Lékaři a pojišťovny se připravují na „oficiální“ nástup telemedicíny. Jak je na tom Česko v současnosti? „Máme minimálně deset silných skupin, které telemedicínu pro své pacienty realizují poctivě, a to bez ohledu na praktickou absenci úhrad,“ říká Táborský.

V posledním roce toto téma ve společnosti rezonuje nejen v souvislosti s pandemií covidu-19 s cílem dostupnosti lékařské péče pro majoritu chronických pacientů. Je ale pravdou, že i přesto povědomí o této problematice není napříč všemi vrstvami společnosti valné. Z jedné z provedených analýz například vyplynulo, že jen třináct procent dotazovaných občanů má alespoň hrubou představu o tom, co jim tento systém zdravotní péče nad rámec standardních služeb definovaných ze zákona může přinést.

Telemedicína má řadu definicí. Jako nejčastější je ale uváděna možnost dálkové monitorace fyziologických parametrů pacienta s cílem optimalizace diagnostiky a léčby již známého onemocnění. Sám jste zmínil, a průzkum to potvrdil, že lidé vnímají tuto problematiku zúženě ve smyslu telekonzultace pacient–lékař a obráceně na bázi videochatu, žádosti o zaslání e-receptu, e-neschopenky. Ty jsou ale jen zlomkem. Problematika je výrazně komplexnější. Jde o systémovou digitalizaci medicíny v návaznosti na komplexní digitalizaci státní správy, která nám stále chybí. Proto se pojem telemedicína nahrazuje stále více definicí digitální medicíny.

V současnosti máme v Česku minimálně deset silných skupin, které telemedicínu pro své pacienty realizují poctivě, a to bez ohledu na praktickou absenci úhrad. Je velmi pozitivním zjištěním, že to nejsou pouze velké nemocnice – fakultní nemocnice, IKEM a podobně –, ale že kvalitní telemedicínu lze provádět i na okresní úrovni – zmíním třeba Mladou Boleslav. Dalšími významnými hráči jsou privátní provozovatelé zdravotní péče, například EUC skupina a AGEL, kde jsou telemedicínské služby dnes standardně dostupné pro všechny ambulantní pacienty.

Oficiální instituce, která by koordinovala aktivity jednotlivých hráčů, neexistuje. Pozitivně ale vnímám, že v posledních měsících tohoto roku dochází ke vzniku Pracovní skupiny telemedicína spadající pod ministerstvo zdravotnictví. Jde o platformu, která nabízí odborný dialog všech klíčových subjektů – ministerstva, Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR a Svazu zdravotních pojišťoven, odborných společností, pacientských organizací, IT specialistů, právníků, sociální sféry a řady dalších subjektů s cílem zavedení telemedicíny do klinické praxe pro jasně definované skupiny diagnóz a s transparentním úhradovým mechanismem.

Telemedicíně propadla spousta známých lékařů. Někteří si na ní dokonce vystavěli byznys plán. Česká lékařská komora ale radí střízlivější přístup s odůvodněním, že osobní kontakt nikdy žádná telemedicína nenahradí. Váš názor je na to jaký?

Ano, tím narážíme na možná negativa problematiky. Na systému se skutečně snaží parazitovat řada predátorů, kteří se na základě agresivního marketingu snaží vyvolat dojem, že jsou významnými provozovateli telemedicínských služeb včetně přesahu ve smyslu prevence a řízené péče. Zpočátku zdarma, později za peníze se snaží v pacientech hledajících zdravotní péči v určitém segmentu vyvolat dojem, že jim najdou skutečného odborníka a ten se jim následně bude věnovat. Naštěstí se slušným lidem napříč celým spektrem daří tyto „šmejdy“ definovat a odkázat je do příslušné jim dedikované roviny.

Velmi důležité slovo v tomto mají plátci zdravotní péče – zdravotní pojišťovny. Jsem velmi rád, že nově došlo k předběžné dohodě vedení VZP a Svazu zdravotních pojišťoven o využívání identické platformy pro telemedicínské sledování pacientů. Z množství systémů, softwarových řešení, loginů a nejednotných výstupů je nakonec k dispozici jediná platforma, která bude generovat zhuštěná data jak ve prospěch pacientů, tak ve prospěch provozovatelů zdravotní péče, samozřejmě i pro plátce. Kontrola bude snadnější. Takový transparentní postup je v zájmu všech stran a povede také ke stanovení korektních úhradových mechanismů.