Konec německého mýtu? Volkswagenu láme vaz historicky zakořeněné toxické řízení

Automobilka Volkswagen čelí největší krizi ve své historii. Někdejší tahoun německé ekonomiky láme rekordy v zadlužení, už za týden má začít série zaměstnaneckých stávek, jež by mohla ochromit celé odvětví. Kde se stala chyba? Pro odpověď se musíme vrátit do minulosti.

Automobilka Volkswagen čelí největší krizi ve své historii. Někdejší tahoun německé ekonomiky láme rekordy v zadlužení, už za týden má začít série zaměstnaneckých stávek, jež by mohla ochromit celé odvětví. Kde se stala chyba? Pro odpověď se musíme vrátit do minulosti.

Celý článek
0

Závislosti na lithiu z Číny se jen tak nezbavíme, přesun řetězce na Západ není rentabilní

Vybudování dodavatelského řetězce pro produkci lithia v Severní Americe a Evropě v takovém rozsahu, aby bylo možné obejít Čínu, je v současné době z ekonomického hlediska nereálné. Alespoň to tvrdí společnost Albemarle, největší světový producent lithia.

Vybudování dodavatelského řetězce pro produkci lithia v Severní Americe a Evropě v takovém rozsahu, aby bylo možné obejít Čínu, je v současné době z ekonomického hlediska nereálné. Alespoň to tvrdí společnost Albemarle, největší světový producent lithia.

Celý článek
0

Esej: Hlavolam peněz ve 21. století

Cena, kterou za cosi zaplatíte, má sklon naznačovat hodnotu onoho čehosi, říkají ekonomové. Vztah mezi jedním a druhým se však komplikuje ve chvíli, kdy de facto neexistují ani peníze, jimiž byste platili, ani ono cosi, co byste za ně koupili. Existuje reálná obava, že jsme v rozřeďování významu pojmu hodnota zašli příliš daleko – a čeká nás ostrá, nepříjemná korekce.

Cena, kterou za cosi zaplatíte, má sklon naznačovat hodnotu onoho čehosi, říkají ekonomové. Vztah mezi jedním a druhým se však komplikuje ve chvíli, kdy de facto neexistují ani peníze, jimiž byste platili, ani ono cosi, co byste za ně koupili. Existuje reálná obava, že jsme v rozřeďování významu pojmu hodnota zašli příliš daleko – a čeká nás ostrá, nepříjemná korekce.

Celý článek
0

Až na dno. Experimentální měkký robot „přežil“ potopení na dno Mariánského příkopu

Ještě nedávno o měkkých robotech nikdo neslyšel. Jednoho takového – vyrobeného podle hlubokomořské ryby – poslali čínští vědci 11 kilometrů pod hladinu.

Až na dno. Experimentální měkký robot „přežil“ potopení na dno Mariánského příkopu
ilustrační foto | Shutterstock.com

Roboty si lidé většinou představují jako těžké, kovové a neohrabané „bedny“. Do značné míry je to pravda, ale měkcí roboti jsou úplně jiní. Často se inspirují ve zvířecí či rostlinné říši, tělo mají (jak jinak) měkké a pohybují se díky umělým „svalům“. Před rokem se hodně psalo o robotovi, jehož tvůrci si vzali příklad z geparda, respektive z jeho neobyčejně pružné páteře. Nyní prestižní vědecký časopis Nature informoval o experimentálním „rybím“ robotovi, jehož ani ne jako dlaň velké silikonové tělo bez obtíží vydrželo extrémní tlak na dně Mariánského příkopu.

©nature

Měkcí roboti mají teoreticky mnoho výhod: Dovedou se bezpečně pohybovat po nerovném povrchu, mohou snáze manipulovat s jemnými či křehkými předměty, nejsou tak nebezpeční pro lidi jako „tvrdí“ roboti (nemáme tím na mysli žádnou vzpouru robotů, ale obyčejné nehody) a kromě toho jsou skladní a vecpou se do kdejaké škvíry. Tým čínských vědců, který vedl Li Kuo-žuej (Guorui Li) z Čeťiangské univerzity, nyní prototyp měkkého robota úspěšně vyzkoušel 11 kilometrů pod hladinou moře.

Robot měkký jako ryba

Konstrukce podmořských robotů byla až dosud zcela uniformní a neobešla se bez mimořádně pevné a vodotěsné kovové schránky. Experimentální měkký robůtek ovšem ze všeho nejvíc připomíná rejnoka – má protáhlé rybovité tělo, doplněné dvěma křídly, jimiž pohybují umělé svaly (jsou vyrobeny z materiálu, který reaguje na elektrické impulzy smršťováním).

Nejtěžším úkolem bylo vymyslet způsob, jak před tlakem vodního sloupce ochránit řídicí elektroniku a baterii. I tady pomohla inspirace přírodou, respektive hlubokomořskou – až v roce 2014 objevenou – rybou Pseudoliparis swirei, která byla pozorována v hloubce 8187 metrů, což z ní činí nezpochybnitelnou rekordmanku. Dotyčná ryba se s tlakem evolučně vyrovnala pozoruhodným způsobem – kosti její hlavy netvoří celistvou lebku, ale jsou rozptýleny v okolní měkké tkáni. Konstruktéři toto uspořádání okopírovali, mezi jednotlivými součástkami ponechali mezery a zalili je do elastického silikonu.

Robota nejdřív vyzkoušeli v laboratoři, pak v jezeře a nakonec ho vypustili do Jihočínského moře, kde se vesele proháněl (to je hodně přehnané vyjádření, protože se podobně jako jiní měkcí roboti pohybuje poměrně pomalu, konkrétně rychlostí 5,19 centimetru za sekundu) v hloubce 3200 metrů. Poté už následoval ultimátní test a pokusný robot se spolu s klasickým – kovovým opancéřovaným – robotem spustil na dno Mariánského příkopu, přičemž i tuto kratochvíli přežil bez nejmenších následků.

Měkké podvodní roboty čeká nejspíš – pokud se podaří zrychlit jejich pohyb – skvělá budoucnost. Přírodovědci počítají s tím, že je bude v buducnosti možné nenápadně vyslat na pozorování přímo do středu rybího hejna. Kromě toho se mohou uplatit při sběru, průzkumu, konstrukčních pracích či čištění oceánu.