Při čtení rozhodnutí Ústavního soudu o stížnosti podnikatele, který byl odsouzen na základě neúplného a zmanipulovaného spisu, jde člověku hlava kolem a moc nechápe. Jak může někdo v dokumentaci, v níž jde o nemalé peníze a někdy i o samotnou existenci firmy, vytrhávat listy a přečíslovávat stránky, jako by to byl památníček puberťačky? 

Když k tomu přičteme poznatky a záznamy hovorů reportérů Seznamu, je zjevné, že tento stát má problém a má ho už fakt hodně dlouho.

Daňové gestapo

Co se to tady vlastně stalo, že z úřadu, jehož úředníci dlouhá léta velmi korektně komunikovali s poplatníky, občas zpozdili vratku DPH, ale jinak dobře chápali, kdo je živí, je najednou jakési daňové gestapo, které loví na základě svých vnitřních předpisů podnikatele jako trofejní jeleny? A daňový poplatník je jen sprostý podezřelý, s nímž si může státní moc dělat, co se jí zamane?

Nemusíme si zde nalhávat, že bychom v daňové kázní dosahovali nějakých skandinávských parametrů. To, čemu se říká eufemisticky daňová optimalizace, je u nás bezesporu oblíbenou disciplínou, nicméně z mezinárodních srovnání nevycházíme dlouhodobě nijak extrémně špatně a řadíme se rozhodně blíže ke standardním západním ekonomikám než k Balkánu. Výnosy daní máme solidní. Žádný zásadní důvod pro tvrdou represi.

Nicméně v roce 2013 se vítězným volebním programem stala teze „všeci kradnú“ a její autor stanul v čele ministerstva financí s velkou žízní zakroutit krkem těm „karuselom“, které nás okrádají o stovky miliard.

A aby to dokázal, vybral si do čela finanční správy Martina Janečka, což byl bezesporu expert na daňové podvody, pro něhož, zjevně z profesního postižení, byla pravdivost teze „všeci kradnú“ stejně neoddiskutovatelná jako fakt, že voda teče z kopce a nikdy opačně.

Janečkův duch

Výsledek je dnes zřejmý. Žádných dvě stě miliard údajně rozkrádaných na daních, které měly zalepit rozpočet, se nenašlo ani přes mohutné posílení palebné síly finanční správy o kontrolní hlášení a EET. A represivní zaklekávání na daňové poplatníky přináší berňákům jen další a další prohrané spory a s nimi poškozenou pověst. Janeček o Vánocích 2018 skončil, ale jeho duch v těch soudních sporech žije dál a jeho nástupkyně s tím moc nepohnula.

Ono to ani není jednoduché otočit ten těžký parník. Utáhnout otěže lze rychle, ale povolovat je třeba spíše pomalu, protože lidé fakt nejsou andělé. Co ale se odehrát mohlo, je rozhodně ukončení „motivačních pobídek“ k represivnímu postupu kontrolních odborů. Což bylo největší zlo Janečkem stvořené a dosud zřejmě neodstraněné, nebo alespoň ne zcela. A také personální změny ve vedení regionálních finančních úřadů, v jejichž čele by fakt neměli stát lidé toho zvláštního ražení s prstem neustále na spoušti.

Druhou věcí je lepší personální vybavení finančních úřadů, kde zcela zjevně chybějí právníci, kteří by těm účetním občas řekli, že to takhle fakt nejde a smrdí to průšvihem. Všeci totiž fakt nekradnú.

Potřebujeme finanční správu, která bude řádně vybírat daně. A i když jí občas někdo uteče, je to lepší, než když státní orgán páchá nezákonnou činnost a daňoví poplatníci pak musejí platit stamilionové náhrady škody.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

Pavel Páral