Podle Radima Sršně, který se na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze věnuje problematice Evropské unie, OSN a diplomacii, se v rámci institucí EU stále hodně řeční, místo aby se pracovalo. „Po celé Evropě roste ve venkovských regionech frustrace lidí, což mimo jiné vyústilo v rozsáhlé demonstrace zemědělců. Ty naštvané lidí nesmíme přehlížet,“ říká odborník, který je rovněž náměstkem na ministerstvu pro místní rozvoj.

Ano, těch cedulek není málo a často bývají přidělané na užitečných věcech, ať už jsou to dopravní stavby, lékařská zařízení, vybavení záchranářů nebo hasičů, školy, sociální byty, moderní vybavení podniků, autobusy, opravené památky

Pokračovat bych mohl ještě dlouho. Historicky tady byly nesmyslné excesy jako různé rozhledny v údolích, cyklostezky v korytech řek a podobně, ale naprostá většina projektů podpořila rozumné věci, které reálně zvýšily a zvyšují kvalitu našeho života a výkon ekonomiky. 

Samozřejmě to není tak, že by se bez podpory EU v uplynulých letech nic nového nepostavilo, ale bylo by toho výrazně méně. Dnešní stav už ale možná bereme jako samozřejmost. 

Pamatuji si ale z dětství, jak naše města a obce bývaly šedé. Teď, když projíždím křížem krážem republikou, jsou barevné a krásné, za což z velké části mohou prostředky EU v rukou šikovných starostů.

Díky tomu, že jsme stále čistými příjemci, jsme za dobu našeho členství získali od EU o více než jeden bilion korun více, než jsme do ní odvedli. V posledních letech se příjmy z rozpočtu EU pohybují mezi 100 a 150 miliardami, příspěvky Česka do rozpočtu EU pak dosahují 50 až 70 miliard. 

Každý rok tak má Česko díky rozpočtu EU k dispozici dodatečných asi 70 miliard, což je více než roční rozpočet většiny ministerstev. Jen Integrovaný regionální operační program má na zlepšení kvality života v regionech v aktuálním období vyčleněno přes 117 miliard korun. To jsou obrovské peníze a je jen na nás, abychom je využili účelně.

Je pravda, že konkrétně v Karlovarském a Ústeckém kraji životní úroveň od vstupu do EU rostla pomaleji než ve zbytku republiky i vůči průměru EU. Potenciál EU fondů byl podstatně lépe využit například v případě Moravskoslezského kraje. Největším skokanem mezi našimi regiony je pak Jihomoravský kraj. Ale zpět k otázce. 

Vůči našim méně rozvinutým – a často znevýhodněným – regionům máme vnitřní dluh a ministerstvo pro místní rozvoj se to snaží napravit. Konečně se to dalo do pohybu. Je to celý souhrn opatření a dotačních titulů, u těch národních jsme loni dali žadatelům z těchto regionů výraznou bonifikaci. Takže 80 procent jejich žádostí uspělo, průměr je přitom 30. 

Aktuálně byl vypsán titul na podporu cestovního ruchu, který jde jen do postižených regionů. Je tu strategie Restart nebo program Spravedlivé transformace pro uhelné regiony se 40 miliardami. 

Počítají například s podporou škol, proměnou dolu ČSA (na Karvinsku), vznikem velkého inovačního centra v Ústeckém kraji… Musíme mít jako stát skutečnou ambici zaostalé regiony cíleně podporovat ze všech dotačních titulů evropských i národních, včetně třeba operačního programu životní prostředí či modernizačního fondu. 

Jdou tam peníze z emisních povolenek a jsou zvýhodněni žadatelé z postižených regionů. Patří do toho i cílené investiční pobídky. Důležitá je i Národní rozvojová banka, jejímiž akcionáři jsou ministerstvo pro místní rozvoj, ministerstvo financí i ministerstvo průmyslu a obchodu. Nefungovala, jak měla, ale měla by se po vzoru Německa transformovat, aby financovala aktivity, které pomocí nízkoúročených úvěrů pomohou právě slabým regionům.

Do EU jsme vstupovali v situaci, kdy HDP České republiky na obyvatele byl asi 80 procent úrovně EU. V posledních letech jsme překročili hranici 90 procent. Předehnali jsme (bráno podle parity kupní síly pozn. red.) za tu dobu Řecko, Portugalsko, Španělsko nebo Slovinsko a na paty saháme Itálii.

Z deseti zemí přistoupivších v roce 2004 má vyšší životní úroveň pouze Malta a Kypr. To je jednoznačný úspěch České republiky, vůbec si nedovedu představit, že bychom byli mimo tento společný hospodářský prostor, a jak by pak asi naše ekonomika a infrastruktura vypadaly. Mimochodem například nezaměstnanost máme nejnižší napříč EU.

Tomáš Novák, Hrot24

Například program ERASMUS je pro všechny mladé lidi úžasná příležitost získat neocenitelné zkušenosti a vzdělání v zahraničí i tolik potřebný nadhled. Je zde řada užitečných nástrojů pro rozvoj venkova, osobně jsem velkým propagátorem například přístupu LEADER/CLLD, což je rozvojová metoda, kdy jsou do procesu plánování a zacílení podpory zapojeni všichni klíčoví lokální aktéři na platformě místních akčních skupin, tzv. MASek. Pomoc se takto skutečně dostane tam, kde je potřeba a pomáhá rozhýbat lokální ekonomiku. V tomto ohledu patří Česká republika ke špičce v EU. 

Pokud nemá venkov vymřít, musíme nasadit veškeré síly i zdroje, k jeho rozvoji přistoupit napříč resorty a na všech úrovních: evropské, národní, regionální i místní. Jsem přesvědčený, že rozvoji venkova by pomohlo více důvěry národních vlád v lokální autority, jako jsou starostové, kteří nejlépe vědí, jak prostředí, kde žijí, rozvíjet. 

Prospělo by také silné politické vedení na evropské úrovni. Například v podobě evropského komisaře pro rozvoj venkovských oblastí, který by zasedl v nové Evropské komisi. Nyní tam nikdo takový není.

Jednoznačně musíme přejít od slov k činům. Do Bruselu či Štrasburku jezdím často jako člen Evropského výboru regionů a první místopředseda jeho komise NAT, která má na starosti mimo jiné přírodní zdroje a sdružuje na stovku starostů a hejtmanů napříč Evropou. S kolegy se jednoznačně shodujeme, že je potřeba věci řešit, a ne o nich jen řečnit. 

A to se v EU bohužel stále ještě často děje. Po celé Evropě roste ve venkovských regionech frustrace lidí, což mimo jiné vyústilo v rozsáhlé demonstrace zemědělců. Tuto frustraci nemůžeme přehlížet. Skončit to může mnohem hůře než traktory a balíky slámy v ulicích.

Starostové a hejtmani jsou zvyklí věci řešit, a ne sedět se založenýma rukama. Ve venkovských regionech žijí stamiliony lidí, kterým je třeba naslouchat a reálně pomoci řešit jejich problémy. Zároveň je nutné lépe vysvětlovat evropskou myšlenku. Ta není viníkem jejich problémů, jak jim někteří podsouvají, ale naopak řešením. V komunikaci má EU co dohánět. Unii musíme lidem dostat „do obýváků“, aby jasně viděli její přínosy. 

Sedíme v EU u jednoho stolu se všemi ostatními a můžeme se naplno zapojovat do jednání a spolurozhodovat o směřování Unie, ale často se tváříme, že se tak děje ve stylu pověstného „o nás bez nás.“ To je špatně. 

České aktivity by se měly v rámci EU rozhýbat, klidně se nebát jít i proti proudu, ale hlavně být aktivní, snažit se vyjednávat kompromisy – třeba zrovna pro větší pomoc znevýhodněným regionům. Aktivním přístupem se toho dá dosáhnout v EU hodně, ale máme stále ještě rezervy. Ono je totiž občas pohodlnější jen nadávat na tu „zlou EU“, máme to ale přitom sami v rukou.

Radim Sršeň • Expert v oblasti evropských fondů a místního rozvoje, přednáší na FMV VŠE v Praze.•  Náměstek ministra pro místní rozvoj, nominovaný hnutím Starostové a nezávislí.• Starosta obce Dolní Studénky.•  Českou republiku zastupuje v Evropském výboru regionů, který řeší problémy obcí, měst a krajů a podporu regionálního rozvoje na půdě EU.• Zároveň působí jako expert EU v projektech na rozvoj venkova v Gruzii, Bosně a Hercegovině i v dalších zemích.