Nemusíte být pokrývačem, abyste byl schopen úvahy, že kvůli pár taškám není nutné měnit celou střechu, aby do chalupy přestalo zatékat. Právě tak nemusíte mít v tubusu diplom z ekonomie, aby bylo zřejmé, že když má ekonomika potíže s inflací, nemáte přitápět tím, že rozdáváte peníze lidem, kteří je nepotřebují. Takže nulová sazba DPH na energie je pitomost, což ale platí i pro těch pět tisíc na každé dítě do jednoho milionu čistého (nebo hrubého?).
To je fakt dvakrát špatně v případě vlády, která by ráda snížila vysoké pojistné.
I ti, kteří se v časech krize přimlouvají za rozhazování peněz z helikoptéry, musejí uznat, že nedostatečná poptávka momentálně opravdu není český problém. Dokonce i ti, kteří si na plošných opatřeních cení rychlost, musejí uznat, že je to drahé, neefektivní, a v tomto případě dokonce kontraproduktivní.
Přitom stačí oprášit degresivní slevu na sociálním pojistném a mírně ji upravit. Už jednou v Česku platila, od srpna 2009 jako dočasné protikrizové opatření do roku 2010. Jedinou podstatnou změnou by bylo, že by se sleva vztahovala na část pojistného placeného zaměstnancem, nikoli jako tehdy zaměstnavatelem.
Zbytek se dá změnou čísel nastavit tak, aby sleva nevyhasínala za průměrem, ale třeba přesně v polovině příjmového spektra, zato s vyšším procentem. Jinak řečeno, byla by štědřejší k nízkopříjmovým, které by zároveň motivovala k práci, a odstraňovala by desítky let trvající problém s vysokým zdaněním práce u nás.
Více než na měsíc
Nejčerstvější průzkum společnosti PAQ Research, zkoumající příjmovou situaci domácností, hovoří o tom, že ke konci dubna patřilo 68 procent domácností k té vyšší příjmové polovině nebo mělo úspory, které by jim stačily na více než měsíc života. Na druhé straně je šestnáct procent domácností, které jsou pod hranicí příjmové chudoby, a zbytek má příjmy, jež jsou pod mediánem (středem spektra), a zároveň z úspor nevyžije ani měsíc.
Nepřekvapivé je, že nejrychleji roste podíl domácností samoživitelů, ale v posledním půlroce podle sociologa Dana Prokopa i domácností singles. Pokud jde o zaměstnance, je tady možností víc, včetně slevy na pojistném. V případě samostatně žijících důchodců jich asi šedesát procent bydlí ve vlastním, což je delikátní, protože nejsou chudí z hlediska majetkového, ale bez podnájemníků mají často nízké příjmy a ceny energií pro ně budou znamenat těžkou ránu.
Jednoduché a nepopulární
Nejsme jediná země, kde je velká část seniorů „asset rich – cash poor“, česky řečeno sedí na často mnohamilionovém majetku a třou bídu s nouzí. V zásadě jsou na tom takto všude, kde si vysoký podíl lidí v příslušné generaci kdysi pořídil vlastní bydlení „za levno“ a jejich aktiva jsou vázána v nemovitostech, z nichž nemají příjem.
Sofistikovaný daňový systém má vyšší váhu majetkových daní (protože těžko snižujete základ) a případné sociální podpory testuje na fiktivní příjem z nájmu. Pokud je ovšem uplatňován do důsledků, dříve nebo později je majitel fakticky nucen svoji nemovitost prodat a žít z renty.
Jako všechno, i toto má své řešení – podporu poskytnout, ale započíst jako pohledávku v dědickém řízení, první v pořadí. Jak je to jednoduché, tak je to nepopulární. Aneb jak říkal jeden zkušený politik: My víme, co máme dělat, akorát nevíme, jak potom vyhrát volby.
