Hrot24, vytvořeno pomocí Dall-E 3
Emisní povolenky nefungují, pro svět je to problém, zní z Austrálie
Australský systém uhlíkových kompenzací čelí kritice po zveřejnění studie v prestižním časopise Communications Earth & Environment. Odhalila, že téměř 80 procent z analyzovaných 182 projektů v aridních a polopouštních oblastech nevykazuje očekávaný růst lesního porostu, což zpochybňuje účinnost celého systému při řešení globální klimatické krize.
šéfredaktor
Mohlo by se zdát, že Austrálie je daleko a problémy zastrčeného kontinentu nás nemusejí vzrušovat, jenže tamní metoda obnovy zničených lesů je pátým největším takovým programem na světě. Projekty zalesňování pokrývají území o rozloze kolem 42 milionů hektarů, což je plocha větší než Japonsko. Viděno z téhle perspektivy se jedná o světový problém. Zelené plíce Austrálie jsou prostě plícemi i pro značnou část Země.
Do loňského června bylo v australském programu vydáno celkem 37 milionů uhlíkových kreditů, každý z nich přitom odpovídá tuně zredukovaného CO. „Jenže akademici napsali, že uvedené projekty nesnižují emise, jak bylo slíbeno, a společnosti, které si kredity pořizovaly, ve skutečnosti nesnižovaly svůj negativní dopad na klima, jak tvrdily,“ píše britský list The Guardian.
Vedoucí autor studie Andrew Macintosh kritizuje systém za to, že prodává iluzi uhlíkových kreditů, které ve skutečnosti neexistují. Výzkum poukázal na to, že většina projektů nenaplňuje své ekologické cíle, což vyvolává pochybnosti o celkové integritě systému. Macintosh je mimochodem dlouhobým kritikem zmíněného systému o němž tvrdí, že je to „do značné míry podvod.“
„Projekty ve skutečnosti nezachycují požadované množství uhlíku a v systému máme celou řadu uhlíkových kreditů, které nepředstavují ani jednu tunu CO,“ prohlásila Megan Evansová, docentka environmentální politiky na Univerzitě Nového Jižního Walesu v Canbeře a spoluautorka aktuální studie.
Většina uhlíkových kreditů podle ní slouží jen jako odpustky pro velké znečišťovatele, kteří ale negativní dopady své činnosti reálně nijak neřeší. „Ve výsledku tak množství uhlíkového znečištění zvyšujeme. Nakonec proto dosahujeme horších výsledků pro klima, než kdybychom tyto projekty obnovy lesů neměli,“ doplnila.
Také další kritici tvrdí, že australský model slouží spíše jako „čisté svědomí“ pro firmy, které životnímu prostředí neprospívají, než aby přinášel skutečné změny v globálních emisích skleníkových plynů. Ministr pro klimatickou změnu Chris Bowen však současný systém hájí. Podle něj se i po důkladném přezkumu ukazuje, že je funkční.