Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Po vypnutí uhelných elektráren může mít Česko brzy i přes navýšení dovozu ze zahraničí problémy s dostatkem elektřiny.
Každoroční zpráva ČEPS o zdrojové přiměřenosti tuzemské energetiky přišla letos místo na jaře až na konci října a o to netrpělivěji byla očekáváná energetickými odborníky. Zrychlený odchod od uhlí, jehož zvěstovatelem je Pavel Tykač, vlastník elektráren Počerady a Chvaletice, vyvolává obavy o dostatek zdrojů pro udržování stability energetické sítě v nejbližších letech.
Když s tím Tykač přišel, dnes už bývalý ministr Jozef Síkela to označil za velmi nežádoucí pokus o získání státní podpory a pronesl známý výrok, že obejít se bez uhelných elektráren je brnkačka. Přesto byl připraven zákon, který počítá se zákazem odstavení uhelných elektráren a možností státní úhrady ztráty z výroby. Ono se skutečně moc nevyplácí vyrábět megawatthodinu, která se prodá na trhu za ceny kolem devadesáti eur, když povolenka na tu jednu MWh stojí 65 eur. Nyní ještě uhelky generují nějaký kladný hospodářský výsledek, protože prodávaly budoucí výrobu za ceny výrazně vyšší, než jsou nyní. A na opětovné zdražování to moc nevypadá. ČEPS, jako podnik podřízený ministerstvu průmyslu ministra tehdy celkem pochopitelně podpořil a konstatoval, že výpadek půjde pokrýt dovozy, které budou k dispozici.
Aktuální zpráva pak tento závěr měla potvrdit, nebo vyvrátit. Na první pohled vypadá optimisticky a rozhodně nevyvolává takové obavy, jaké vzbudila zpráva loňská. Nicméně jisté pochybnosti o energetické bezpečnosti a spolehlivosti dodávek v blízké budoucnosti při detailnějším čtení lze nepochybně získat.
ČEPS modeluje dva scénáře, z nichž ten první, respondentní, tedy vzniklý na základě odpovědí výrobců energie, počítá s tím, že do roku 2030 zavřou uhelné elektrárny, kromě těch nejefektivnějších, a v provozu po nějaký čas zůstanou i některé uhelné teplárny vyrábějící kromě tepla i elektřinu. Druhý, tzv. progresivní, počítá s praktickou likvidací uhelné energetiky už do roku 2030.
A odlišné jsou i očekávání růstu spotřeby elektrické energie. Konzervativní odhad počítá s pomalejším růstem ze současných šedesáti terawatthodin na sedmdesát v roce 2030 a osmdesát v roce 2040. Progresivní scénář, který počítá s růstem spotřeby elektřiny pro vytápění, nebo dopravu je podstatně rychlejší. Vychází v roce 2030 na 74 TWh a o deset let později dokonce na 92 TWh.
Oba scénáře vycházejí jako zvládnutelné. Na rozdíl od loňské zprávy, která očekávaný vývoj energetiky považovala za ne zcela bezpečný. Nicméně než se zaradujete, že realita je lepší, než se zdála, vezměte v potaz, že loňská zpráva počítala jako s bezpečným maximálním limitem dovozu ve výši deset procent spotřeby, zatímco letos žádný takový limit není uplatňován a dovozy stoupají až na dvojnásobek původního limitu, tedy až na dvacet procent. A to zejména po roce 2030 až do spuštění nových jaderných bloků, kdy saldo dovozu a vývozu elektřiny bude klesat.
Nicméně příští rok by měl být posledním, kdy ještě budeme čistými vývozci elektřiny v rozsahu dvou terawatthodin, což je v porovnání s dřívějšími patnácti významný pokles. Pak už bude převažovat dovoz. Bude ale odkud dovážet? Modely ČEPS se v tomto směru liší podle použitého scénáře. Respondentní vypadá celkem schůdně, u progresivního s rychlým odchodem od uhlí je to zřetelně složitější. Nicméně ČEPS především odkazuje na to, že pracuje s daty, o nichž lze mít jisté pochybnosti a situace v budoucnu může být výrazně odlišná.
V dokumentu se doslova píše: „Významné přebytky elektřiny se očekávají zejména ve Francii a Německu. Otázkou zůstává, zda budou tyto přebytky využity k výrobě vodíku pro tamní průmysl, nebo budou k dispozici pro export do ostatních zemí. Simulace provedené v rámci MAF CZ 2023 navíc počítají s rozvojem zdrojů v zahraničí dle sběru dat ENTSO-E z počátku roku 2023. Data tak nezohledňují například německou Kraftwerksstrategie indikující mnohem menší rozvoj plynových zdrojů než zmíněné dotazníkové šetření, což může vést k menšímu množství energie dostupné pro export.“
K tomu lze dodat, že Německo aktuálně chystá aukci podpor pro plynové elektrárny o celkovém výkonu 12,5 GW a odborníci se obávají mizerného zájmu investorů, protože i přes vysoké podpory zůstávají značná rizika. Například není jasné, nakolik bude reálné uskutečnit v požadovaném termínu přechod ze zemního plynu na vodík, jak soutěž požaduje. A samozřejmě není ani jasné, jak to bude drahý špás. O tom, že stařičké francouzské jaderky mohou zopakovat výpadky z roku 2022, nemluvě. A tak to s budoucími zdroji dovozů může být podstatně horší, než odpovídá předpokladům zprávy ČEPS.
Kromě toho nejde jen o dostupnost nějakého množství energie, ale o to, že bude třeba vykrývat energetickou bilanci v době, kdy nepřeje počasí a nevyrábějí obnovitelné zdroje. Tyto takzvané bilanční dovozy jsou v obou scénářích sice jen krátkodobé, ale zato vyžadují schopnost rychle nakoupit hodně vysoký dostupný výkon, který dosahuje podle zprávy ČEPS v zimních měsících nejvyšších hodnot čtyři a půl až pět a půl gigawattů v roce 2030 a pět a půl až 7,6 GW v roce 2035.
To lze snížit dozdrojováním soustavy, tedy dostavbou nějakých řiditelných zdrojů. Dokument neuvádí, jakých, ale lze předpokládat, že nejvhodnější budou plynové. ČEPS vychází potřeba těchto dalších zdrojů na 1600 až 1900 megawattů v základních scénářích, nicméně při započítání rizika chladného počasí a špatných podmínek pro provoz obnovitelných zdrojů, stoupá potřeba dodatečných řiditelných zdrojů až na 4100 MW. V takovém případě bychom prvních tři sta megawattů navíc potřebovali už v roce 2030. Takové elektrárny s občasnou výrobou lze ale stavět jen s nemalou státní podporou, protože jejich provoz je silně ztrátový.
Dozdrojováním přitom nejsou myšleny plynové elektrárny a teplárny s výrobou elektřiny, které by měly být v nejbližších letech přebudovány z dnešních uhelných zdrojů. Současný výkon plynových elektráren má stoupnout z aktuálních přibližně dvou GW skoro na čtyři v roce 2035. Nicméně už v roce 2030 by měl být tři gigawatty. Stavbu dvou plynovek plánuje například ČEZ. Ale na nějakou velkou rychlost výstavby to zatím nevypadá.
