Jaroslav Hašek: Člověk by chtěl být gigantem

Seděli jsme ve společně oblíbené kavárně Montmartre v pražské Řetězové ulici. Jaroslav Hašek sdílel s rubrikou Tardis své postřehy k roli jednotlivce v demokratickém procesu, vývoji školství i boji za práva žen

Jaroslav Hašek: Člověk by chtěl být gigantem
Archiv

Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.

Za předříjnového režimu jste se kromě jiného věnoval i věcem veřejného života. Kterému z vašich politických principů popřál následující běh dějin nejvíce sluchu?

Jsou skutečně chvíle v mém životě, kdy šeptám si sám pro sebe, jsa nadšen nějakým vlastním činem: „Můj bože, já jsem pašák.“ Co by mi to však bylo platno, kdyby se o tom svět nedozvěděl? Stojím na stanovisku, že skromnost krášlí muže, ale pravý muž že se krášliti nemá, a proto nesmíme být skromnými přespříliš. Nestyďme se veřejně se přiznat ku svým přednostem! Jak je to krásné, když směle dovedu říci: „Vašnosti, já jsem génius,“ kde by nemístně skromný muž řekl: „Vašnosti, já jsem hovado.“

Nevidíte již tedy v Čechách zbytečné politické skromnosti?

Bohudík ne. Rozumný člověk také se zcela chytře strká vždy do popředí a volá sám sobě slávu. Upejpavost jest nejhorší stránka lidské povahy. Je to podvod, zahalený v roušku skromnosti. Bylo by hříchem, páchaným na českém národě, kdyby jej jeho nejlepší mužové nechávali v nejistotě o tom, jsou-li či nejsou geniální.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot

Máte účet?

Přihlásit