Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Tuzemské zemědělce drtí nízké ceny a rostoucí náklady. Cesta z pasti existuje. Farmáři se však budou muset zbavit pověsti bezohledných agrobaronů, za kterou si částečně sami mohou.
Situace tuzemských zemědělců se stává neúnosnou. Chov prasat, drůbeže či skotu je pod hranicí rentability a agrárníci hrozí rušením chovů a dalším poklesem potravinového samozásobitelství Česka. Jde o hodně ohraný šlágr, stejná písnička se drží na playlistu rádia Agrárník už desetiletí.
Tentokrát je však situace opravdu extrémní. Podle monitoringu Státního zemědělského intervenčního fondu prodávali chovatelé prasat jatečně upraveného tělo (JUT) druhé nejvyšší jakostní třídy E začátkem listopadu za 32,73 koruny za kilo. Na tak nízké hodnoty nedosáhly výkupní ceny od vstupu Česka do Evropské unie. Jen pro zajímavost, v roce 2004, kdy se republika stala součástí evropského soustátí, dosahovaly ceny JUT 46,25 koruny za kilo. Tedy o třetinu více než dnes, téměř o dvě desetiletí později.
Na chovatele navíc tlačí z druhé strany rostoucí vstupy v čele s cenou zemního plynu. Drahý plyn vede ke zdražení průmyslových hnojiv a to zase k rapidnímu zdražení krmiv, nehledě na ceny energií při samotném chovu, zdražující pohonné hmoty a v neposlední řadě i mzdy, které podle Agrární komory také rostou, ovšem s menší intenzitou než třeba aditivum AdBlue, nezbytné pro provoz moderní zemědělské techniky. Chovatelé mají navíc většinu dodávek krmiv nasmlouvanou a opravdový růst lze očekávat až v příštím roce, tedy v době, kdy poptávka po vánoční žranici obvykle klesne na minimum a spotřebitel začne být na cenu zvlášť citlivý.
Co s tím? Rádio Agrárník přepíná na další vyčpělý hit a vybízí kupující, aby si uvědomili hodnotu jídla, nadchli se pro potravinový patriotismus a tolik nehleděli na cenu. To se v poslední době daří jejich kolegům v Německu, známém rovněž neúměrně levnými potravinami v relaci k příjmům. Tamní zemědělci v několika mediálně přitažlivých akcích vyblokovali třeba parkoviště hypermarketů nabízejících „nejlevnější“ potraviny a minimálně část veřejnosti získali na svou stranu.
Tuzemští zemědělci se však na rozdíl od Němců nacházejí v úplně jiné pozici. Zatímco za německým „Bauerem“ si lze opravdu představit malebnou alpskou usedlost, český zákazník si vybaví spíš pole s řepkou obhospodařované moldavským pracovníkem a čtvrtého nejbohatšího Čecha Andreje Babiše. Zda má imaginace něco společného s realitou, je jiná věc. Byl-li však léta jedním z nejmocnějších domácích politiků jeden z největších českých agrárníků, jen těžko budou zemědělci vštěpovat zákazníkům obrázek řetězci utlačovaného sedláčka, který potřebuje podpořit nákupem dražších domácích potravin.
Zemědělcům jistě nepomohly ani další neuvážené akce z minulosti, jako byla třeba snaha o prosazení povinných potravinových kvót v řetězcích. Byť z jejich pohledu šlo o jakousi zoufalou snahu alespoň trochu vyrovnat síly s hypermarkety, velká většina veřejnosti to vnímala jako nátlak k nákupu „babišovských“ produktů. Stejně tak boj za používání jedu na hraboše Stutox II byl podle pěstitelů jen obhajobou účinné metody eliminace ekonomických škod. Spotřebitelé si je však onálepkovali jako traviče čápů.
Této reputace se budou zemědělci jen těžko zbavovat a bude to pro ně dost bolestivé. Znamená to vystoupit z konzervativně smýšlející bubliny a otevřít se právě požadavkům laické veřejnosti. Ta v očích mnoha z nich představuje jen městské floutky s nulových vhledem do problematiky, zároveň však jde o ty, kdo potraviny opravdu kupují. To znamená netorpédovat hned z principu veškeré zelené požadavky z Bruselu nebo ministerstva životního prostředí, jakkoli absurdní se jim mohou zpočátku zdát. Bude nutné také vést debaty s ekology, ochránci zvířat, klimatology a dalšími experty, kteří vnímají funkci zemědělství jinak než skrze hektarový výnos kukuřičného pole.
Budou muset zkrátka vytvořit dojem, že sazba přímé dotace na hektar není pro ně tím nejzásadnějším číslem v hospodářském roce, ale že jim záleží i na tom, kolik žab kuňká v blízkém potoce. Až pak budou moci vjet traktorem před hypermarket a protestovat proti až podezřele nízké ceně vepřové kýty, aby to zákazníky onoho hypermarketu nejen nevyprudilo, ale i opravdu přimělo k úvaze o nesmyslnosti akční nabídky. Částečně se to v tuzemském zemědělství už opravdu děje. Cesta traktorem před bránu diskontu je však ještě hodně dlouhá.
