Finanční trhy navyklé v posledních letech na přísun pravidelného dopingu levných peněz „tištěných“ centrálními bankami zažívají letos vystřízlivění. Utahování měnové politiky vynucené bující inflací společně s hrozící recesí velkých ekonomik vneslo mezi investory neklid.

Pro představu nejlépe poslouží několik čísel. Ostře sledovaný americký akciový index S&P 500 od začátku ledna do konce minulého týdne odepsal téměř osmnáct procent. Dokonce o více než 27 procent se propadl technologický Nasdaq. Euro Stoxx 50, zahrnující největší evropské společnosti, je níže skoro o patnáct procent. A více než desetiprocentní pokles zažily i německé a britské akcie.

To ovšem pořád není nic proti ztrátám, které počítají investoři do kryptoměn. Ačkoli leckdo označoval virtuální platidla za elektronickou obdobu zlata – tedy bezpečného přístavu chránícího před inflací –, tváří v tvář ekonomické realitě kryptoměny jako uchovatel hodnoty absolutně vyhořely.

Největší z nich, bitcoin, se minulý týden obchodovala o více než třetinu levněji než na začátku roku. Další oblíbená virtuální měna ethereum odepsala od ledna dokonce více než polovinu hodnoty.

Příliš optimistický není ani výhled na zbytek roku. Původně prý přechodná inflace se bohužel ukázala jako daleko trvalejší. Americký Fed i Evropská centrální banka tak budou muset balancovat na hraně, jak zpomalit znehodnocování peněz a zároveň nepřiškrtit ekonomiky až do hospodářské recese.

Konec federálního dopingu

Letošní křivka vývoje amerických akcio­vých indexů v podstatě připomíná tu loňskou, ovšem obrácenou naruby. Loni se investoři po každé z korekcí rychle otřepali. I díky uklidňování Fedu, že navzdory zrychlující inflaci nehodlá zvyšovat sazby ani ukončit lití peněz do ekonomiky, se akcie brzy vyšplhaly zpátky na své a pak na ještě vyšší hodnoty.

V roce 2022 je to zatím naopak: po každém propadu a krátkém oživení se americké akcie při další korekci ocitají ještě níž. Kromě rostoucí ekonomické nejistoty zhoršené válkou na Ukrajině za to může opět Fed.

Už loni američtí centrální bankéři předestřeli plán na postupné letošní ukončení kvantitativního uvolňování. Když pak letos na začátku května navíc oznámili, že už opravdu nemohou přihlížet růstu cen a zvyšují základní úrokovou sazbu o půl procentního bodu, indexy S&P 500 i Nasdaq zažily nejhorší jednodenní propady za dva roky.

Už před tímto krokem Fedu ale investoři „trestali“ firmy za nepříznivé hospodářské výsledky způsobené globálními ekonomickými problémy. Ty se nevyhnuly ani nedávným akciovým hvězdám: velkým technologickým firmám.

Na začátku února to schytal Facebook, respektive jeho mateřská společnost Meta. Kvůli horšímu zisku za loňské poslední čtvrtletí odepsaly jeho akcie za jediný den více než pětinu hodnoty. Jinými slovy, kapitalizace Mety se za 24 hodin snížila o 200 miliard dolarů.

Na konci dubna zase oznámil ztrátu z posledního kvartálu 2021 internetový gigant Amazon. Kvůli pandemii a narušeným dodavatelským řetězcům firma prodělala zhruba 3,8 miliardy dolarů, což je v ostrém kontrastu s výsledkem za stejné období roku 2020 – osmimiliardovým ziskem. Trhy tento problém ocenily výprodejem, který poslal akcie Amazonu o čtrnáct procent níž. Podobný masakr zažila firma naposledy v roce 2006.

O mnoho lépe si letos nevedou ani další stálice v oblibě investorů. O více než pětinu zlevnily od začátku roku akcie Microsoftu, o sedmnáct procent si pohoršil Apple, a dokonce 44procentní propad cen akcií zažila společnost Nvidia.

Na hospodářský útlum ale drsně doplácejí i akcie firem z „reálného“ světa. Hůře, než se čekalo, se letos vede například největšímu americkému obchodnímu řetězci Walmart. V prvním kvartálu vydělal o čtvrtinu méně než před rokem a výsledkem byl burzovní výplach o více než jedenáct procent. Ten byl dokonce nejhlubší od roku 1987.

Evropa o krok pozadu

Výprodeje se letos nevyhýbají ani evropským akciovým trhům, oproti těm americkým jsou ale přece jen mírnější. Hlavní důvod je jednoduchý: Evropská centrální banka je v boji s inflací pasivnější než Fed. Její opatrnost motivují především obavy z dopadu zdražení půjček na jižní křídlo Evropské unie. Úrokové sazby tak drží na nule už šest let, a dokonce celých deset let s nimi nehnula směrem vzhůru.

Když ale v květnu Eurostat přišel s údajem o růstu spotřebitelských cen v eurozóně za duben – meziročně to bylo rekordních 7,5 procenta –, vyvolalo to reakci už i u centrálních bankéřů ve Frankfurtu. Jednotliví členové Rady guvernérů ECB začali mluvit o zvyšování sazeb a nakonec to potvrdila i jejich šéfka Christine Lagardeová. Utažení politiky přijde podle ní ale až v létě.

Jan Němec

Opatrné náznaky ECB o chystaném boji s inflací tedy zatím investory nijak zásadně neznepokojují. Největší zásah pro evropské finanční trhy tak přišel na konci února se začátkem ruské invaze na Ukrajinu. Třeba index Euro Stoxx 50 od 25. února do konce prvního březnového týdne odepsal téměř deset procent hodnoty.

Pokus o měkké přistání

Jak americká, tak evropská centrální banka nyní stojí před nesnadným úkolem: pokusit se porazit zrychlující inflaci a zároveň tím nepodrazit nohy ekonomice. Právě to, jak budou v tomto ošemetném úkolu úspěšné, bude mít také zásadní vliv na akciové trhy ve zbytku roku. V nejhorším scénáři se nepovede ani jedno a příchod stagflace, tedy kombinace růstu cen a hospodářské recese, by investorům nadělal velké starosti. Jak je pravděpodobný?

Americký Fed se zdá po dlouhém uklidňování o „dočasné“ inflaci odhodlaný zakročit rázně. Už zvýšení sazeb na začátku května o půl procentního bodu bylo nejvyšší za poslední dvě dekády. Šéf Fedu Jerome Powell přitom slíbil ještě další dvě šlápnutí na brzdu, každé zřejmě o čtvrt procentního bodu. Kromě toho letos postupně skončí také „tisk“ peněz prostřednictvím kvantitativního uvolňování. V nedávném rozhovoru navíc Powell naznačil, že inflace je tak velký problém, že její zkrocení stojí i za prožití menší recese.

ECB je kvůli špatné kondici veřejných financí jihu eurozóny v mnohem delikátnější situaci, a je proto také opatrnější. Z vyjádření z Frankfurtu ale vyplývá, že do konce června by mohly skončit výkupy dluhopisů. Následovat má podle Lagardeové v druhém pololetí i růst sazeb, a to zřejmě třikrát o čtvrt procentního bodu do konce roku.

Kromě toho ovšem evropským akciovým trhům hrozí jedno velké riziko spojené s válkou. Na rozdíl od amerických indexů by burzám v Evropě hrozil masivní zásah v případě vyhrocení situa­ce mezi EU a Moskvou a utnutí dodávek plynu a ropy z Východu. Tento scénář zatím investoři do ocenění nezapočítali.

Portfolioví manažeři a finanční analytici při nynějším vstupu některých akciových indexů do medvědí fáze vedou vášnivé diskuse o tom, zda už je trh na cenovém dně a přichází čas levně nakupovat. S ohledem na míru nejistot a globálních rizik jde ovšem spíš o věštění. A to i když se na dnešní situaci pokoušejí aplikovat zkušenosti z minulých krizí.

Jisté se zdá jedno: bezstarostné doby, kdy stačilo nakoupit akcie celého indexu a s ním se svézt, minimálně pro letošek skončily. Aby na burze vydělali, budou muset investoři daleko pečlivěji vybírat jak mezi jednotlivými sektory ekonomiky, tak mezi firmami.

Nestabilní stablecoin

Jestliže část akciových investorů za první měsíce letošního roku utržila vážné šrámy, sázka na kryptoměny přinesla silné krvácení. Dočkali jsme se jak totálního pádu jedné kryptoměny, tak masivních poklesů hodnoty těch ostatních.

Událostí roku 2022 v kryptosvětě je (zatím) bezesporu krach virtuální měny luna z dílny korejských vývojářů ve firmě Terraform Labs. Luna patřila ještě na začátku května do první desítky největších kryptoměn: její celková tržní kapitalizace se pohybovala kolem třiceti miliard dolarů a své peníze na ni vsadilo i mnoho fondů rizikového kapitálu.

V první polovině tohoto měsíce ovšem zaznamenala něco, co nelze nazvat jinak než volný pád. Během pouhých několika dní se kapitalizace propadla o 99 procent a luna se stala prakticky bezcennou. I na trh kryptoměn je to poměrně silná káva, a tak někteří analytici hovořili o Lehman Brothers světa virtuálních platidel.

Jan Němec

Pikantní je příběh ovšem nejen kvůli mnohamiliardovým ztrátám, které investoři během krátké doby utrpěli. Zajímavý je na něm také fakt, že luna měla být bezpečnou alternativou pro opatrnější lidi, kteří se báli divoké jízdy na křivce vývoje ceny bitcoinu nebo etherea. Celá konstrukce je poměrně komplikovaná, s velkou mírou zjednodušení však lze říct, že algoritmus, z něhož vycházela, měl předejít cenovým výkyvům navázáním na americký dolar prostřednictvím stablecoinu TerraUSD.

Důvody krachu luny a stablecoinu TerraUSD jsou dodnes poměrně nejasné; jisté je jen to, že se měna od vazby na dolar utrhla a po prudkých výprodejích dopadla až na dno. Někteří analytici dokonce spekulují, že nešlo o souhru okolností, ale o cílený útok.

Konec snu o digizlatu

Ať už problém vznikl jakkoli, důležitá je především jiná věc: spolu s lunou se na vlně paniky svezly také další kryptoměny a pro mnoho lidí tím definitivně ztratily na důvěryhodnosti.

Ve stejné době, kdy cena luny spadla ze sta dolarů prakticky na nulu, výrazně oslabil také bitcoin. Ten se ještě 4. května prodával skoro za čtyřicet tisíc dolarů za kus; o týden později už vyšel na méně než třicet tisíc dolarů. Další populární kryptoměna ethereum v druhém květnovém týdnu zlevnila z 2940 dolarů o celou tisícovku.

Analytici tvrdí, že skepse k virtuálním měnám kvůli krachu jedné z nich není namístě. O úspory nebo investice podle věrných zastánců bitcoinu a spol. přišli především spekulanti, kteří chtěli vydělat na růstu popularity kryptoměn a ve vidině snadného zisku vsadili na špatného koně. Dlouhodobí investoři naopak využili další z mnoha propadů bitcoinu nebo etherea k výhodným nákupům a posílení pozic. Z dlouhodobého pohledu prý na panice naopak vydělají.

Na tomto tvrzení je jistě část pravdy. Zároveň ale pohled na vývoj ceny největších kryptoměn i před pádem luny vyvrací některé mýty o virtuálních platidlech a dává za pravdu skeptikům.

Nejpopulárnější bitcoin se ještě na začátku roku obchodoval skoro za padesát tisíc dolarů, a loni jednou na jaře a jednou na podzim dokonce prorazil hranici šedesáti tisíc. Pád z této výše na polovinu nelze svést na ztrátu důvěry kvůli pádu konkurenční kryptoměny.

Křivka hodnoty bitcoinu nebo etherea letos poměrně věrně kopíruje vývoj akciových indexů. Pokud tedy zastánci kryptoměn tvrdí, že jsou podobně jako zlato úkrytem před inflací nebo ekonomickými turbulencemi negativně ovlivňujícími burzy, nemají u velké části investorů pravdu. Ti ke kryptoměnám letos přistupují jako k jakékoli jiné rizikové investici, které se při negativních zprávách z ekonomiky překotně zbavují. Jinými slovy, kryptoměny jsou na reálnou ekonomiku navázané mnohem těsněji, než by si zřejmě jejich fanoušci přáli.

Nic zatím také nenasvědčuje tomu, že by se v brzké budoucnosti měly virtuální měny stát skutečnou alternativou ke klasickým penězům. Objem reálných finančních transakcí s nimi je minimální a jen těžko byste hledali kryptonadšence, který svoje bitcoiny nebo etherea utrácí třeba v e-shopech. Ostatně už jen fakt, že i obchodníci přijímající digitální peníze mění ceny podle vývoje jejich kurzu k dolaru, hovoří za vše.

Ani prudké kolísání kryptoměn či nedávný krach jedné z nich nejspíš totální kolaps světa virtuálních peněz nezpůsobí a kryptoskeptici si zřejmě na hrobu bitcoinu jen tak nezatancují. Alespoň v nejbližší době ale kryptoměny zůstanou i dál spíš věcí nadšenců a extrémně rizikovým instrumentem spekulantů, než že by se staly skutečným platidlem a alternativou k inflací požíraným penězům na bankovních účtech.