Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Pracovat klidně i dekádu pro jednoho zaměstnavatele? To u Čechů není nic až tak moc výjimečného. V ochotě měnit práci je totiž náš národ na chvostu Evropy. Připravujeme se tím ale o peníze i kariérní rozhled.
Na neochotu Čechů měnit zaměstnavatele poukázal aktuální průzkum společnosti Gallup. V něm se analytici dotazovali lidí, zda se poohlížejí po jiné, lepší práci, i když už nějakou mají, a jak jsou otevření ke změně zaměstnaní. Z 38 vybraných evropských zemí se v ochotě hledat a měnit práci Česká republika umístila na 34. pozici. Po nás jsou jen Polsko, Švýcarsko, Rakousko a Bulharsko. Proč jsou Češi tak konzervativní? Je za tím strach? Otázka pro experty v rámci naší rubriky FinFocus.
Typicky, když je v ekonomice nějaký negativní šok, ekonomika je v recesi nebo panují pesimistická očekávání, klesá „odvaha“ zaměstnanců měnit práci. A v tomto kontextu je potřeba si uvědomit, že máme za sebou několik těžkých let a tyto mentální procesy mají svou setrvačnost.
V některých odvětvích, jako je třeba IT nebo energetika, je snaha o nějakou fluktuaci minimalizována tím, že to byla odvětví, kde navzdory vysoké inflaci kupní síla mezd rostla – na rozdíl od všech ostatních. Hlavní motiv a hybatel pro změnu pracovního místa je totiž stále mzda. Pokud je ale na trhu velký převis poptávky nad nabídkou, máme vysokou ochranu zaměstnanců a jsou zde vysoké náklady na výměnu pracovní síly (náklady na nábor, zaškolení, odstupné a nejrůznější další legislativní požadavky), potom firmy raději vyhoví zaměstnancům vyšší mzdou, než aby riskovaly, že je zaměstnanec opustí a budou muset nákladně hledat nového zaměstnance. Tím i minimalizují důvody, proč by daný zaměstnanec přemýšlel o odchodu.
V řadě oborů se navíc udržely covidem vyvolané změny přístupů – například home office, což může opět snižovat potřebu měnit zaměstnání. Řada firem navíc začala nabízet benefity, které už nejsou těmi klasickými, ale nabízí zaměstnancům jejich rozvoj, kariérní růst, čímž si zase více zavazují své zaměstnance.
Je to podle mého názoru dáno určitým společenským stereotypem. Na českém pracovním trhu je velkým podílem zastoupena generace X (narození 1966 až 1979), respektive Y (narození 1980 až 1994). Již z obecné charakteristiky těchto generací vyplývá určitá všeobecná neochota ke změnám a preference jistot, zajištění souladu mezi pracovním a rodinným životem. Zejména dnešní padesátníci a šedesátníci nejsou v poslední etapě svého pracovního života moc ochotní ke změnám. Což je ještě umocněno dalšími typickými aspekty českého prostředí, jako je například velký podíl vlastnického bydlení a s ním i menší ochota se stěhovat, již zmíněná menší ochota se vzdělávat při práci, možná i určitá pohodlnost Čechů.
Flexibilitu pracovního trhu určitě ovlivňuje i dopravní infrastruktura, respektive čas strávený cestou do zaměstnání a zpět domů, ale také pracovní legislativa, kterou je potřeba pro posílení flexibility pracovního trhu v tomto směru v Česku hodně změnit.
Nízká fluktuace českých zaměstnanců svědčí o zakořeněném strachu z nejistoty a změny, která přináší riziko. Toho jsme si všimli již za covidu. Zatímco Američané přehodnocovali pod tlakem pandemie své životní priority, dávali dobrovolně výpovědi, aby si našli smysluplnější práci, a stalo se to tak masivním jevem, že dokonce dostal od ekonomů název Great resignation, tak mezitím Češi odjeli na home office na své chatičky, kde spokojeně popíjeli se svými sousedy pivo.
Lidé, kteří studovali nebo pracovali v zahraničí, potvrdí, jak komunistická éra silně změnila naši mentalitu. Snaživí studenti jsou šprti a šplhouni, snaživí zaměstnanci rektální alpinisté. Ve škole si sedáme do poslední řady, učitele se na nic neptáme a v práci na poradách raději proti ničemu neprotestujeme. Vyčuhovat z řady se prostě nenosí. Když je nejistá ekonomická situace, tak se nikam nehrneme, abychom nebyli v jiné firmě v riziku ve zkušební době.
Trh práce je zamrzlý a firmy pak nechtějí propouštět, i když nemají pro lidi práci, protože by je pak nenabrali zpět. Stojí je to peníze, které mohly investovat do inovací. Konkurenceschopnost tak klesá. Výsledkem je stagnace a pomalý růst mezd. Pokud se chtějí Češi posunout kupředu, musí překonat strach z neznáma a být ochotni riskovat pro lepší příležitosti a osobní růst.
