Titulek této glosy je doslovnou citací z kapitoly o zemědělství koaliční smlouvy. Vznikající kabinet chce podporovat především malé farmy, ekologickou a lokální produkci, a zatočit tak s letitými nešvary tuzemského zemědělství v podobně na dotacích závislé velkoprodukce. Po letech, kdy v čele vlády stál agrární velkomagnát v nepochybném střetu zájmů, je logické, že nová vláda obrací traktor. Od politických proklamací ke sklizni je však až příliš dlouhá cesta, kterou nezřídka kříží příkop.
Nový kabinet chce zavést například platby na první hektary. Ti, kdo hospodaří na rozloze pod určitým limitem, dostanou více peněz na úkor těch, kteří hospodaří nad ním. Stejně tak by měly být pro zemědělské společnosti od určité rozlohy dotace zastropovány. Zní to spravedlivě, menší hospodáři nemají možnost dosáhnout na úspory z rozsahu. Obojí však vybízí k umělému štěpení firem.
Byť koaliční smlouva ujišťuje, že propojení příjemců dotací bude důsledně kontrolovat, ze zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu vyplývá, že pro zemědělce to nebyl nikdy velký problém. V minulosti dokázali dosáhnout na neoprávněně vysokou podporu tím, že projekt jednoduše rozdělili třeba i na šest částí. Megaprojekt prasečího velkochovu v klidu dosáhl na peníze určené malým zemědělcům a místo maximálně povolených deseti milionů mu stát vyplatil milionů šestadvacet. NKÚ na to přišel až po letech poté, co selhaly jiné kontrolní mechanismy.
Hned v dalším bodě chce však vláda omezovat investiční dotace na ty zemědělce, u kterých se zemědělská činnost podílí minimálně na třiceti procentech příjmů. I za tím lze hledat snahu omezit holding Agrofert a jemu podobné. Faktem však také je, že i mnoho malých sedláků vykrývá nevýnosné zemědělské podnikání třeba provozem penzionu s restaurací. Nově nejspíš bude muset sedlák převést hospodu na manželku.
Nejvyšší čas je také zrušit podporu biopaliv první generace a bioplynových stanic frčících výhradně na technických plodinách. Tím však přijde o výdělek velká skupina podniků orientovaných na ziskovou velkoprodukci řepky a kukuřice. Nelze jim to mít za zlé, podmínky byly léta nastaveny tak, že právě sázka na technické plodiny byla nejjistější. Co však s nimi bude dál? Přeorientovat se na personálně náročnou biomrkev by možná bylo žádoucí, ale také drahé, zvlášť když personál v českém zemědělství prostě není.
Biomrkev by Česko opravdu potřebovalo. Podle budoucí vlády však potřebuje hlavně více ekologických polí. Čtvrtina půdy má v souladu s evropskou strategií do roku 2030 přejít do ekologického režimu. Problémem Česka však není nedostatečná výměra ekopůdy (v tomto ohledu patříme už dnes k evropským premiantům), ale nedostatečná produkce z ní pocházející, a především nízká spotřeba i toho mála, co se na tuzemských biopolích vypěstuje. Jak však přimět Čechy k vyššímu nákupu dražších biopotravin v době, kdy prudce podražuje i konvenční jídlo?
„Ve veřejném stravování podpoříme lokální, sezonní, bio a nutričně bohaté potraviny,“ odpovídá na to budoucí kabinet a my jásáme. Každý z nás chce, aby se jeho děti ve školní jídelně stravovaly výživnými lokálními biopotravinami a při výběrových řízeních na dodavatele je lze jistě upřednostnit. Problém s vysokou cenou se však jenom přesouvá na jinou úroveň. Zda rozdíl v nákladech na školní oběd dorovná zchudlý stát, nebo je přenese na rodiče, se už z koaliční smlouvy nedozvíme.
Plány vznikající vlády v oblasti zemědělství jsou chvályhodné. Je však nutné si uvědomit, že Andrej Babiš není a nebyl příčinou problémů tuzemského zemědělství. Stejně jako mnoho jiných je končící premiér jen doprovodným příznakem zakonzerované struktury, která si žádá totální a bolestivou transformaci. Přejme v tom nové vládě hodně štěstí a dobrou chuť!
