Rychlostudium a plagiáty, které se nyní řeší na Mendelově univerzitě v Brně, nejsou v českém vysokém školství ojedinělými problémy. Každý si jistě vybaví průšvih plzeňských práv. Čím se však současný brněnský případ zcela vymyká, jsou „náborové praktiky“ Provozně ekonomické fakulty, která si na to najala externí zahraniční agenturu. Ta cílila na bohaté Rakušany a Němce. Na univerzitě je měl čekat studentský ráj na zemi – snadné studium a doktorát za kratší dobu. Pro veřejné vysoké školy jsou zahraniční studenti obzvlášť cenní. Výuku v cizojazyčných programech si totiž takoví studenti platí ze svého, a pro školu tak jde o vítaný přivýdělek. Zjišťovali jsme proto, zda podobné praktiky využívají i další veřejné vysoké školy v Česku.

Z ankety mezi největšími českými univerzitami vyplývá, že agentur na dohazování studentů využívá jen zlomek vzdělávacích institucí. A žádná v takovém rozsahu jako Provozně ekonomická fakulta Mendelovy univerzity v Brně. Ta totiž do svého doktorského studijního programu vyučovaného v ang­ličtině nakonec přijímala až dvakrát tolik studentů, než s kolika počítaly její vlastní vyhlášky o přijímacím řízení.

Například nejstarší a největší tuzemská vysoká škola, Univerzita Karlova, služeb agentur využívá pouze v minimální míře. „Na úrovni rektorátu neprobíhala ani neprobíhá žádná spolupráce s těmito subjekty. Na úrovni fakult jsou využívány spolupráce v různém rozsahu – od náboru a vyřizování formálních požadavků za účelem udělení víza uchazečům po pomoc s konáním přijímacích zkoušek v zahraničí. Jde však o velmi nízké počty,“ sdělil mluvčí instituce Václav Hájek.

Západočeská univerzita v Plzni, která v roce 2009 čelila skandálu s rychlostudenty na své Fakultě právnické a stala se kvůli tomu načas symbolem nekvality a pochybného vzdělávání, služeb agentur využívá, a to za různými účely. „Podobně jako fakulty oslovují uchazeče v Česku, oslovují také uchazeče v zahraničí. Navazují za tímto účelem kontakty se zahraničními univerzitami, využívají prostor na zahraničních webech nebo mohou spolupracovat s agenturami, které zprostředkují kontakt mezi univerzitou a zájemcem o studium. S přihlášenými uchazeči se pak vede standardní přijímací řízení a studium probíhá dle akreditovaného studijního plánu za dohledu oborové rady příslušného studijního programu,“ uvedla mluvčí univerzity Šárka Stará. Nejde však prý o nijak masivní spolupráci. Při náboru zahraničních studentů spolupracují s agenturami celkem tři fakulty univerzity, dohromady ale bylo takto přijato jen deset studentů. „Spolupracujeme pouze s takovými subjekty, které považujeme za důvěryhodné,“ tvrdí mluvčí. Nikdo také nenabízí pohádkově snadné studium jako v brněnském případě.

Že to jde ale i zcela bez prostředníka, dokazuje Vysoká škola ekonomická v Praze. Ačkoli je její součástí hned šest fakult, které nabízejí řadu cizojazyčných studijních programů, agentury si tam ani neškrtnou. „Za všechny fakulty Vysoké školy ekonomické potvrzuji, že služeb ‚náborových‘ agentur nevyužíváme,“ napsala mluvčí Martina Mlynářová. Přesto je o cizojazyčné programy na škole velký zájem a někteří uchazeči jsou z kapacitních důvodů odmítnuti.

Mendelova univerzita v Brně po zveřejnění závěrů ministerské kontroly uvedla, že se zahraniční dohazovací agenturou končí. „Žádná spolupráce fakulty se zprostředkovatelskými agenturami aktuálně neprobíhá, všechny dřívější smlouvy byly vypovězeny,“ sdělil mluvčí univerzity Filip Vrána. 

Kdo má nést odpovědnost

O kvalitu vysokoškolského vzdělání ze zákona pečuje Národní akreditační úřad pro vysoké školství. Ten však může část pravomocí a kontroly přenést na samotné univerzity. To se u Mendelovy univerzity stalo, a ta si tak může sama schvalovat a dále regulovat studijní programy.

Návrhy na nové studijní programy, jejich výuka a kontrolní zprávy o výuce jsou věcí fakulty. Tu řídí děkan a jeho proděkani. Důležitá je rovněž role garantů studijních programů. Ti předstupují s návrhy studijních programů před celouniverzitní radu pro vnitřní hodnocení, která má hlavní slovo ve schvalování a kontrole studijních programů. „Schvaluje návrh pravidel systému zajišťování kvality vzdělávací činnosti. Řídí průběh vnitřního hodnocení kvality vzdělávací činnosti, zpracovává zprávu o vnitřním hodnocení kvality vzdělávací činnosti a vede průběžné záznamy o vnitřním hodnocení kvality vzdělávací činnosti veřejné vysoké školy,“ uvádí vysokoškolský zákon.

V čele rady je rektor, zpravidla v ní sedí ještě zástupci fakult a další jmenovaní odborníci. Nejde o ceremoniální funkce. Odpovídají za to, že programy, které jsou na škole vyučovány, jsou kvalitní. A hlavně, že procesy na fakultách jsou nastaveny tak, aby odhalily plagiáty, příliš krátká studia či další podvody.

Zodpovědnost za skandál v Brně tedy nese především vedení Provozně ekonomické fakulty (děkanem je docent Pavel Žufan), ale svou roli mělo i vedení Mendelovy univerzity (v letech 2018 až 2022 byla rektorkou profesorka Danuše Nerudová).