Leden ukázal současné slabiny výraznějšího podílu obnovitelných zdrojů v energetice, pokud chybí záložní zdroje. Hovoříme o Německu, které se v rámci Energiewende vzdává prakticky současně dvou tradičních zdrojů energie – uhlí i jádra. Podíl obnovitelných zdrojů na energetickém mixu se naopak blíží 50 procentům. Pokud nastane období bez větru i slunce naráz – většinou to jsou krátké úseky v zimních měsících –, může být problém na světě.

Klimatičtí aktivisté na začátku ledna slavili odpojení moderní uhelné elektrárny společnosti Vattenfall v hamburské čtvrti Moorburg a také odpojení uhelných zdrojů v Porýní. Za několik dní ale zdroje chyběly. Zbylé uhelné elektrárny musely jet na plný výkon a připomenout svou zašlou slávu. Byl to i případ společnosti Leag, kterou ovládají české firmy EPH a PPF Investments, kdy lužické elektrárny spalovaly hnědé uhlí ostošest.

Problém totiž nastal kvůli tomu, že v Německu přestalo foukat a slunečního svitu také nebylo mnoho. Takže turbíny i fotovoltaika generovaly jen zlomek běžného výkonu. Týkalo se to období mezi 6. a 10. lednem. Oba zdroje měly výkon asi 10 gigawattů, elektrická síť ale potřebovala pětinásobek až sedminásobek. K nerovnovážné situaci došlo i mezi 15. a 17. lednem. 

Bezvětří se bude opakovat

Podobná situace se může opakovat. Německá meteorologická služba (DWD) na základě analýzy počasí mezi lety 1995 a 2015 varovala, že k nepříznivým podmínkám pro větrné turbíny může dojít až 13krát ročně po dobu 48 hodin. V těchto momentech větrné parky mohou produkovat elektřinu jen z desetiny instalovaného výkonu, napsal deník Süddeutsche Zeitung.

Nastává tak otázka, zda riziko výpadků proudu může být vyšší v době, kdy se odstavují další uhelné nebo jaderné elektrárny. „Doposud jsme měli vždy dostatek záložní energie, kterou jsme mohli použít, když jsme potřebovali elektřinu, například hromady uhlí a uranové palivové tyče,“ potvrdil odborník na přenosovou soustavu Albert Moser z technické univerzity RWTH v Cáchách. 

Závěr je jasný. Bez výstavby nových paroplynových zdrojů, které odstavené elektrárny nahradí, to v následujících letech nepůjde. A nemusí jít ani o protimluv z hlediska uhlíkové neutrality, protože mohou časem spalovat klimaticky neutrální vodík, který se vyrobí z obnovitelných zdrojů, když je energie dost. 

Více plynových turbín

V současnosti mají německé plynové elektrárny instalovaný výkon 32 gigawattů. A podle propočtů berlínského think-tanku Agora Energiewende se jejich výkon musí do roku 2030 zvýšit na 43 gigawattů. V roce 2050 by měl činit dokonce 73 gigawattů. Philipp Litz z Agory tvrdí, že by se měly stavět hlavně menší plynové elektrárny. Času je tak dost, protože se postaví rychleji než velké zdroje. 

Problém je spíše v tom, kdo je bude stavět, protože by se udržovaly hlavně jako záložní zdroje. V tom případě je nutné, aby jejich provoz podpořil stát. Christoph Kost z Fraunhoferova institutu pro solární energetické systémy je přesvědčen, že náklady na plynové záložní zdroje jsou z celkového pohledu Energiewende zvládnutelné. I bez odstavování uhelných elektráren by se muselo investovat do jejich modernizace. 

Nároky na energetickou bezpečnost ve spojení s vyšším podílem obnovitelných zdrojů ale budou vyžadovat užší energetickou spolupráci mezi evropskými zeměmi. Ukázalo se to i v pátek 8. ledna, kdy Evropě hrozil blackout. Rozvodna v Chorvatsku byla přetížena, protože došlo ke zvýšení exportu elektřiny z jihovýchodní části Evropy opačným směrem. Energetici napříč EU museli rychle zareagovat, aby nedošlo k výpadkům proudu. I z tohoto důvodu je třeba posílit celoevropskou síť, aby bylo možné posílat elektřinu oběma směry ve větším množství, doplnil Kost. 

Pro Němce je zásadní otázka importu zemního plynu. I proto německá vláda podporuje dokončení plynovodu pod Baltským mořem Nord Stream 2, ve kterém drží většinu ruský koncern Gazprom. Naopak Francie chce, aby kvůli uvěznění Alexeje Navalného stavbu téměř hotového potrubí Němci stopli. Stejně se vyjádřili i poslanci Evropského parlamentu.