Tempo růstu hrubého domácího produktu USA se ve druhém čtvrtletí letošního roku zvýšilo meziročním tempem tří procent, což byl výsledek, který znatelně překonal očekávání ekonomů. Přitom v předběžném odhadu zveřejněném koncem července činil nárůst reálného HDP 2,8 procenta. Co je hlavním důvodem, že tempo růstu ve Spojených státech ve druhém čtvrtletí letošního roku překonalo očekávání ekonomů? Čeká nás „hard“ nebo „soft landing“ ekonomiky?

Zrychlení růstu amerického hospodářství odráželo především zvýšení spotřebitelských výdajů, soukromých investic do zásob a nebytových fixních investic. Dovozy, které se při výpočtu HDP odečítají, se zvýšily.

V prvním čtvrtletí HDP v USA rostl pouze o 1,4 procenta. Oproti předchozímu období se zvýšilo oživení soukromých investic do zásob a zrychlení spotřebitelských výdajů. Tyto pohyby byly částečně kompenzovány poklesem fixních investic do bydlení.

Ukazuje se, že i přes období vysokých sazeb si tamní ekonomika vede slušně. Sazby na úrovni 5,25 až 5,50 procenta přitom působí mimořádně restriktivně a řada analytiků byla dlouho přesvědčena, že míříme spíš k tvrdšímu nárazu hospodářství.

Tento vývoj je v ostrém kontrastu s eurozónou, kde německá ekonomika ve druhém čtvrtletí opět klesla. Německý HDP se mezičtvrtletně snížil o 0,1 procenta z +0,2 procenta. Na vině byla slabá soukromá spotřeba a klesající aktivita ve stavebnictví.

Americkou ekonomiku drží v současnosti nad vodou nebývale expanzivní fiskální politika, která pomáhá zmírnit dopady vysokých úrokových sazeb a zabraňuje tvrdšímu přistání hospodářství.

Fiskální stimulace, která dosahuje až sedmi procent HDP, poskytuje ekonomice potřebnou podporu prostřednictvím vládních výdajů a investic. Tento stimul pomáhá vyrovnat negativní dopady, které by mohly být způsobeny vysokými úrokovými sazbami, jež mají na ekonomiku brzdící efekt.

Nicméně, náklady na tuto expanzivní fiskální politiku nejsou zanedbatelné. Náklady na obsluhu dluhu dosahují 1,2 bilionu USD, což představuje významné zatížení pro státní rozpočet. Zatímco fiskální stimulace může krátkodobě podporovat růst a zaměstnanost, dlouhodobě vyvolává otázky ohledně udržitelnosti vládního dluhu a fiskální disciplíny.

Ekonomové tak budou pečlivě sledovat, jak se fiskální a monetární politika budou v budoucnu slaďovat, aby se zajistil stabilní a udržitelný ekonomický růst. Protože staré pravidlo zní, že když se odečte schodek rozpočtu od výše HDP, může to v praxi znamenat, že vládní politika je to jediné, co vlastně hospodářství ve skutečnosti táhne vpřed.

Autor je hlavní ekonom Argos Capital