Vstup Škody na burzu by přinesl zásadní změny pro český kapitálový trh. Ekonomické výsledky ukazují, že by to mohlo být výhodné jak pro Volkswagen, tak pro české investory. Otázkou zůstává, zda máme odvahu investovat do vlastní budoucnosti.
Vstup mladoboleslavské Škody na burzu by mohl být win-win pro mateřský Volkswagen i pro Českou republiku, píše ekonom a analytik Mirek Zámečník | Shutterstock.com
Podnikatelský optimismus a peníze na účtech jsou dvě různé věci. Kdybychom se řídili statistikami sledujícími objem výroby, mohli bychom dojít k závěru, že český průmysl skomírá, hlavně kvůli svému propojení s německým. Červencový meziroční pokles o 1,9 procenta po očištění o sezónní vlivy je toho jasným důkazem. Měkké ukazatele, jako jsou podnikatelský sentiment a výhledy nákupních manažerů, jsou také pod hranicí toho, co by mohlo naznačovat oživení.
Když ale mluvíte s podnikateli, situace vypadá ještě hůř. Někteří si stěžují, jiní rovnou naříkají, ale najít někoho, kdo by pochválil stav své firmy, je vzácné. Mohli bychom tedy předpokládat, že podnikové finance musí být ve vážných problémech, protože peníze by měly mizet rychleji než zásoba objednávek v zakázkové knize. Jak to tedy skutečně je?
Ministerstvo průmyslu a obchodu po letech obnovilo vydávání finančních analýz podnikové sféry. Z nich vyplývá, že v prvním čtvrtletí letošního roku vzrostla celková přidaná hodnota 2014 sledovaných, převážně velkých firem, o 13,4 procenta. Zisk před zdaněním byl ještě lepší, když meziročně stoupl o 30,1 procenta.
Rentabilita aktiv vzrostla rekordně o 40,16 procenta a rentabilita vlastního kapitálu o 30,4 procenta. V obou případech jde o nejlepší výsledky za první čtvrtletí od roku 2020. S inflací na 2,1 procenta se tedy jedná o výrazné reálné zlepšení.
Znamená to, že je vše růžové? Ani zdaleka. Zaprvé, data jsou zpožděná a týkají se prvního čtvrtletí, které už je za námi. Zadruhé, chybí detailnější rozdělení firem podle oborů a velikostí.
V Česku, stejně jako jinde, jsou mezi firmami i v rámci jednoho odvětví velké rozdíly, pokud jde o produktivitu a rentabilitu. Například ve Spojených státech je běžné, že zisky koncentruje hrstka lídrů, kteří platí nadprůměrné mzdy a dividendy, ale zaměstnávají méně lidí.
Výrobní linka v mladoboleslavské Škodovce
Shutterstock.com
Pokud bychom hledali sektor, kde v Česku slunce zapadlo, těžba uhlí by byla první na ráně. Černé uhlí končí do dvou let a budoucnost hnědého uhlí bude záviset na cenách elektřiny a emisních povolenkách.
Jak zachránit VW? Se Škodovkou na burzu
Z hlediska ekonomiky je zpracovatelský průmysl klíčový, hlavně kvůli své váze a technologickým změnám, které budou mít zásadní dopad na náš automobilový průmysl. Česko je třetím největším výrobcem osobních aut v Evropě a desátým na světě.
Výroba aut v Česku zatím jde „jakž takž“. Za první polovinu roku vzrostla o 4,9 procenta na 774 tisíc vozů, ale letní měsíce přinesly pokles, který souvisel s celozávodními dovolenými. Podle interních zpráv podnikového časopisu odborářů běží výroba v mladoboleslavské Škodě na plné obrátky.
Boleslavský závod loni vyrobil více aut (560 tisíc) než hlavní továrna Volkswagenu ve Wolfsburgu (490 tisíc) a dosáhl nesrovnatelně vyšší rentability (8,4 procenta oproti 2,3 procenta globálně). Z toho vyplývá, že koncern v Německu, zejména ve Wolfsburgu, ztrácí peníze. To se odráží i na hodnotě VW na burze, která je dnes nižší než suma jeho částí. V Americe by už došlo k „demergeru“, tedy rozdělení na menší části, aby se jejich prodejem získaly obrovské zisky.
Čínská suverénní jízda: BYD ví, co na nás platí, a staví fabriky v Evropě. Má se český autoland bát?
Značka Škoda by při uvedení na trh, s maržemi srovnatelnými s Audi a třetinovými mzdovými náklady oproti Wolfsburgu, mohla vynést několik miliard eur. Peníze z primární emise by Volkswagenu pomohly k restrukturalizaci. Může pokračovat ve vyčerpávání zisků, nebo se rozhodnout pro emisi.
Co by to znamenalo pro český trh?
Toto rozhodnutí padne ve Wolfsburgu, ale představme si, co by to znamenalo pro český kapitálový trh, který je zasažen dopady na hodnotu ČEZ a populistickými nápady na sektorové daně. Trh by dostal nový impulz a mohl by znovu oživit myšlenku „českého kapitalismu“, kdy by se lidé mohli podílet na vlastnictví domácích podniků.
Penzijní fondy by dostaly šanci investovat do českých dividendových titulů a debata o privatizaci Budvaru a jiných státních podniků by mohla ustoupit představě, že chceme vlastnit větší část toho, co bylo kdysi privatizováno.
Přestože máme k dispozici biliony korun úspor, v bankách i v penzijních fondech, chybí nám dostatek podnikatelských nápadů, jak je efektivně investovat. Firmy mají více peněz uložených v bankách, než kolik dluží na úvěrech. Peněz je dost, ale nápadů málo.
Vzpomínám si na dobu kolem roku 2017, kdy devizové rezervy ČNB překročily hranici tří bilionů korun. Tehdy jsem se ptal viceguvernéra, co s těmi penězi chtějí dělat. Můj nápad byl koupit na světovém trhu kousek ode všechno, co slibuje technologický průlom, a pak taky akcie všech společností, které mají aktiva v České republice a velmi dobře jim vydělávají. Včetně VW.
Otázka zněla: proč? No protože když nevíš, co s rezervami, kup vlastní zemi budoucnost a vrať jí šanci na hrdost a podíl na zisku. Češi by si možná rádi přes primární emise na burze česká aktiva zase koupili zpátky.
Dnes jsou technologické akcie dražší a příležitosti se objevily nové. Peníze doma máme, jen se musíme rozhodnout, co s nimi. Tohle je moje představa.
