Příslušný zákon už projednává Sněmovna a levné obecní nájemní byty mají být pro partaj volebním trhákem zejména v příštím roce. 

Je to schválnost pravicovější části vládní koalice, které se tohle pirátské sociální inženýrství moc nezamlouvá, nebo snad odveta za průšvih s digitalizací stavebního řízení, který padá na hlavu celé vlády a bude mít bezesporu nejen politické, ale i vážné ekonomické důsledky? 

Je nesporně pravdou, že když chci něco stavět, tak to musí jít nejdříve patřičně zúřadovat. Ale celý program má svá vážnější úskalí. V situaci, kdy státních zaměstnanců máme až až, vypadá nápad nabírat další úředníky, kteří budou radit občanům v bytové nouzi, přinejmenším podivně. 

Úplně absurdní je pak návrh na ručení státu za platby nájemného, případně škody způsobené nájemníkem majiteli bytu, který se do programu přihlásí. Premiér Fiala před pár dny navštívil sídliště Mojžíř v Ústí nad Labem a jistě si dovede představit, co by si majitelé těch paneláků účtovali za škody a kolik by to erár stálo. 

Že to má vyřešit problém s tím, když majitelé bytů často uzavírají s nájemníky smlouvu na pouhý rok bez nároku na prodloužení? Z tohoto pohledu je daleko podstatnější skutečnost, že problémy s vystěhováním neplatičů či nájemníků, kteří byt ničí, v Česku fakt neodpovídají poměrům v právním státě, kde se lze domoci svých občanských a majetkových práv. 

Korunou pirátského programu je pak podpora výstavby obecních nájemních bytů, které by sloužily jednak lidem, které obec potřebuje, tedy třeba lékařům, hasičům či městským strážníkům, ale byly by rovněž k dispozici potřebným žadatelům z řad obyvatel obce. S výjimkou dvaceti procent nejbohatších. Jistě existují po světě dobré příklady fungování obecního bytového hospodářství, často je v tomto případě skloňována například Vídeň. 

Leč každý národ má svá specifika. V Rakousku třeba nebývalo zvykem tunelovat kampeličky, které tam prosperovaly a jsou dodnes základem tamního bankovnictví, zatímco u nás po nich zbyly o miliardy okradení klienti, které odškodňovali daňoví poplatníci. A s obecními byty a jejich krystalicky čistými pronájmy máme také své nejen historické, ale i docela nedávné zkušenosti.

V první řadě však jde o obecní, nikoli vládní byty a od toho by se měl odvíjet i zdroj finanční podpory. Zvláště, když sestavujeme státní rozpočet s deficitem 230 miliard korun a hospodaření obcí a krajů mělo loni přebytek přes sedmdesát miliard a letos to bude nejspíše ještě více. A zůstatky na účtech samospráv se přiblíží dokonce půl bilionu korun. Proč by pak měl stát na dluh podporovat výstavbu bytů v obecním vlastnictví, když obce mohou stavět za vlastní? O možnostech výhodného úvěrového financování nemluvě. 

Že budou v tomto případě na straně Pirátů i Starostové a lidovci, kteří také hodně žijí komunální politikou, je celkem pochopitelné. Každá koruna se počítá. Ale projít by to nemělo.