Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Takzvaná zemědělská komise dokončila plán na transformaci německého zemědělství. Bude stát sedm až jedenáct miliard eur ročně.
Plány západních sousedů Česka se vyplatí sledovat. Byť mohou některé nápady z české perspektivy vypadat jako extremistický výstřelek, obvykle se s mírným časovým zpožděním stanou realitou i v tuzemsku. Tak tomu bylo třeba s německou uhelnou komisí, která před třemi lety stanovila termín konce spalování uhlí na rok 2038. To bylo podle mnohých příliš ambiciózní, už o dva roky později však rozhodla obdobná komise v Česku o stejném datu. Vláda pak její závěry nepřijala ne proto, že by datum bylo příliš brzké, ale protože podle očekávání skončí uhlí v Česku i bez komise nakonec mnohem dříve.
A právě s uhelnou komisí bývá srovnávána komise zemědělská, kterou dala před časem dohromady kancléřka Angela Merkelová. Té došla trpělivost s neustálými hádkami zemědělců, ochránců zvířat, ekologů i spotřebitelů. Všechny zástupce proto sesadila ke společnému stolu a dala jim za úkol vypracovat plán budoucnosti německého zemědělství, které kvůli propojení trhů do značné míry ovlivňuje i zemědělství české.
Šlo o úkol v zásadě nemožný, protože měl zkombinovat tak rozdílné požadavky jako snížení agrárních emisí, rozvoj biozemědělství, zajištění dobrých životních podmínek zvířat, férových výdělků pro agrárníky i dostupné ceny pro spotřebitele. To poslední se nakonec moc nepovedlo, k překvapení mnohých však různé názorové proudy v komisi dospěly nejen ke společnému závěru, ale i k velmi odvážným požadavkům na transformaci sektoru.
Pokud se závěry 190stránkové závěrečné zprávy přenesou do praxe, bude to znamenat revoluci ve stravování Němců i ve způsobu, jakým jídlo produkují. Není divu, že zveřejnění zprávy označila kancléřka za „významný den v dějinách zemědělství“.
V souvislosti s celoevropským trendem je kladen důraz především na snížení úniku CO₂. Zemědělství je zodpovědné za devět procent produkce ekvivalentu oxidu uhličitého v Německu. Další 4,4 procenta připadají na využívání a změny využívání půdy. Zdrojem skleníkových plynů jsou pak ve velké míře velkochovy dobytka a nadměrné hnojení, přičem téměř nehraje roli, zda jde o produkty chemiček, či organický hnůj. U druhé substance trpí Německo regionálně nadbytkem vyvolaným vysokou koncentrací prasečích velkochovů v místě.
Z toho už vyplývá, že navrhovaná řešení budou u veřejnosti mimořádně nepopulární. Spočívají totiž v redukci stavů dobytka a omezení konzumace masa. Byť samotná zpráva žádné číslo neuvádí, ekologové obvykle požadují pro splnění klimatických závazků do roku 2050 snížení počtu chovaných zvířat na polovinu.
To může být dobrá zpráva pro tuzemské chovatele, kteří si dlouhodobě stěžují na importy mimořádně levného masa z Německa. V brzké budoucnosti by se mohla situace obrátit. Na druhou stranu plánuje Německo zvyšovat jak spotřebu, tak produkci ovoce a zeleniny, která je v zemi stejně jako v Česku dlouhodobě nedostatečná.
Jak toho docílit? Členové komise si uvědomují, že jimi navrhované edukační či propagační programy spočívající v nejrůznějších známkách kvality či upozorněních na etiketách nebudou stačit. Změnu spotřebitelského chování chtějí proto vyvolat i skze peněženky.
Na straně zemědělců doporučují nejrůznější daňová zvýhodnění, třeba právě pro pěstitele ovoce, zeleniny či luštěnin. Zákazníci by zase měli profitovat z nižšího DPH u těchto výpěstků. Je však zřejmé, že lidé spíše neušetří. Negativní trendy mají být totiž naopak daňově zatíženy mnohem více. V úvahu přichází zavedení speciální daně na využívání hnojiv, jež se pravděpodobně odrazí i v koncových cenách potravin.
Zpráva zmiňuje i diskutovaný „odvod pro dobré životní podmínky zvířat“, tedy vyšší zdanění masa a masných výrobků. Z výnosů by se pak financovaly investice do přestavby stájí, jatek a dalších provozů k většímu prospěchu chovaných a porážených zvířat. V plánu jsou i další opatření, třeba ve stanovení maximálního počtu zvířat v jedné lokalitě nebo minimálního počtu zaměstnanců, kteří se o ně starají. Produkce by také měla být více rozprostřená po celé zemi tak, aby nedocházelo ke zbytečným transportům jak zvířat, tak hotových výrobků, ale také třeba k nadměrné produkci kejdy na malém prostoru.
Celkově odhaduje zpráva náklady na navrhovanou reformu na sedm až jedenáct miliard eur ročně, přičemž největší část má spolykat právě welfare. „Občany a občanky čekají vyšší náklady ve formě vyšších daní a dlouhodobě rostoucích cen,“ konstatuje zemědělská komise a dodává, že jim to vykompenzuje zdravější životní styl.
