George Soros je trpce zklamaný. Americký finančník maďarského původu, jenž se pro své levicově-liberální přesvědčení stal oblíbeným strašákem v rukou kvazikonzervativních populistů celého světa, doufal, že mu bruselský summit Evropské unie na začátku prosince přinese satisfakci. Věřil, že Evropská rada, shromáždění nejtěžších vah evropské politiky, zatne tipec jeho nejhalasnějšímu odpůrci, premiérovi jeho staré vlasti Viktoru Orbánovi, a předsedovi polské vlády Mateuszi Morawieckému. 

Ti dva se předtím pokusili Unii vydírat. Hrozili zablokováním veškerého toku unijních peněz do členských zemí, pokud bude Brusel – zhruba řečeno – spojovat jejich vydávání s „dodržováním principů právního státu“. 

Ztráta legitimity?

Jak víme, bruselské jednání dopadlo jakousi remízou. Řečená podmínka i nadále platí, ale týká se výhradně způsobu, jímž budou členské státy evropské peníze využívat. Posuzovat to bude Evropská komise, ale bude k tomu mít méně prostoru, než by podle evropských pravidel bylo běžné. Bude také hodně záležet na přezkoumání Evropským soudním dvorem; to celou věc protáhne. Když česká eurokomisařka Věra Jourová řekla, že očekává výsledek v řádu měsíců, byl to výraz optimismu, nikoli beznaděje. Kromě toho – a to je obzvlášť důležité – začne ona podmínka platit až za dva roky.

George Soros (a s ním mnozí další) to vnímá jako porážku demokracie v Evropě. Poláci a Maďaři, napsal v okamžité reakci na dohodu z druhého prosincového víkendu, „drze popírají hodnoty, na nichž je Evropská unie postavena. Vnímat jejich konání jako legitimní politický postoj, s nímž je záhodno uzavírat kompromisy, pouze masivně přispívá k rizikům, jimž Unie v současnosti čelí“. Zmiňuje mravní pobouření, jež on a další slušní lidé v souvislosti s dohodou prožívají, a varuje před ztrátou legitimity EU.

Reakce premiéra Orbána dává Sorosovi za pravdu. „Blahopřeji Mateuszovi a blahopřeji sobě,“ zářil po summitu před novináři. „Uchránili jsme evropskou ústavu, nedovolili jsme jim ji obcházet,“ řekl, ačkoli to nebyla zrovna běžná analýza událostí. Maďarská opozice mezitím mluvila o euroappeasementu. Jinými slovy, Orbánovi to prošlo (Poláci v té show hrají dosud jen vedlejší rolí, ačkoli to neradi slyší). 

Jiná otázka je, nakolik bylo před summitem pravděpodobné, že se kancléřka Angela Merkelová s Poláky a Maďary pustí do konfrontace a bude věc hnát na ostří nože? Historie mluvila proti: nejen kancléřka osobně, nýbrž celá Evropská unie to nemá ve zvyku. 

Lotři a límce

Když se do rakouské vlády v roce 2000 dostali Svobodní Jörga Haidera, nadskočili Evropané v čele se šéfem komise Romanem Prodim jako jeden muž a uvalili na vládu kancléře Wolfganga Schüssela „diplomatické sankce“. Během půl roku zjistili, že ten termín nemá reálný obsah a že Schüssel si z něho mnoho nedělá. Mohli tehdy buď s vojskem vytáhnout na vídeňský Ballhausplatz, aby prosadili svou, nebo to nechat plavat. Zvítězil rozum.

Když si italský politický tragikomik Silvio Berlusconi dělal o pár let později z Bruselu legraci, nikdo už nad otevřeně protiitalskými tahy ani neuvažoval. Zažil se úzus, že Evropská unie nepotřebuje lotry chytat za límec. Stačí, když za ni promluví peníze. Pro vládu, která se voličům zodpovídá ze svých činů, to bývá silný impulz.

Východoevropští populisté představují trochu jiný problém. Viktor Orbán kleptokraticky obskočil celou zemi, takže maďarské volby začínají připomínat formalitu ruského typu. Polská partaj Právo a spravedlnost se za týmž účelem soustředí především na kastraci tamní justice. Obě vlády však potřebují bruselské peníze, jichž jsou čistými recipienty. Zastávají tak krkolomnou pozici – návaly rétorického rozhořčení namířeného na Brusel střídá dlaň natažená týmž směrem.

Daniel Deyl

Zhruba s takto rozdanými kartami šli všichni do bruselské pokerové partie. Podle dobře informovaného serveru politico.eu chtěla kancléřka Merkelová nejprve zatlačit na Poláky. Kdyby zůstal Orbán osamocen, měl by pozici podstatně obtížnější; osamocené veto 1,8 bilionu eur není legrace. 

Vyšlo však najevo, že Morawiecki nemá k ústupu z pozic mnoho prostoru. Jeho partaj PiS nemá v polském Sejmu většinu a spoléhá na hlasy dvou koaličních partnerů (viz graf). Jedním z nich je strana Jednotné Polsko v čele s jistým Zbigniewem Ziobrem. Bývalý ministr vnitra (proslul „přehnanou horlivostí“, píše server intellinews.com) je kovaný konzervativec, jemuž by se bylo dobře dařilo ve španělské inkvizici. Do Bruselu vyprovodil svého šéfa s tím, že přijme pouze „veto, nebo smrt“, po vzoru hesla „socialismus, nebo smrt“ z úst jiného kovaného, tentokrát komunisty, Fidela Castra. 

Veto, nebo smrt

Zatímco posledně jmenovaný už si užívá druhé varianty, Ziobro je velmi naživu. A pohrozil, že pokud by premiér v Bruselu podepsal, on, Ziobro, položí vládu. Z jeho pohledu to dává smysl: v mimořádných volbách by měl velkou šanci sebrat PiS její radikálnější příznivce. Naopak PiS sama si v průzkumech voličských preferencí nevede nijak zvlášť – namísto 43 procent, jež získala v loňských volbách, by dnes dostala jen 35 procent hlasů.

Z Maďarska zase přicházely hlasy o tom, že Orbán je ochoten skutečně oznámit úmysl Unii opustit. Mohl to být jen pokerový bluff, ale nemusel: lze si představit, že by až do skutečného odchodu i po něm vládl podle svého, s ještě menšími zábranami než dosud. A Merkelová by tak zažila už druhý odchod z Evropské unie. Ani nemluvě o miliardách eur, které do Maďarska nainvestovaly tři velké německé automobilky (Volkswagen, Daimler a BMW); představa, že jejich hlas není v Berlíně slyšet, by byla naivní.

Přičtěme k tomu často zmiňovaný fakt, že každý další průtah v jednání Varšavou a Budapeští by znamenal, že by Unie šla do roku 2021 bez rozpočtu. Není divu, že kancléřka Merkelová něco takového nechtěla podstupovat. 

Vakcíny budou

Namísto toho se jí tak trochu stranou zájmu podařilo vyřešit jinou neméně důležitou věc. Evropská komise má smlouvy na očkování vakcíny, jež postačí k očkování 700 milionů až 750 milionů lidí. Regulátor, European Medicines Agency, je schválí ve zrychleném režimu, to jest do půl roku.

Během jednání se ozval hlas, proč to nejde rychleji jako v Británii, kde už se vakcína distribuuje; patřil Mateuszi Morawieckému. Šéfka komise – civilním povoláním lékařka – Ursula von der Leyenová mu vysvětlila, že je to proto, že za kvalitu vakcíny ručí v Británii v nouzovém režimu vláda, kdežto v Unii za ni ručí sami výrobci (což je logicky považováno za spolehlivější).

Ona remíza je tedy dvojznačná. Orbánovi a Morawieckému chutnala jako triumf. Doma budou moci vést protifederalistickou řeč; a mezitím do jejich zemí budou proudit eurovakcíny. Pokud bylo hlavním cílem snažení Angely Merkelové udržet Unii v chodu smysluplnou činností (a co jiného je lepší zbraní proti populismu obecně než ukázat, že establishment funguje?), může tatáž remíza být pro Unii cennou dlouhodobou investicí. Ačkoli lze dnes snadno chápat rozladění George Sorose, že to Orbánovi zase prošlo.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.