Bohatý Čech na rozdíl od chudého Němce žije v bytě, který sám vlastní. Byt sice není nijak obrovský, jeden a půl pokoje na osobu však zaručuje dostatek prostoru a přeplněním rozhodně netrpí. Bratři Slováci by mohli vyprávět. Především je však obydlí relativně pohodlné. Zatímco Rumuni musí na záchod na chodbu, Kypřanům zatéká střechou a Bulhaři nejsou schopni ani při nejlepší snaze pokoje vytopit, většinu Čechů nic z toho netrápí. Že náš domácí kotel nadprůměrně zatěžuje zplodinami okolí, je spíše starostí sousedů. Jedinou nepříjemností je rychle rostoucí účet. 

Tak lze ve stručnosti shrnout obsáhlá data o tom, jak se bydlí v jednotlivých členských státech, která publikoval Eurostat. Evropský statistický úřad hodnotil bydlení Evropanů podle kvality, ekologičnosti a samozřejmě nákladů. To je jediná kategorie, ze které Česko nevychází příliš příznivě.

Ceny bytů, domů a výše nájmů v Česku totiž od roku 2015 vzrostly o 41,9 procenta, což je druhé nejvyšší číslo v celé EU a vysoce na průměrem. Více, o 70 procent, podražilo v daném časovém období bydlení jen Maďarům. Na opačném konci žebříčku je Itálie. Ta je také jedinou zemí, kde ceny bydlení klesaly.

V průměru vydají Češi za bydlení 26,4 procenta svých příjmů. I to je sice nad evropským průměrem, ovšem nijak zásadně a v nákladech jsou zahrnuty i ceny energií. Při troše zjednodušení lze říct, že větší podíl z výdělků platí většinou obyvatelé chladnějších zemí, zatímco směrem k jihu procento padá. Češi si zkrátka stejně jako Finové, Dánové nebo Slováci připlácejí kvůli geografické poloze a chladnějšímu podnebí.

Jan Brož

Poměr bytů k rodinným domům je v Česku zhruba půl na půl, z dat nicméně vyplývá, že většina obyvatel evropských zemí preferuje spíše bydlení ve vlastním domečku. Vyloženě bytovými typy jsou Lotyši, největšími fanoušky venkova naopak Irové, kterých bydlí v rodinném domě 91,8 procenta.

Zajímavým údajem je podíl bytů a domů v osobním vlastnictví. Ten je totiž v celé Evropě nejnižší v bohatém Německu. Téměř polovina Němců si nemůže vlastní bydlení dovolit, a žije tak v nájmu. Oproti tomu 78,6 procenta Čechů bydlí ve vlastním. Češi tedy sice nemají okamžitě k dispozici tak vysokou hotovost jako západní sousedé, mnohem větší majetek však drží v nemovitostech.

Opravdovými nemovitostními magnáty jsou Rumuni, kteří vlastní svá obydlí z 95,8 procenta. Vlastnictví jde však v tomto případě evidentně na úkor kvality, 22,4 procenta tamních bytů má nevyhovující koupelnu nebo záchod, v Česku je toto číslo v podstatě nulové.

Téměř v polovině rumunských domácností je také nezdravě těsno. Přeplněností se však vyznačuje mnoho jiho- a východoevropských zemí s tradicí velkých rodin, jako je Řecko, Itálie, Polsko nebo Slovensko. U nás jde o 15 procent, což je ovšem pod průměrem, a pokud jde o počet lidí v domácnosti a počet místností, které má každý obyvatel k dispozici, nijak nevybočujeme.

Také energetická chudoba, kdy si obyvatelé nedokážou doma pořádně zatopit, je v Česku marginální problém. Střechou sice zatéká do 7,3 procenta tuzemských domů a bytů, ovšem i tento údaj je na chvostu žebříčku. Třeba Němce nebo Lucemburčany trápí problém netěsnících střech mnohem více, nehledě na třetinu domů s poškozeným krovem na Kypru. 

Nad průměrem EU je i emisní intenzita tuzemských obydlí. Ovšem opět platí, že i zeleně smýšlející Němci či Nizozemci vyprodukují při vytápění svých domácností na hlavu více CO₂ než Češi. Sečteno a podtrženo, až na ty ceny se nám bydlí dobře.