Příští roky by sazba Fedu měla činit 4,6 procenta. A to přes skutečnost, že inflace v zemi v srpnu vykázala už podruhé za sebou pokles o dvě desetinky procenta. A jádrová inflace, tedy růst cen ovlivnitelný měnovými nástroji, je kolem šesti procent.

U nás je jádrová inflace na patnácti procentech a celková inflace v poslední statistice klesla poprvé. A zvyšovat se nebude. Naše bankovní rada má dojem, že už to stačilo, a těší se na snižování. Americká měnová politika je tak dnes restriktivnější než česká. A Powell to komentuje tak, že je na dolní hranici toho, čemu se dá říkat restriktivní politika.

Dokonce i ECB, která je reálně paralyzována politickými zájmy na udržení finanční stability jižního křídla eurozóny, pomaličku utahuje politiku a Christine Lagardeová už připustila, že sazby bude třeba utáhnout tolik, že to významně přibrzdí ekonomiku.

Prostor pro nějaké manévrování ubývá. Zejména když v největší ekonomice eurozóny Německu vzrostly ceny průmyslových výrobců skokem o neuvěřitelných 46 procent, tedy nejvíce od roku 1949.

Zejména postup ECB, ale i vývoj v USA pak znamenají, že se snižuje úrokový diferenciál vůči české koruně, jejíž síla je teď pro ČNB hlavním nástrojem pro stabilizaci cenového vývoje. Nutně poroste tlak na kurz i náklady na jeho udržování tam, kde momentálně je. Ty porostou do výše, která už nemusí být udržitelná.

Možná je čas nakupovat eura, ale i dolary. Lepší než koruny držet na účtu v bance. Jestli tedy nevěříte, že nová bankovní rada brzy změní názor a se sazbami pohne vzhůru dřív, než bude pozdě.