkud iritovaně odpovídal kritikům, ať se laskavě podívají na to, kolik baobabů je bez cavyků zlikvidováno při výstavbě lepší komunikace do nedalekého letoviska Malindi. O tom však spor není, tady se vede v podstatě kulturní válka, kde nejde o nějakých osm baobabů toho nejběžnějšího druhu, ale o to, co se s nimi dělá. Vykácet je kvůli nové silnici, to je rozvoj, ale vyrýt je a vyvézt, to je záležitost, jejíž přezkoumání nařídil vzhledem k mediální vřavě samotný keňský prezident William Ruto.
Přezkoumáno bylo, k zákazu vývozu není důvod, všechny papíry byly vyřízeny.
Až přijde zima…
Popravdě řečeno, mnohem lepší otázka je, k čemu ty baobaby v Gruzii budou. A to je ten opravdový bizár: jak již bylo zmíněno, mají být vysazeny v botanické zahradě Šekvetili na břehu Černého moře. Ač veřejnosti přístupná, je srdečním projektem velkého milovníka stromových velikánů, dolarového miliardáře a bývalého gruzínského premiéra Bidziny Ivanišviliho. V Šekvetili vysazuje majestátní stromy nejen z celé Gruzie a teď by je rád doplnil o giganty z Kilifi.
Jasně, baobaby by se v Bidzinově sbírce jistě vyjímaly, ale podaří se je úspěšně převézt? A jak se v novém prostředí uchytí? Přece jen ani v nejteplejších oblastech Gruzie, kde prosperují subtropické rostliny, nemohou tyto stromy bez speciální zimní ochrany přežít. No nic, už je vykopáno, převoz by měl začít v těchto dnech.
