Loňský rok byl pro zlato v trezorech centrálních bank rekordní, nakoupily ho za sedmdesát miliard dolarů, nejvíc za posledních třiasedmdesát let. Za tři čtvrtletí letošního roku objem zlata vlastněného centrálními bankami stoupl o dalších 800 tun, což představuje meziroční navýšení o čtrnáct procent. Světová rada pro zlato mluví o nejlepším roce v historii.
K pětici nejaktivnějších zájemců o žlutý kov patří i Česká národní banka. Přitom v devadesátých letech svoje zlaté rezervy rozprodávala a nechala si zlata jen několik tun. Tehdy nebylo zlato sexy. Jeho držba nenese na rozdíl od cenných papírů ani úrok, ani dividendu a kvůli cenovým výkyvům nebylo považováno ani za dobrého uchovatele hodnoty.
Kov navíc není nějaký digitální záznam, musí se skladovat, a to nikoli ledabyle, nýbrž s velice důkladným zabezpečením, takže nijak levně. Spojené státy mají ve zlatě 78 procent svých rezerv, celkem 8100 tun kovu, ale tak vysoký podíl na celkových rezervách souvisí s jasně dominantním postavením dolaru jako světové rezervní měny. Ovšem i takové Německo má nyní 3300 tun zlata, což představuje 74 procent jeho rezerv.
Důsledek války a západních sankcí
Ruská agrese na Ukrajině a západní sankce, jejichž součástí je zmrazení aktiv Centrální banky Ruské federace v zahraničí v hodnotě 300 miliard dolarů, vedly spoustu zemí k přehodnocení toho, kde a v čem mají držet svoje devizové rezervy. Neboť od „imobilizace“, jak se převzetí kontroly nad touto částí rezerv říká, vede logická cesta k jejich konfiskaci, tedy zabavení a využití jako fondu pro válečné reparace Ukrajině. Za toto řešení se přimlouvají zvučná jména jako bývalý ministr financí USA Larry Summers či někdejší šéf Světové obchodní organizace Robert Zoelick.
Většina zmrazených ruských rezerv jsou vládní dluhopisy evropských zemí v elektronické podobě, jejichž depozitářem je belgický Euroclear, který by musel k takovému kroku fakticky sáhnout, což není jen tak. Euroclear nebo lucemburský Clearstream jsou postaveny na důvěře a jejich použití jako válečné finanční zbraně nemohlo uniknout pozornosti.
Rezervy uložené na vlastním území
„Dedolarizace“ zatím nijak daleko nepokročila. Dolar má stále disproporční roli jako světová rezervní měna a americké vládní dluhopisy jsou preferovaná forma, jak rezervy uložit. Čím jsou ale vztahy se Spojenými státy, potažmo s celým „kolektivním Západem“ (tak nás nazývá Putin), napjatější, tím existuje větší potřeba diverzifikace a hledání záložního finančního systému, který by na něm byl nezávislý.
A nákupy zlata se do této strategické matice hodí. Fyzický kov uložený na dobře střeženém místě na vlastním území je něco jiného než záznam v Euroclearu. Zlato nezná, co je úvěrové riziko nebo riziko protistrany, a lze jej okamžitě vyměnit za jakoukoli měnu, lze si na něj půjčit. Když se nedaří dolaru, daří se zlatu, nabízí jistotu v časech vysoké inflace a rostoucího geopolitického rizika.
Zlato: symbol solidnosti
A návrat inflace znamená, že mu přišly na chuť i jiné země, které se dřív zlata zbavovaly, ale dnes jej vidí jako normální a žádoucí složku rezerv. Třeba nizozemská centrální banka vysvětluje postoj ke zlatu skoro psychologicky: „Zachová si hodnotu krize nekrize a dodává pocit jistoty. Zlaté rezervy centrální banky jsou symbolem solidnosti.“ Její rezervy jsou s více než 600 tunami desáté největší na světě.
Jinak řečeno, nákupy zlata si centrální banka kupuje důvěryhodnost a v jejím byznysu je kredibilita vším. Laická veřejnost je prostřednictvím rostoucích zlatých rezerv ujišťována, že měnová politika je ve správných rukou i v nejistých časech.
Michlova „zlatá kaplička“
Někdejší vedení ČNB si rozprodáváním zlata u veřejnosti rozhodně nešplhlo, tak proč to nezkusit opačně a nediverzifikovat nákupy zlata obří české devizové rezervy, které s každým vzestupem koruny generují mohutné účetní ztráty? Navíc, ten píárový potenciál. Kdyby to bylo bezpečné, tak by se takový guvernér ČNB Aleš Michl nepochybně rád kochal zástupy přilákanými výstavou ingotů do „zlaté kapličky“ na Příkopech.
Podobně jako Česko postupují v našem regionu i další země. Sousední Polsko patří k nejagilnějším zájemcům na trhu a nakupuje v podstatně větších objemech. Aktivní ve zvyšování zlatých rezerv je i Maďarská národní banka. Dohromady vlastní centrální banky všech států světa asi 35 tisíc tun zlata, tedy zhruba pětinu toho, co se ho kdy od starověku na zeměkouli vytěžilo.
Míříme ke sto tunám zlata
Co bude dál? Když nevím, tak se zeptám. Sedmdesát procent z 57 centrálních bank v průzkumu Světové rady pro zlato uvedlo, že objem zlatých rezerv bude narůstat. Téměř s jistotou k nim bude patřit i Česko, které v letošním třetím čtvrtletí bylo v „top 5“ celosvětového žebříčku zemí, jimž nejvíce narostly zlaté rezervy. Podle Světové rady pro zlato nakoupilo Česko víc než pět a půl tuny zlata a celkem ho již máme 25 tun.
V porovnání s 333,71 tuny, které drží Narodowy Bank Polski, je co dohánět. Cíl je skromnější. Podle dřívějších vyjádření guvernéra Michla by rezervy měly dosáhnout něco kolem sto tun.
