Koupit. Použít. Vyhodit. Jak prosté, milý Watsone. S plastovými výrobky na jedno použití vám to ale už tak snadno neprojde.
ilustrační foto | Shutterstock.com
Plasty jsou lehké, pevné, snadno tvarovatelné a dlouho se zdály být ideální náhradou tradičních materiálů: třeba na příbory, nádobí či obaly na jídlo. Přesto se celá Evropská unie odhodlala od léta 2021 k jejich zákazu.
Hráz proti záplavě plastů
Plasty v gastroprůmyslu najdete takřka všude. Ministerstvo životního prostředí ČR uvádí, že díky zákazu těchto jednorázových plastů by se měla ročně jejich spotřeba snížit o zhruba 1,77 mld. kusů. Výsledek by měl být znatelný, neboť tyto výrobky zatěžují životní prostředí nejen sebou samými, ale též druhotně: při těžbě surovin, výrobě, následné přepravě i nezbytné likvidaci.
Cílem je tedy snaha o co možná největší snížení objemu těchto výrobků, a to přesto, že ze zákazu existují dílčí výjimky: stále je možné používat vybrané plastové nádoby na jídlo či nápojové kelímky.
Třídit a znovu použít
Přesto že 73 % obyvatel ČR považuje za samozřejmé třídit odpad, je neustále nezbytné posilovat ekologickou osvětu a opakovaně připomínat výhody cirkulární ekonomiky například ve formě opakovaného používání zálohovaných obalů či podpoře recyklovaných materiálů.
Stále aktivnější přístup k ekologičtějšímu uvažování je přitom možné sledovat i na straně prodejců a provozovatelů – v poslední době se rozšířily možnosti bezobalového prodeje, restauratéři se zase snaží zákazníky motivovat k opakovanému používání ekologických obalů prostřednictvím slev.
Eko obaly všeho druhu
Ve své podstatě je každý obal ne-ekologický. Otázkou je, jak moc škodí. Bioplasty, jednorázové obaly ze škrobu, papíru nebo cukrové třtiny v nás vzbuzují dojem, že jejich využíváním přírodě prospíváme, přitom se ale někdy jedná o výrobky podobně málo ekologické jako plast.
Obvyklým podezřelým jsou „bioplasty“, jež jsou zpravidla vyrobeny z kyseliny polymléčné (PLA). Ta se ovšem vyrábí z potravin, což s sebou nese vysokou energetickou náročnost, pro jednorázové použití se proto nehodí.
Z hlediska ekologické zátěže dokonce vycházejí bioplasty hůře než výrobky z odpadu ropného průmyslu. PLA plasty navíc nepatří ani do žlutých, ani do hnědých popelnic. Bioplasty se tedy vezou na vlně klamavé reklamy, neboť ve skutečnosti patří do směsného odpadu.
Obaly ze škrobu a cukrové třtiny už většinou bývají označeny jako kompostovatelné a skutečně jsou zpravidla vyráběny z odpadu přírodního původu. Užíváme-li je ale k distribuci jídel, ani ony by neměly končit v hnědých popelnicích, neboť jsou kontaminovány zbytky jídel.
Dokonce i papírové nádobí a obaly mají své mouchy: nejsou totiž úplně – jenom – z papíru. Aby jídlo papír nezničilo, mívají vnitřní stěny zpevněné. Ptáte se čím? Tenkou vrstvou plastu! Takže šup s nimi do směsného do odpadu, kam patří.
Nestačí se zkrátka řídit pouze zelenou barvou na obalu a třemi písmeny „eko“ v názvu. Jednou z mála skutečně ekologických možností jsou obaly, které lze používat opakovaně. Znovupoužitelné nádoby na jídlo přitom mohou být vyrobeny z různých materiálů – klidně i z plastu! Například vratné REkrabičky lze totiž opakovaně použít až 400krát, čímž se ekologická zátěž plastového výrobku výrazně snižuje. Navíc se jedná o materiál 100% recyklovatelný.
Pro REkrabičku a jejího sourozence REkelímka, kterého jste dříve mohli znát pod jménem „Otoč kelímek“, dnes najdete uplatnění už u více než 500 partnerů. Tak co? Do čeho si dáte jídlo s sebou?
Článek vyšel na webu Ecoista.cz, publikováno s laskavým svolením redakce
