„Do prázdné kanceláře večer vběhne speciálně vycvičený pes a označí místa, kde seděl bezpříznakový kolega s počínajícím onemocněním covid-19.“ Tak by podle kynologa Gustava Hotového mohlo vypadat testování na koronavirus pomocí psů. Psi totiž mají podle odhadů až milionkrát citlivější čich než lidé a dokážou rozpoznat i stopové množství pachových látek, čehož se kromě tradičního hledání osob, drog či výbušnin začíná využívat například při diagnostice nádorových onemocnění, malárie, Parkinsonovy choroby a v posledním roce i onemocnění covid-19.

Gustav Hotový

Speciálním výcvikem psů se zabývá již od začátku 90. let, aktuálně v neziskové organizaci SAR CZ (Search and Rescue). V minulosti působil jako lektor služební kynologie na ministerstvu vnitra, řídil záchranářskou kynologii v rámci integrovaného záchranného systému v ČR a byl hlavním kynologem Hasičského záchranného sboru ČR. Je autorem několika metod výcviku speciálních psů, které se využívaly k detekci zejména u policie či v záchranářství.

Rychle a neinvazivně

„Psi by zcela jistě mohli provádět screening nakažených přímo, ale v praxi si to neumím moc představit – lidé by přímou identifikaci nemuseli dobře snášet. Především je tu ale možnost nakažení psů, kteří by při screeningu byli v přímém kontaktu s nemocným,“ vysvětluje kynolog, proč při výcviku zvolili neinvazivní způsob odběru vzorku. Testovaný si na oblast svého ramene a klíční kosti položí na pár minut sterilní bavlněnou látku, která nasaje pachy, a tu pak vloží do sterilní sklenice. Takto odebraným vzorkem člověk odevzdá pouze pach, který je neinfekční a v uzavřené sklenici je stabilní i po několik dní. „Ve světě trénují psy i k rozpoznávání vzorků krve či stěrů z nosohltanu, ale tyto materiály vydrží dlouho infekční a vzorky se musejí inaktivovat, což kromě více práce přináší i další pachy,“ popisuje kynolog. Další výhodou „českého přístupu“ je to, že i velká skupina lidí si vzhledem k jednoduchosti metody dokáže vzorek odebrat najednou a bez pomoci.

Profimedia.cz

Lepší než antigenní testy

S výcvikem Gustav Hotový spolu s kolegy začal loni v dubnu a aktuálně mají vycvičeno osm psů. „Přemýšlet jsem o tom začal již v únoru loňského roku, kdy se koronavirus začal šířit v zahraničí. Na začátku nikdo nevěděl, zda to psi rozliší, ale chtěl jsem to zkusit, protože ve světě se psi již dříve cvičili pro rozpoznávání jiných virů.“ Během tří týdnů měli první výsledky a podle jeho slov byli kolegové i on velmi překvapeni. „První i druhý pes rozpoznávali covid pozitivní vzorky téměř bezchybně,“ vzpomíná.

Chtěli, aby studie nebyla zpochybnitelná, proto do výcviku brzy zařadili další psy. „Nijak jsme je předem nevybírali – do výcviku jsme vzali různé psy ve věku od dvou do sedmi let se všemi nešvary, povahovými vlastnostmi a předchozími výcviky,“ popisuje. „V pilotní studii byla úspěšnost rozpoznávání pachu nakaženého člověka, který může být i zcela bezpříznakový, 95 procent, to je výrazně lepší úspěšnost než u antigenních testů,“ tvrdí Hotový.

Musí je to bavit

Každý pes je jiný, ale spolehlivě rozpoznávat covid pozitivní vzorky se naučí zhruba za měsíc. „Měli jsme i dva psy, kteří na začátku výcviku při rozpoznávání hodně chybovali, ale i u nich jsme s výcvikem pokračovali a teď je jeden z nich ten vůbec nejlepší,“ popisuje kynolog. A dodává, že psy to musí v první řadě bavit: „Vždy záleží na konkrétním psovi, některý rád rozlišuje sklenice s látkou v laboratoři, jiný raději vyhledává místa, kde se nemocný pohyboval – pach onemocnění covid-19 vydrží na daném místě až několik dní.“

Ve všech případech ale psovodi musejí myslet na sebemenší detaily a bezpečí své i psů. „U výcviku jsou důležitá i vaše gesta, jak se vzorky manipulujete, jestli jste v pohodě. Proto je testování vždy zaslepené – ani psovod neví, které vzorky jsou od pozitivních jedinců,“ líčí a hned dodává, že právě dostatek vzorků je největším problémem. „Už jsme spotřebovali tisíce vzorků. Každý můžeme použít jen jednou, protože pes při identifikaci na vzorku zanechá svoji pachovou stopu – při dalším opakování by hledal místa, kde už byl, a tak by došlo ke zkreslení.“

Aktuálně spolupracují se dvěma nemocnicemi a se sběrem pozitivních i negativních vzorků potvrzených PCR pomáhají i praktičtí lékaři a Český červený kříž. Na konci roku získali i stabilní finanční podporu od soukromé firmy.

Proč se tedy testování psy více nevyužívá v praxi? „Jsme v Česku. Opakovaně jednáme s ministerstvem zdravotnictví i vnitra, ale zatím jsme se nedomluvili…“ krčí rameny Hotový.

Čichová žárovka

• Čenich psa tvoří pigmentovaná „nosní houba“ – zvlhčená tkáň, která nasává pachy.

• Pes cítí „stereo“ – každou nosní dírkou zvlášť, to mu umožňuje rozlišit směr pachu.

• Pes nadechuje nozdrami v přední části čenichu. Vydechovaný vzduch proudí hlubokými žlábky po stranách čenichu, aby si pes při čichání nevířil sledovanou pachovou stopu.

• Uvnitř nosu má pes dvě dutiny, jednu pro dýchání a druhou pouze pro čich – tato dutina je hustě pokryta čichovými buňkami, kterých má pes 220 až 300 milionů. Oproti tomu člověk má jen pět milionů čichových buněk.

• Čichové buňky zachytí pachový signál a přenášejí ho přímo do mozku – do čichového laloku, kde dochází ke zpracování signálu. Čichový lalok psa váží přibližně 60 gramů, čímž je ve výsledném poměru k velikosti mozku čtyřicetkrát větší než u člověka.

• Psi mají v nosní dutině také speciální Jacobsonův orgán, který jim umožňuje detekovat hormony a feromony. U člověka tento orgán evolučně zakrněl.

Autorka je spolupracovnicí redakce, působí na Univerzitě Karlově.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.