Zdánlivě nesouvisející zprávy, které přicházejí z různých zemí EU, ukazují na to, že evropští politici nejsou připraveni přiznat obyvatelům ani firmám, že s nástupem Green Dealu bude vše dražší.
Zdánlivě nesouvisející zprávy, které přicházejí z různých zemí EU, ukazují na to, že evropští politici nejsou připraveni přiznat obyvatelům ani firmám, že s nástupem Green Dealu bude vše dražší.
Šéf UniCredit Andrea Orcel chce německou Commerzbank. Tamní politici mu ji nechtějí prodat. Konečné slovo bude patřit Evropské centrální bance.
Šéf UniCredit Andrea Orcel chce německou Commerzbank. Tamní politici mu ji nechtějí prodat. Konečné slovo bude patřit Evropské centrální bance.
Irské nízkonákladové aerolinky Ryanair omezí nebo úplně zruší některé své linky v Německu. Nelíbí se jim, že německá letiště mají příliš vysoké poplatky.
Irské nízkonákladové aerolinky Ryanair omezí nebo úplně zruší některé své linky v Německu. Nelíbí se jim, že německá letiště mají příliš vysoké poplatky.
Ambiciózní koncepce, kam má Česko směřovat, jsou jistě fajn, možná by ale bylo lepší začít tím, co se dá změnit hned
Vláda představila hospodářskou strategii s hrdým názvem Česko do top 10, která by během příštích let měla dostat naši zemi mezi deset nejvyspělejších zemí EU. „Reaguje na výzvy, před nimiž česká ekonomika aktuálně stojí, a přináší řadu opatření s cílem dosáhnout vyššího dlouhodobě udržitelného růstu českého hospodářství založeného na konkurenceschopnosti a vysoké přidané hodnotě,“ píše se v ní. Výborně, tyhle fráze jsme už dlouho neslyšeli.
Dozvěděli jsme se také, že ministr dopravy Martin Kupka 16. října představí záchrannou legislativu v kauze digitálního stavebního řízení, která prý umožní v téhle zemi sem tam něco i postavit. Aspoň ševcovskou dílnu. Není to úplná samozřejmost, jak jsme měli možnost zjistit v minulých měsících.
Vymýšlení strategií by nám tedy celkem šlo, ale drobné faktické krůčky ještě drhnou. Kupkovi samozřejmě není co závidět. Má vytvořit legislativní most ze zákona, který implicitně předpokládá existenci a fungování nějakého elektronického systému, který nefunguje, do systému, který funguje, ale neodpovídá znění zákona.
Nejde přitom jen o samotný zákon, ale jeho vazby na zhruba osmdesátku dalších závazných právních předpisů, které se týkají ochrany přírody, požární či památkové ochrany, hygieny a čert ví čeho všeho ještě. I tyto normy jsou provázány s digitálním systémem, který podle všeho skončí na nějakém digitálním smetišti. Což bylo zřejmě zjevné dávno před jeho spuštěním na začátku července. V daném čase a podmínkách fakticky nejspíše vůbec nebylo možné ten systém dostat v termínu do elementárně funkční podoby. Bylo na to dohromady půl roku, přičemž experti nyní na opravu požadují přinejmenším trojnásobnou dobu. O právních zádrhelech zakázky nemluvě.
Celou šarádu si mohli stavitelé i stavební úředníci ušetřit, kdyby premiér Fiala včas zkontroloval přípravu systému a vyhodil ministra Bartoše už v dubnu. Ale asi neměl dost času, protože strategicky přemýšlel o tom, jak bude Česko za deset let ekonomicky excelovat.
Pokud by se chtěla opozice posmívat, měla by tak nicméně činit spíše ve skrytu, protože u počátku tohoto strašného kolapsu stála ministryně ANO Klára Dostálová, která za pomoci svých expertů, zaměstnávaných obvykle největšími developery, úspěšně zkomplikovala a zamotala náš stavební zákon a prodloužila lhůty pro klíčové úkony na několikanásobek, což se při současné délce řízení zdálo už nemožné.
Současná vláda zákon Dostálové novelizovala, ale dost amatérsky. A ustanovení o kolaudačním rozhodnutí tam z časů té údajně „lepší vlády“ prostě zůstalo. Kvůli němu nyní například jistý supermarket na pražských Vinohradech, který podle staré legislativy mohl prodávat po rekonstrukci od začátku září, protože vše bylo hotovo a dřív stačilo na kolaudaci pár dní, otevírá až v půlce října. A jen díky mimořádné vstřícnosti stavebního úřadu, který nechtěl mít na svědomí nemalé ztráty. Denní tržby toho obchodu totiž obvykle činí jeden a půl milionu. Takových případů budou v republice stovky, než to alespoň v nějaké podobě začne fungovat. Doufejme, že ty firmy nebudou požadovat náhradu škody.
Jak je vidět, nepotřebujeme ani tak hospodářské strategie, jako spíše strategii nápravy politické správy státu. Partaje, které budou vybaveny odborným aparátem, aby ministři nenastupovali se zkušeností buzerování školníka za neuklizený školní dvůr, ale dobrou znalostí resortu a odborným zázemím, na které se mohou spolehnout.
A taky zásadní reformu státní správy. Zrušení služebního zákona blokujícího personální obměny. A likvidaci platových tabulek odrazujících kvalifikované lidi od práce pro stát. A k tomu systém odpovědnosti, v němž není povyšován ten, kdo nic nezkazil, protože nic nedělal, ale jen ten, kdo má výsledky. To je jen taková inspirace pro všechny ty aspiranty přemýšlející nad založením nové politické strany.
