Představujete si zástupce mladé generace Z (narození 1995 až 2014) jako nepracovité a neproduktivní, zaměřené spíše na vlastní pocity než kariéru? Tak to jste nepoznali Kanaďanku Jane, která ve svých 25 letech výše zmíněné stereotypy úspěšně bourá. Její příběh popsal on-line deník Business Insider.
Jane rozhodně nelze upřít pracovitost. Pracuje hned na dva plné úvazky. Od devíti ráno do pěti odpoledne v marketingové firmě, pak do 22 hodin na zákaznickém servisu. Dříve k tomu stíhala dokonce i studium na vysoké škole, podařilo se jí vystudovat sociologii.
Jak sama přiznává, tak velký pracovní zápřah si mohla dovolit jen díky pandemii covidu-19, která do značné míry proměnila pracovní trh. Spoustu činností nyní může zastat z domova, díky tomu odpadají časově náročné přesuny do práce. Často tak může z jednoho zaměstnání do druhého přejít velmi snadno: jen otevřením jiného okna v počítači.
Proč mladá žena tak moc pracuje? Zhlédla se v komunitě FIRE na sociální platformě Reddit. FIRE je zkratkou z financial independence, retire early - finanční nezávislost, předčasný důchod. „Začala jsem dokumentovat svou cestu k FIRE na TikToku. Chci ukázat, že existuje jiná cesta než odchod do důchodu v 65 letech,“ říká Jane.
Proto okamžitě s prvním stálým příjmem začala investovat, první částku ke zhodnocení poslala už ve svých dvaceti letech. „Věřím, že se to vyplatí. Budu finančně nezávislá a práce časem bude jenom o mojí volbě,“ vysvětluje Kanaďanka. Zatím prý předpokládá, že by se pro ni zaměstnání stalo nikoli povinností, ale možností, relativně brzy - už něco po překročení třicítky.
Má to těžké
Jane ale zároveň přiznává, že její zápřah si nese svou daň. Když prý tolik pracovala při studiu, bylo její tempo vražedné. Nestíhala se věnovat osobním záležitostem, snažila se alespoň občas vidět přátele či rodinu. Aby se to povedlo, krátila spánek a volnočasové aktivity.
„V té době jsem byla neuvěřitelně vystresovaná. Byla jsem odhodlána i nadále vidět své přátele a chodit do posilovny, takže jsem obětovala svůj spánek. Spala jsem mezi čtyřmi a šesti hodinami denně. Trvale mě bolela hlava. Bylo to opravdu těžké,“ svěřuje se Jane.
Prý ji mrzí, že si více neužila vysokou školu, protože hned po splnění studijních povinností musela utíkat plnit jiné, ty pracovní. Proto nepoznala moc spolužáků ani učitelů. Na druhou stranu jí vytrvale na účtu naskakovaly její ušetřené a investované prostředky. Tomu napomáhalo i to, že je dívka velmi úsporná. Neutrácí za zbytečnosti, veškeré volné prostředky prý hned investuje. „Když neutratím peníze, cítím se lakomě. Ale když je utratím, cítím se provinile. Místo nákupu oběda nebo pití k večeři mám pocit, že bych měla šetřit peníze na větší věci.“
Po konci školy měla trochu více volného času, ale i ten raději hned obětovala své práci. „Kdysi jsem lezla po skalách a malovala, ale teď na koníčky nemám čas. Snažím se vidět své přátele, když mám večery nebo víkendy volné. Ale po celodenní práci často chci jen zůstat doma a odpočívat,“ říká Jane.
A co na to její rodina? Příbuzní by prý Jane rádi vídali častěji, na druhou stranu jsou ale hrdí na její ambice a cíle. „Moje odhodlání pokračovat převáží to, že jsem možná vyhořela,“ říká zaneprázdněná mladá žena.
Jane si je prý vědoma toho, že kvůli zápřahu trpí její fyzické i duševní zdraví, to je ale prý jen dočasná záležitost. Jakmile naplní investiční plány, nakonec se bude smát ona. Pak bude zaopatřená… a mít čas na vše, na co jen bude chtít.
