Před deseti lety bych sázel na to, že Srí Lanka má „našlápnuto“ k úspěšnému rozvoji a bude nadále udržovat a zvyšovat odstup v HDP na obyvatele před ostatními jihoasijskými státy, regionálního indického obra nevyjímaje. Prvotřídní turistická destinace pro všechny rozpočty a zaměření, „lehký“ zpracovatelský průmysl, služby kolem logistických parků, které využívají polohu na jedné z nejfrekventovanějších námořních tras, příliv zahraničních investic

Ani ve snu by mne nenapadlo, že ze všech rozvojových zemí se zrovna Srí Lanka promění v roce 2022 v exemplární případ „failed state“. Nemá na dovoz základních věcí, od pohonných hmot po léčiva, státní pokladna a devizové rezervy centrální banky jsou vybrakované. Je problém sehnat vůbec někoho, kdo má mandát vyjednávat s Mezinárodním měnovým fondem o záchranném programu.

Pravda, všudypřítomné portréty tehdejšího prezidenta Mahindy Rádžapaksy v nadživotní velikosti a jeho megalomanské plány měly varovat, zahraniční dluh byl nebezpečně vysoký, ale že by zrovna tady měl dav okupovat prezidentský palác?

Na dně

Kterákoli země, jež závisí na příjmech z cestovního ruchu, musela pocítit náraz pandemie covidu. Ale takovou implozi, již zažívá Srí Lanka, musely zavinit jiné faktory. V tomto případě klan Rádžapaksů, který nezahrnuje jen čtyři bratry, sedmdesátníky, kteří si obsadili na střídačku posty prezidenta a premiéra a klíčové vládní resorty, ale podle dobře informovaných zdrojů nejméně dalších čtyřicet členů této velmi rozvětvené rodiny. K moci se dostali díky sinhálským voličům, které uhranula role Rádžapaksů při krutém, ale účinném potlačení Tamilských tygrů.

Roli jistě hrálo i charisma, kterého měl zejména Mahinda na rozdávání. Jako rodák z jihovýchodu na tento cíp ostrova pamatoval výstavbou dálnice, mezinárodního letiště, přístavu a zvláštní ekonomické zóny, financovaných za čínské peníze v duchu hedvábné stezky. Návratnost negativní, Číňany musela Srí Lanka požádat o restrukturalizaci dluhů a přistoupit na převzetí kontroly nad klíčovými aktivy.

Teprve plné nasazení celého klanu po volbách v listopadu 2019 přivedlo Srí Lanku tam, kde dnes je. Nejdříve populární, ale zcela nekryté daňové škrty, kde výpadek příjmů – což je smůla – ještě znásobil výpadek devizového inkasa z ochromeného cestovního ruchu. Další nápad je ovšem čistá blbost: ušetřit za umělá hnojiva, když zarazí jejich dovoz. Výsledkem nebyla prémie za bioprodukci, ale mizerná úroda. Nesmějme se, ve vyspělých zemích najdeme třeba v energetice blízké ekvivalenty. Devizové rezervy se používaly, až došly.

V prezidentském bazénu

Dynastie končí potupně, prezident Gotabája utekl minulou středu, další bratři se z veřejných funkcí vypařili už dříve. Prezidentský palác z koloniálních dob v Kolombu obsadily davy, které žasnou, co si většinově zvolily. Okukují prezidentskou ložnici, piknikují v upravených zahradách nebo se cachtají v prezidentském bazénu – takový den otevřených dveří.

Mnohem méně násilná verze populistické kocoviny než výprava vlastenců na washingtonský Kapitol. To vystřízlivění už bylo, ale teprve bude tvrdé. Vůbec bych se tomuto příběhu nesmál, morální naučení je – nehledě na tropický kolorit – zjevné.