Místo plynu investujme raději do vývoje

Sev.en Pavla Tykače je jedním z největších těžařů hnědého uhlí a výrobců „špinavé“ uhelné elektřiny. Není proto divu, že analytik skupiny Radek Jirků varuje před riziky urychleného konce spalování komodity, jako je nezajištěná energetická bezpečnost a hrozba prudkého růstu cen. Jirků lze přesto vnímat jako inovativní tvář společnosti, která se staví vstřícně k obnovitelným zdrojům, a s některými jeho vizemi by jistě souhlasili i protiuhelní aktivisté. Varuje třeba před závislostí na zahraničních dodávkách plynu. Namísto investic do paroplynových elektráren by podle něj měly peníze směřovat spíš do výzkumu a vývoje nových technologií v čele s dlouhodobou akumulací. „Bude strašně důležité být schopen si přes léto nasyslit elektřinu, abychom ji mohli využít v zimě,“ říká.

Aktuálně se střetávají dva protichůdné trendy. Jednak tlak na odstavení uhelných elektráren a pak hrozba nedostatečných výrobních kapacit a s tím spojeného nekontrolovatelného růstu cen. Co z toho lze vyvodit o budoucnosti uhlí? Kdy skončí?

O budoucnosti uhlí rozhodnou dva faktory. Jeden je politický, politici zkrátka rozhodnou o nějakém datu. S tím však budou spojeny nutné kroky, jak zabezpečit energetickou infrastrukturu tak, aby bylo k dispozici dost elektřiny za rozumnou cenu. Poslední týdny přitom vidíme značné zdražení silové elektřiny. Před rokem dvěma bylo normální koupit si megawatthodinu za 1,5 tisíce korun plus navazující poplatky a daně. Dneska tu samou elektřinu kupujeme za 3,5 tisíce korun. Je vidět, že to ve společnosti začíná rezonovat a vzniká napětí. To dopadá samozřejmě nejen na lidi, ale i na průmysl a celou cenovou politiku od pečení chleba přes večerní svícení až po výrobu aut. Navíc aktuálně nejsme schopni bez uhelných elektráren v zimě přežít.

A druhý důvod?

Ten je daný trhem. V momentě, kdy se provoz uhelných elektráren přestane vyplácet, majitelé je začnou zavírat.