Lžička viru do vaší kávy

Před třemi lety při autorově návštěvě kolumbijského Salenta stál šedesátník Timothy Edwards se slamákem na hlavě a v gumovkách na rozmáčené stezce mezi svými kávovníky roztroušenými po prudkém svahu. Vykládal zaníceně a obšírně pro patnáctičlennou skupinu turistů z celého světa o historii kofeinového nápoje. Dnes může Brit léta usedlý v městečku, které se díky své malebné poloze uprostřed vrchů pokrytých kávovníky stalo globální vesnicí, na svůj pozemek vyrazit jen sám.

„Don Eduardo“ se digitalizuje

„Kvůli koronaviru budou muset kávové túry vypadat jinak. Skupiny nebudou moci být tak velké, takže pracuji usilovně na aplikaci do chytrého telefonu, ke které dostanou hosté přístupový kód na recepci. A pak si jednotlivci či dvojice farmu projdou s tímto audio- a videoprůvodcem,“ vysvětluje Edwards, jak současná krize urychlila jeho plány na digitalizaci podnikání.

Ale je to hudba relativně daleké budoucnosti. Nepočítá s tím, že by mu na farmu nějací návštěvníci v příštím půlroce vůbec přijeli. „A když nejsou turisté, neprodávám ani žádnou kávu. Moje příjmy jsou teď čistá nula,“ říká po skypu Edwards. Účastníci prohlídek málokdy odolali, aby si po skončení koupili balíček či dva jeho značky Don Eduardo. Pěstuje ji bez chemikálií, sklízí ručně na pětihektarovém pozemku a přímo na místě ji praží a mele. „Mám tak malé objemy, že nemohu za rozumnou cenu dodávat kávu do specializovaných podniků v Evropě nebo v USA. A teď to bude jistě ještě horší,“ tvrdí Edwards.