Čínská vláda cenzuruje pop-music. Je to úžasně nesmyslná činnost – a na Západě po desetiletí zcela běžná
Novou frontu boje Komunistické strany Číny (KSČ) za lepší vlastenecké uvědomění a harmonický rozvoj všech Číňanů, jakož i proti prohnilému západnímu imperialismu tvoří opilí lidé bez hudebního vkusu. Z těch se převážně rekrutují zpěváci karaoke – a právě amatérský zpěv popových písní k původnímu hudebnímu základu se ocitl v hledáčku čínských myšlenkových vůdců soustředěných na pekingském ministerstvu kultury a turistiky.
Tento úřad vydal v polovině srpna zprávu, že vláda zakáže vydávat a provozovat způsobem karaoke písně s nezákonným obsahem. Takový zákaz má oproti praxi obvyklé v západních zemích tu výhodu, že nemusí procházet parlamentem a podobnými změkčilými výmysly.
Podobně je to s (ne)zákonností obsahu. Protože čínské úřady jsou benevolentní, nezkoumají v této fázi právní podstatu hudebních postupů samotných, ačkoli by si šlo představit, že by třeba vznikl zákaz dvanáctitaktové formy písní známé z ryze amerického, a tudíž škodlivého blues, nebo tóniny E dur obvyklé tamtéž. (Karaoke je navíc japonský vynález a jako takový je přinejmenším podezřelé.) Naopak, autoři ministerského zákazu se soustředili výhradně na písňové texty.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot