Ne každá dobrá zpráva se nakonec ukáže jako až tak moc dobrá. Příkladem mohou být klesající ceny elektřiny na evropských trzích. Kontrakt na dodávku elektřiny v příštím roce stojí aktuálně něco málo přes sedmdesát eur za megawatthodinu, což je úroveň, na níž ceny byly na počátku prázdnin roku 2021, a méně než polovina toho, kde se pohybovaly loni touto dobou.

Spotřebitel budu jásat a akcionář ČEZ smutnit, ale jen do doby, než zjistí, že polovina spotřeby je už zakontrahována za ceny vysoko nad sto eury, takže zisky budou klesat pomalu a spotřebitelské ceny také. Přesto kurzy akcií některých evropských energetik klesly a také ČEZ si vysloužil od analytiků snížení doporučené koncové ceny a celkově střízlivější hodnocení.

Důvodem poklesu cen je padající poptávka daná katastrofálním vývojem evropského průmyslu. Ten pomalu ale jistě odchází z kontinentu a zlevňuje tím emisní povolenky, které jsou také na předválečné úrovni.

Má to totiž ještě jeden podstatný rozměr. Tolik potřebné investice do řiditelných energetických zdrojů jsou ještě méně efektivní, než byly nedávno, o prodlužování provozu uhelných elektráren nemluvě. Když si jednoduše spočteme, že plynová elektrárna s padesáti procentní účinností potřebuje na jednu MWh dvě MWh zemního plynu, které jsou momentálně celkem za 60 eur a půlku povolenky stojící 25 eur, fakt těžko může prodávat elektřinu za současnou cenu bez státní dotace. A u uhlí to nebude vycházet o moc lépe.

Nicméně skutečnost, že energetika bude založená na zdanění uhlíku povolenkami a státních dotacích (erár jejich prostřednictvím rozhoduje o používaných zdrojích energie), je nám známá už dávno. Stejně jako fakt, že to bude drahé, neefektivní a bude to generovat nedostatek, jak se v případě centrálního plánování logicky děje.

Nová je skutečnost, že rozsah tohoto státního přerozdělování a řízení energetiky poroste tak rychle. A Česku se notně krátí čas.

Podle čerstvé státní energetické koncepce má do konce desetiletí klesnout výroba elektřiny z uhlí ze současných zhruba čtyřiceti procent na deset. Rozdíl mají dominantně vykrýt obnovitelné zdroje a plyn, který musí rovněž vyrovnávat výkyvy OZE. Jenže na to je potřeba postavit nové plynové elektrárny.

ČEZ počítá až se čtyřmi elektrárnami v lokalitách současných uhelných zdrojů. Potřebuje ovšem garance, že to nebudou vyhozené peníze a akcionářům se vrátí. A to bez státního závazku garance cen (případně odbytu) nelze. Vláda navíc k jakémukoli takovému závazku potřebuje požehnání Evropské komise, které všechny relevantní země v EU už mají.

Například Německo plánuje do roku 2030 spustit 25 gigawattů plynového výkonu a ví, jak to bude financovat. Jen my pořád čekáme. Asi na pořádný energetický výprask.