Šestačtyřicetiletá Mette Frederiksenová stojí v čele dánské sociální demokracie od roku 2015. O čtyři roky později se stala premiérkou.

Frederiksenová je zároveň jedním z mála sociálních demokratů, kterým se v poslední letech podařilo obhájit volební vítězství a postavení nejsilnější strany. A protože se blíží evropské volby, v nichž sociální demokraté jako celek značně oslabí a ztratí část svého vlivu na vývoj evropské integrace, oči mnoha z nich se obracejí právě na sever Evropy.

Dánská premiérka se nijak netají tím, že během své politické kariéry prošla docela zásadním názorovým vývojem. Začínala jako ekologická aktivistka, pokračovala jako zaměstnankyně odborů a následně byla zastánkyni značně levicové sociální politiky. To jí ovšem – už jako ministryni – nebránilo reformovat dánský trh práce k větší pružnosti.

Svou první vládu postavila na spolupráci se zelenými a radikální levicí, ale po posledních volbách se raději dala do holportu se dvěma středopravicovými liberálními formacemi.

Především však – navzdory tomu, že do politiky vstupovala jako podporovatelka migrace do Evropy – zásadně otočila kormidlo stranické i vládní politiky týkající se migrace. Zároveň stále více přitvrzuje v ostatních otázkách národní bezpečnosti a obrany. „Nebezpečná společnost je vždy větší výzvou pro lidi, kteří nemají mnoho příležitostí. Pokud máte peníze, vždy se budete moci bránit,“ řekla deníku Financial Times.

A skutečně: dánským sociálním demokratům se poslední dobou daří získávat zpět podporu dělníků a nižších vrstev, které dříve ztráceli svou sázkou na sociální a kulturní progresivismus.

Svoboda má svou cenu

To ale není všechno. Nyní dánští sociální demokraté odstupují i od některých ryze levicových receptů a evropské politice ordinují jestřábí obrannou a bezpečnostní politiku.

Podle nedávného vyjádření dánské ministerské předsedkyně musí Evropa omezit sociální výdaje a ovšem též daňové škrty. Nutné je to kvůli tomu, aby mohla víc investovat do obrany a bezpečnosti, a odradit tak stále agresivnější Rusko před možným útokem na další země.

Evropa se po konci studené války chovalo podle Frederiksenové značně naivitě. „Z evropské perspektivy musíme přiznat, že jsme nepoužili dost peněz na naši vlastní obranu a bezpečnost,“ řekla.

A rovnou přidala komentář týkající se snižování vojenských rozpočtů: „Když jsme to udělali, mohli jsme utratit více peněz za sociální dávky nebo snížení daní. Musíme začít diskutovat o tom, že pokud se svět mění směrem, kterým si myslím, že se změní, pak nemůžeme utratit svůj cent, dolar, euro nebo korunu dvakrát.“

Celé to uzavřela slovy, že nastal čas diskutovat s vlastními obyvateli: „Obecně platí, že jsme za posledních 30 let za naši svobodu nezaplatili.“

To se dánský levo-pravý kabinet vedený Frederiksenovou snaží alespoň trochu odčinit tím, že už letos zvýšil výdaje na obranu na úroveň, která umožní splnění dvouprocentního závazku vůči NATO. A chystá se i na větší investice do kybernetické bezpečnosti, obranného využití umělé inteligence a bezpečnosti vesmírného prostoru, což by se mělo stát realitou už od příštího roku.

Dánská premiérka svým sociálně demokratickým kolegyním a kolegům v Evropě ukazuje, jakou cestou by se mohli v blízké budoucnosti vydat. Především však demonstruje, jak lze úspěšně mést a dláždit cestu k někdejším voličům z nižších vrstev.

Evropská „prezidentka“?

Frederiksenová si zároveň buduje v Evropě silnou pozici. Mnozí komentátoři ji už dnes považují za černého koně boje o obsazení funkce předsedkyně Evropské rady. Ta by se pod jejím vedením mohla proměnit v post s opravdu velkým vlivem na směřování celé Evropské unie.

A šlo by o směřování, které by v mnoha ohledech mohlo vyhovovat i Středoevropanům.