Je to místo, kde vedle sebe leží hrdinové i zločinci. Oběti nacistické okupace a komunistických zločinů vedle nacistických pohlavárů a udavačů. Možná že v severní části Ďáblického hřbitova v Praze leží dokonce pozůstatky Josefa Gabčíka a Jana Kubiše, kteří v květnu 1942 provedli úspěšný útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. A že někde poblíž jsou ostatky válečného zločince Karla Hermanna Franka, konfidenta gestapa Karla Čurdy nebo protektorátního ministra Ema­nuela Moravce.

Po více než třiceti letech po listopadu 1989 vznikla nová iniciativa, která má tento stav napravit. Jejím cílem je exhumovat a důstojně pochovat ostatky padlých či popravených odbojářů, kteří dosud leží v ďáblických hromadných hrobech. Oproti předchozím snahám o důstojné pochování ostatků obětí totalitních režimů získala tato iniciativa podporu koaliční vlády.

„Ďáblický hřbitov má temnou a pohnutou minulost. Je to místo, kde spočívají jak oběti nacistického a komunistického teroru, tak bohužel i jejich trýznitelé. Jde o velkou historickou křivdu a není možné, aby hrdinové měli místo ve stejných hrobech jako zločinci,“ uvedl premiér Petr Fiala (ODS). Pavel Černý ze spolku Liga Libe, který stojí za sdružením „Iniciativa A“, následně týdeníku Hrot potvrdil, že vzniká skupina, jejímiž členy mají být historikové, archeologové a další experti.

Tisíce ostatků

„V Ďáblicích vedle sebe v masovém hrobu leží národní hrdinové a jejich vrazi, zrádci a zločinci. Skupina na Úřadu vlády ČR bude mít jasný cíl: tuto historickou ostudu napravit. Nebude to lehký úkol, ale věřím, že se nám to i díky podpoře Petra Fialy podaří,“ konstatovala vedoucí Úřadu vlády Jana Kotalíková.

Podle odhadů mohou být v severní části hřbitova ostatky i více než 200 komunistických obětí. Celkem jsou zde nejspíš pozůstatky až šestnácti tisíc lidských těl – dospělých i dětí. Ďáblický hřbitov, který byl v roce 2017 vyhlášen Národní kulturní památkou, byl vystavěn v letech 1912 až 1914 v kubistickém slohu. Za německé okupace na něm byly tajně pohřbívány oběti z řad odpůrců nacismu. Po konci války tam ve společných hrobech skončila těla německých vojáků, esesáků či kolaborantů – například důstojníka SS Haralda Wiesmanna, jenž se podílel na vyhlazení Lidic, nebo příslušníků kladenského gestapa.

Jediný páter Toufar

Po roce 1948 byli do šachet v severní části hřbitova – opět tajně – ukládáni odpůrci a oběti komunistického režimu. Skončili tady také strůjci komunistických represí. Dlouhé roky se sem vozila rovněž těla z patologických ústavů, popravených kriminálníků, sebevrahů nebo dětí zemřelých při porodech. Pohřbívání do společných hrobů v Ďáblicích skončilo v roce 1961.

Jedinou osobou, jejíž ostatky byly po listopadu 1989 vyzvednuty z hromadného hrobu, ovšem zůstává páter Josef Toufar, umučený v únoru 1950. Jeho pozůstatky byly převezeny zpět do Číhoště a důstojně pohřbeny v létě 2015. Nová „Iniciativa A“ by to chtěla změnit. Podle Pavla Černého ale před případným otevíráním hromadných hrobů bude nejprve zapotřebí důkladná příprava včetně studia historických dokumentů nebo sběru vzorků DNA potomků obětí. „Lopaty jsou zatím ještě hodně daleko,“ uvedl Černý.

Akce má i nemalou podporu veřejnosti. Petici, jejímž prostřednictvím organizátoři žádají pražský magistrát, ale i parlament o exhumaci a důstojné pohřbení národních hrdinů a bojovníků za svobodu, podepsalo za poměrně krátkou dobu na deset tisíc lidí. „Je vidět velký společenský zájem,“ řekl Černý, podle něhož se na iniciativu obrátili někteří zákonodárci.

Například poslanec Petr Liška (STAN) už na konci roku inicioval schůzku petičního výboru se zástupci ministerstva obrany. „Mohu vyjádřit naději, že by mohl být zájem o řešení neuspokojivého stavu v uložení ostatků,“ řekl Liška, podle něhož má úřad ministryně Jany Černochové (ANO) snahu v této věci pomoci.

Hledání Zdeny Mašínové

Před dvěma lety se o nalezení ostatků Zdeny Mašínové starší v jednom z hromadných hrobů v Ďáblicích pokusila její dcera. Její matka byla manželkou prvorepublikového důstojníka Josefa Mašína, který se po okupaci zapojil do odboje proti nacistům jako člen známé skupiny Tři králové. Byl ale dopaden a v červnu 1942 popraven na Kobyliské střelnici. Za okupace byla uvězněna také manželka Zdena.

Jejich dva synové Ctirad a Josef, příslušníci protikomunistického odboje, se na podzim roku 1953 spolu s Milanem Paumerem za dramatických okolností doslova prostříleli do Západního Berlína. Za odbojovou činnost svých synů byla matka Zdena Mašínová v listopadu 1953 zatčena. I přes její špatný zdravotní stav (trpěla rakovinou) byla v červnu 1955 ve vykonstruovaném procesu odsouzena na 25 let vězení, přičemž obžaloba požadovala trest smrti. Skončila v táboře nucených prací v Pardubicích, ale když se její zdravotní stav ještě zhoršil, převezli ji do vězeňské nemocnice na pražské Pankráci, kde v červnu 1956 zemřela. Komunisté odmítli tělo zesnulé Mašínové vydat rodině a nesdělili ani to, kam ho uložili.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Nakonec se ukázalo, že to bylo právě na Ďáblickém hřbitově. Úsilí Zdeny Mašínové mladší o nalezení ostatků své maminky vyvrcholilo v létě 2020, kdy byla na vytipovaném místě provedena archeologická sonda. V nevelké hloubce se pak skutečně našly ostatky lidských těl. U žádného se ale nepotvrdilo, že by mohlo patřit Zdeně Mašínové starší. Historik Petr Blažek, jenž se Ďáblickým hřbitovem zabývá dlouhodobě, posléze objevil dokument, který poměrně přesně popisuje, kam Mašínovou uložili.

Jde o zprávu StB, v níž se uvádí, že Zdena Mašínová starší „byla pochována pod číslem 13 a že jsou nad ní ještě dvě vrstvy pochovaných, celkem vždy čtyři vrstvy po osmi lidech“. Podle historika Blažka jde o reálný popis toho, jak se mrtví v této části Ďáblického hřbitova skutečně pochovávali, takže je velmi pravděpodobné, že je to pravdivý údaj. To by ovšem znamenalo, že při loňském pokusu o nalezení ostatků Zdeny Mašínové se sice sonda dělala na správném místě, ale nebyla dostatečně hluboká.

„Celou dobu se totiž mluvilo o tom, že ostatky paní Mašínové jsou hned pod povrchem,“ uvedl Blažek, který je rovněž zastáncem podrobného historického výzkumu. Cílem několikaletého projektu Ústavu pro studium totalitních režimů, který vede právě Blažek, je identifikovat co nejvíce těl především komunistických obětí a případně i dalších ostatků a založit webovou stránku, která by popisovala jejich životní osud. „Případně provést exhumaci alespoň některých ostatků, pokud to bude možné,“ řekl Blažek, podle něhož má každý právo na důstojný pohřeb.