Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Kávová sedlina a pivovarské mláto, které se běžně vyhazují jako odpad, jsou pro Nafigate cenným zdrojem pro výrobu inovativních materiálů. Poslouží například v kosmetice nebo jako barvivo do plastových recyklátů. Lenka Mynářová, která stojí v čele této společnosti, hledá cirkulární řešení bez kompromisů.
„Když jsem byla dítě, nic jednorázového neexistovalo, a stejně se žilo dobře. Abychom něco změnili, musíme věci dělat úplně jinak,“ říká Lenka Mynářová.
Všichni máme rádi kávu a máme k ní pozitivní vztah. A tenhle dobrý vztah se odráží i v našem postoji ke kávové sedlině jako druhotnému materiálu, v tomhle případě ani nebudu říkat odpadu. Takže u ní nenarážíme na obvyklé bariéry, že je to něco ošklivého nebo méněcenného. O hledání možností využití kávové sedliny nás poprosilo ministerstvo životního prostředí, a to proto, že jen v Česku jí vyprodukujeme 80 tisíc tun ročně.
Rozhodli jsme se jít postupem kaskádové recyklace, což znamená, že postupně ze sedliny odebíráme to cenné, co v ní je. První stupeň kaskády je výroba mýdel. Použitím sedliny, ctíme takzvaný princip avoided sources, tedy nevyužíváme zdroje prvotní, ale nahradíme je odpadem. Druhým stupněm kaskády je, že po vysušení sedliny extrahujeme kávový olej. Jde o nesmírně cennou surovinu pro kosmetický průmysl.
Přidáme jej třeba do opalovacích prostředků, protože chrání pleť před UV zářením. Také budeme testovat výrobu šamponů s obsahem kofeinu, přípravky proti celulitidě, striím i například krémy na ruce. Po extrakci oleje ze sedliny nám zbude něco, čemu říkáme biomasa. Společně s firmou Remarkplast jsme otestovali výrobu takzvaného masterbatch, což je odborný název pro barvy v plastech. Firma Plastia z těchto barviv z kávové sedliny vyrobila pilotní série květináčů a dalších produktů. Ty barvy využíváme pro barevní recyklátů, tedy recyklovaných plastů, které jsou obvykle šedé. Se sedlinou jsme schopni dosáhnout různé intenzity hnědé barvy.
Mapovali jsme celý globální trh a jsme opravdu první, kdo vyrobil čistě cirkulární bio barvivo. S tímto řešením bychom chtěli letos oslovit výrobce plastů. Máme potvrzeno, že jsme první v Evropě, kdo využívá kávovou sedlinu takto v kaskádové recyklaci. Její výhodou je, že je ekonomicky efektivní. Jelikož se díky ní využije úplně všechno, přináší velkou finanční návratnost celého procesu. Právě efektivita je u cirkulární ekonomiky největší problém, protože pokud využijete jen jednu složku materiálu, nemusí se to finančně vyplatit. My takhle z jednoho materiálu vyrobíme tři typy produktů, které mají na trhu velkou cenu.
Pilotovali jsme to s IKEA, Kauflandem a sítí restaurací Ambiente. Dnes máme základní skupinu dodavatelů sedliny, kam patří Ambiente, McDonald’s nebo třeba i Komerční banka. Výrobce 3D tiskáren Průša testuje využití sedliny v 3D tisku. Je skvělé, že v České republice už existuje ekosystém firem a lidí, kteří přemýšlejí jinak, hledají nová, cirkulární řešení. Samozřejmě, že nejjednodušší je použít primární materiály. Práce s odpadem je nesmírně náročná a je to jenom komplikace. Nejde o nejjednodušší cestu, ale o správnou cestu.
Jsme malá firma a pouze ze svých prostředků bychom tak náročný výzkum financovat nemohli. Zrovna kávovou sedlinu hradíme z evropského Operačního programu podnikání a konkurenceschopnost. Klíčová pro nás byla také účast na ClimAcceleratoru, který je rovněž spolufinancovaný z prostředků EU. Akcelerátor jsme vyhráli a získali jsme prostředky pro vývoj, finální průmyslové testy, certifikace a ověřování. A není to jen o penězích, získali jsme také rozsáhlý vzdělávací a mentorský program.
Ano, mláto se chystáme upcyklovat (nepotřebný materiál se přemění na produkt lepší kvality, pozn. red.) Tím, že je mláto z piva, opět k němu mají lidé pozitivní vztah. Ale hlavně – jen v Evropě se jej vyprodukuje jeden milion tun ročně, což je extrémní množství. Vypracovali jsme na to výzkumný projekt a přihlásili se do amerického akcelerátoru, který vyhlašují velcí světoví producenti jako pivovarský Anheuser-Busch, Coca-Cola, Unilever a Colgate-Palmolive.
Do akcelerátoru jsme napsali: A nechtěli byste změnit svůj přístup? Tedy vy byste dodali odpad, my z něj vyrobíme polymer a Colgate-Palmolive z něj může vyrobit úplně novou generaci kosmetických produktů. S tím jsme vyhráli a dnes s těmito firmami pracujeme na konkrétním pilotním projektu, který představíme v polovině letošního roku v USA.
Zatím mohu říct, že je to pro firmy úplná revoluce. Například pro Anheuser-Busch je představa, že se z jejich mláta, což jsou vlastně zbytky po filtraci sladiny při výrobě piva, mohou vyrábět kosmetické prostředky, opravdu něco jako science fiction. A pro Colgate-Palmolive je to úplně první snaha o takzvanou upcycled ingredience, tedy upcyklovanou složku jejich produktů. A velká zkušenost je to i pro nás, protože pracujeme v kuchyni těch největších světových výrobců a vidíme, jakou obrovskou snahu změnit své modely a produkty směrem k udržitelnosti mají a také jak je to v tak velké firmě strašně komplikované.
Článek vyšel na webu Ecoista.cz
