Je to sázka na jistotu, střela, která nemůže minout cíl. A brnkání na osvědčenou strunu ve smyslu „my dole třeme bídu, ale ti nahoře si zvyšují platy“.

Řeč je samozřejmě o výši odměn pro poslance a další ústavní činitele. Jako bič na vládní koalici vytáhlo toto téma opoziční ANO, když navrhlo zmrazení platů na pět let. Stranou ale nezůstal ani nový prezident Petr Pavel, podle něhož by se na dopadech nepopulárních úsporných škrtů měli podílet všichni včetně zákonodárců.

Koalice se dostala do poměrně silné defenzivy, takže jí nakonec nejspíš nezbude nic jiného než udělat alespoň něco. Při debatě o případném novém mechanismu valorizace platů ústavních činitelů nebo nějaké formě zastropování těchto odměn by se možná hodilo otevřít otázku finančních náhrad. Protože vedle standardního platu dostávají zákonodárci ještě stovky tisíc korun například na ubytování, dopravu nebo reprezentaci.

Ale aby bylo jasno: poslanci i senátoři si vysoké platy zaslouží, i když patří do národního folkloru o nich mluvit jako o nemakačenkách. Jen by se měly platy a náhrady sloučit do jedné položky. Nebo alespoň část náhrad – kupříkladu na ubytování a reprezentaci. Aby měli jeden plat, jeden balík peněz, z něhož by si hradili ostatní nutné výdaje. Klidně ať je výrazně vyšší než ten současný.

Alespoň bychom si napříště odpustili debaty, jestli je správné, aby si poslanec nebo senátor, který bydlí třeba jenom pár kilometrů od Prahy, pronajímal za státní peníze další byt nedaleko svého pracoviště na Malé Straně.