Extrémní zdražování a růst životních nákladů donutily vládu hledat cesty, jak pomoci lidem, kteří jsou vysokými cenami energií nebo potravin zasaženi nejvíc. Bohužel dosud necílí na ty skutečně potřebné, ale rozhazuje peníze i těm, kteří pomoc (zatím) nepotřebují.

Cestou plošné pomoci se vláda už vydala v případě úsporného tarifu na energie a cenových stropů pro příští rok. S dalším podobným nápadem přišel minulý týden prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza.

Ten doporučil, že by měl kabinet zvážit snížení DPH na potraviny. „V dnešní těžké době by těm, kteří mají hluboko do kapsy, hodně pomohlo,“ míní Prouza.

Tento způsob „řešení“ drahoty je třeba hned v zárodku odmítnout. Možná sice dává smysl z pohledu lobbisty obchodních řetězců, jinak je ale veskrze nesmyslný.

Zaprvé, nikdo nedokáže zaručit, že by obchodníci skutečně snížili ceny v míře odpovídající snížení daně. Či lépe řečeno, je téměř jisté, že bez nějaké formy státního dohledu by naopak využili příležitost a část úlevy od státu nasměrovali do vlastních pokladen.

Zadruhé, zkušenosti z minulosti říkají, že i pokud snížení DPH ke zlevnění vede, je pouze dočasné.

A zatřetí, státní rozpočet by tímto krokem přišel o další miliardy. Už tak obludně vysoké schodky by ještě vzrostly a dál by se zvyšoval tlak na hledání nových příjmů eráru.

Shrnuto: je velmi pravděpodobné, že by „těm, kdo mají hluboko do kapsy“, snížení DPH na potraviny ve skutečnosti téměř vůbec nepomohlo.

A naopak mohovitější lidé, kteří nyní žádnou pomoc nežádají ani nepotřebují, by nakonec i tento nápad zaplatili prostřednictvím vyšších daní.