Kde se bude slavit? Co by znamenalo vítězství Trumpa pro Peking, Teherán, Moskvu a Korejský poloostrov
Donald Trump se rád chlubí svými vztahy s šéfy zemí, které si jiní prezidenti USA drží od těla. To však neznamená, že jeho případný nástup do Oválné pracovny budou v Moskvě, Pchjongjangu, Teheránu nebo Pekingu nějak zvlášť slavit.
Donald Trump se rád chlubí svými vztahy s šéfy zemí, které si jiní prezidenti USA drží od těla. | foto Jonah Elkowitz / Shutterstock.com
Mezi nejdůležitější zahraničněpolitická témata, která bude mít nový americký prezident/ka na talíři, patří válka na Ukrajině (Trump tvrdil, že dokáže válku ukončit během jediného dne); řešení rozšiřujícího se konfliktu na Blízkém východě, v němž hrají USA klíčovou roli; jaderné hrozby Severní Koreje a obchodní spory s Čínou.
Existuje představa, že se Washington v případě Trumpova volebního vítězství přikloní k izolacionističtější zahraniční politice. Časopis Newsweek se proto ptal odborníků, co by podle nich jeho vítězství znamenalo pro tyto čtyři země považované za geopolitické konkurenty či rovnou nepřátele.
Čína: poziční boj
V první Trumpově administrativě byli zastoupeni rozhodní odpůrci Číny. Během svého funkčního období v letech 2017-2021 proto zavedl cla a vybudoval další překážky, jimiž se chtěl se vypořádal s obchodními praktikami Pekingu a běžnou čínskou praxí krádeží duševního vlastnictví.
Podle Lylea Goldsteina, ředitele pro Asii ve společnosti Defense Priorities, se Peking Trumpova návratu do Bílého domu spíše obává. „Existuje ale určitá možnost, že by vztahy mohly nabrat pozitivní směr, pokud bude Trump více nakloněn uzavírání pragmatických dohod s Pekingem a méně inklinovat k přímé podpoře Tchaj-wanu,“ řekl Goldstein Newsweeku. „Peking by patrně reagoval snahou oslovit Trumpovu pragmatickou stránku, ale zároveň by se připravil na pravděpodobnou gradaci vzájemného napětí,“ dodal.
Peking nebude kvůli Trumpovi nijak měnit svůj postoj, ať už jde o vazby s Moskvou, nebo o agresivitu v Jihočínském moři. Do toho například spadají i vojenská cvičení v okolí Tchaj-wanu. Goldstein však uvedl, že pokud by Trumpova administrativa přijala politiku jedné Číny, „Peking by se odvděčil snížením napětí - jak v Tchajwanské úžině samotné, tak i v Jihočínském moři“.
Podle Či-čchun Čua, profesora politologie na Bucknellově univerzitě, by však Trump ve staronové prezidentské roli v obchodní válce pokračoval, nebo ji dokonce vystupňoval. „Pak lze očekávat určitou odvetu ze strany Číny a eskalaci bilaterálního napětí,“ řekl Ču.
„Si Ťin-pching se pravděpodobně pokusí využít Trumpova ega a učiní některé symbolické ústupky v oblasti obchodu - bude například od Američanů nakupovat více zemědělských produktů. Současně však bude usilovat o Trumpovu reciprocitu v jiných oblastech, jako je Tchaj-wan nebo Jihočínské moře.“
Ukrajina: Zbožné přání
Trump opakovaně prohlásil, že pokud by se znovu ujal úřadu, ukončil by válku na Ukrajině během jednoho dne. Trumpova chvála Putina během války, kdy na začátku invaze označil ruského prezidenta za „génia“ a ještě letos 25. října za „chytrého“, posiluje obavy, co jeho návrat do Bílého domu znamená pro americkou podporu Kyjeva.
„Trump dal slovy i činy najevo, že dává přednost Rusku před Ukrajinou,“ řekl Robert Orttung, výzkumný profesor mezinárodních vztahů na Univerzitě George Washingtona. Taková politika se však podle něho vymyká tradičním zájmům USA a vyvolala by silný odpor napříč politickým spektrem i ze strany zpravodajských služeb a složek národní bezpečnosti.
„Tyto skupiny jsou k ruským záměrům oprávněně skeptické. Za Trumpa by se Spojené státy jevily světovým diktátorům jako slabé a snadno zmanipulovatelné,“ dodal Orttung.
Podle Simona Schlegela, hlavního analytika Mezinárodní krizové skupiny přes Ukrajinu, dal Trump jasně najevo, že chce válku rychle vyřešit. Mohl by dokonce zahájit jednání mezi Ruskem a Ukrajinou ještě předtím, než by se po svém případném vítězství ujal úřadu.
„To vše je samozřejmě pro Ukrajinu velmi znepokojující,“ řekl Schlegel Newsweeku. „Ukrajinci dobře vědí, že z toho není snadné východisko a že to pro ukrajinskou vládu bude znamenat velmi bolestivá rozhodnutí, jaká Zelenského administrativa neumí příliš dobře přijímat.“ Pokud však Trump zvítězí, bude to nezbytné.
Schlegel však zároveň zdůraznil Trumpovu nevypočitatelnost. „Ohledně možného příštího působení Donalda Trumpa v Bílém domě existuje také svého druhu zbožné přání založené na skutečnosti, že jeho zahraniční politika je nevyzpytatelná a zcela závislá na osobních vztazích. Pokud by se Trump pokusil jednat s Putinem a Putin by ho nechal narazit do zdi, pak by se Trump mohl veškerou vahou postavit za Ukrajinu.“ Lze však samozřejmě očekávat, že toho rizika si je Kreml vědom také.
„Spousta Ukrajinců nachází útěchu v Trumpově nepředvídatelnosti. Zároveň není ani jasné, co by pro Ukrajinu znamenalo vítězství Kamaly Harrisové,“ dodal Schlegel.
Írán: Tvrdší postup
Trumpova admnistrativa také vyhrotila napětí mezi Washingtonem a Teheránem poté, co prezident stáhl USA ze Společného komplexního akčního plánu (JCPOA), který měl íránský jaderný program omezovat. O dva roky později vydal Írán na Trumpa a jeho spolupracovníky zatykač poté, co byl při leteckém útoku v Iráku zabit vrchní íránský generál Kásim Sulejmání.
Hamidreza Azizi, výzkumný pracovník Německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní otázky, uvedl, že v Islámské republice neexistuje jednotný názor na to, co by Trumpovo vítězství mohlo znamenat. Mezi teheránskou politickou elitou však převládá názor, „že situace se pro Írán zhorší“.
Podle Aziziho je to dáno Trumpovým postojem, jenž mu velí vyvíjet na Írán „maximální tlak“. Roli i hraje i Trumpova silná podproa Izraele a osobní spojenectví s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem, stejně jako jeho nepředvídatelnost.
Druhá skupina v Íránu se domnívá, že zastřešující nepřátelství mezi Teheránem a Washingtonem zůstane zachováno bez ohledu na to, kdo bude v Bílém domě. Menšina však doufá, že Trumpovo prezidentství by bylo pro Írán lepší, „protože je otevřenější obchodu, a pokud se chystáte uzavřít dohodu s Trumpem, může to být jednodušší než s Kamalou Harrisovou“, řekl Azizi.
„S Trumpem existují jen vítěz a poražený. Neexistuje žádná šedá zóna a vlastně ani diplomatická zóna,“ řekl Gene Moran, expert na národní bezpečnost a bývalý poradce předsedy sboru náčelníků štábů. “Takže si myslím, že bychom mohli být svědky razantnějšího přístupu k Íránu.“
„Myslím, že by určitě padla tvrdší slova,“ řekl Moran. „Mohli bychom být svědky toho, že Trump podnikne agresivnější kroky, pokud jde o přerušení financování. Myslím, že Biden umožnil finanční toky, jimž se pravděpodobně dalo bránit agresivněji.“
Signály, které Trump zatím vyslal, by mohly Netanjahua v konfliktu s Íránem povzbudit k dalším krokům ještě v období mezi volbami a případným Trumpovým nástupem do funkce 20. ledna. „Obávám se, že v případě takového scénáře vypukne mezi Íránem a Izraelem skutečná válka ještě v listopadu či prosinci,“ řekl Azizi.
Korejský poloostrov: Jaderný program Soulu
Jako první americký prezident, který kdy vstoupil do Severní Koreje, řekl Trump rozhlasovému moderátorovi Joe Roganovi, že s vůdcem tohoto tajného státu „vychází skvěle“. Co to znamená u vědomí skutečnosti, že Kim Čong-un nechal pět dnů před americkými volbami odpálit svoji dosud nejsilnější mezikontinentální balistickou raketu? Jako vždy – u Trumpa nikdy nevíte.
Karl Friedhoff, odborný pracovník pro asijská studia v Chicagské radě pro zahraniční záležitosti, uvedl, že v případě Trumpova zvolení by nastaly problémy v koordinaci mezi americkými vládními úřady (včetně zpravodajských služeb), čehož by Pchjongjang mohl využít.
„Myslím, že pravděpodobně uvidíme chaos,“ řekl Friedhoff Newsweeku. “Budeme svědky jízdy na horské dráze – situace bude kolísat od velmi vysokého napětí až po pečlivě připravanou osobní diplomacii mezi oběma vůdci.“ Když se Kim a Trump naposledy setkali ve Vietnamu v únoru 2019, Pchjongjang nepřišel připraven uzavřít jakoukoli dohodu. Podle Friedhoffa tomu tentokrát tak nebude.
„Budou mnohem lépe připraveni s vyjednávacím balíčkem a budou se snažit využít všech Trumpových slabin. Tato jednání budou pro celý východoasijský region skutečnou divokou kartou.“
Jižní Korea drží pohromadě celou architekturu amerických spojenectví v oblasti. Friedhoff uvedl, že Trump se ji neustále snaží narušit. Během působení v Bílém domě obvinil Trump Soul z toho, že „zadarmo nakládá“ s vojenskou silou USA; k tomu jej podle všeho přiměla přítomnost 28 tisíc amerických vojáků v Jižní Koreji.
Současná dohoda vyprší příští rok, ale v říjnu USA a Jižní Korea oznámily novou dohodu o sdílení nákladů na americké jednotky v Jižní Koreji. Obě strany ji chtěly dokončit před případným nástupem Trumpovy vlády, uvedla americká televize CNN.
„Nejextrémnějším neválečným výsledkem by pravděpodobně bylo spuštění jihokorejského jaderného zbrojního programu,“ řekl Friedhoff. „Vývoj takového programu by byl extrémně riskantní pro období mezi odhalením programu - a on odhalen bude - a jeho funkčním zprovozněním.“
