U pražského paláce Žofín na Slovanském ostrově se shlukly asi tři desítky demonstrantů. „Až přijede, tak přestaneme tančit i zpívat. A začneme se zlobit,“ říká jedna z protestujících lidí – žena, která zrovna drží megafon. Na plakátech tu stojí hesla jako „Milei není milej“, „Svobodný trh = nesvobodný lid“ nebo „Socialistická solidarita“. A společně zpívají například revolucionářskou píseň „El pueblo unido jamás será vencido“ (Sjednocený lid nelze porazit). 

Za několik málo minut má přijet argentinský prezident Javier Milei, aby v Žofíně převzal Výroční cenu Liberálního institutu (libinst.cz). A to i přesto, že původní Liberální institut (libin.st) ocenění ostře zkritizoval a od akce se distancoval. „V médiích se objevily zprávy, že udělíme Výroční cenu 2024 Javieru Mileiovi. Není to pravda. Ostatně cenu už od nás obdržel urbanista a architekt Alain Bertaud,“ píše se na jeho webu. 

„Nesouhlasíme s udělením ceny Mileiovi, protože je to předčasné (je teprve na začátku svého volebního období) a protože dělá neliberální kroky, jako je například stíhání lidí za marihuanu, potlačování protestů, snaha o zákaz potratů. Také se nám nelíbí, že upustil od plánu na dolarizaci ekonomiky,“ řekl Hrotu ředitel Liberálního institutu (libin.st) Martin Pánek.

Žádná z těchto okolností ovšem nezměnila nic na tom, že Milei do Prahy přijel – a na akci spolupořádané ekonomickým deníkem e15 vystoupil. Je to muž, kterému v Argentině přezdívají „El Loco“ (cvok) – jednak proto, že v mládí trpěl výbuchy vzteku, a jednak kvůli svému excentrickému chování během prezidentské kampaně. Na svá první předvolební setkání nosil motorovou pilu, se kterou chtěl symbolicky zlikvidovat politické elity, potlačit inflaci a „ořezat“ rozbujelou státní správu.

Jeho příchod do sálu byl ve znamení velké show. Kotlety, kterými se pyšní, totiž nejsou jen náhodným zpestřením vizáže. Jako teenager byl členem v revival kapele hrající písně Rolling Stones – a hudbě nedal sbohem ani po převzetí prezidentské šerpy. Ostatně před měsícem vystoupil v Buenos Aires na pódiu, aby představil svou novou knihu Kapitalismus, socialismus a neoklasická past tím, že před lidem zazpíval „Jsem král ztraceného světa! Jsem král a zničím vás!“. Tuto píseň pak organizátoři akce pustili i narvanému sálu v Žofíně. Motorovou pilu ani výbušnou řeč si ale Milei s sebou do Prahy nepřivezl. 

Hned na úvod přirovnal politiku k fotbalu. „Když půjdete na fotbalový zápas Argentiny, uvidíte plné tribuny, nadšené fanoušky, všude spoustu barev a skandování. Je to podívaná sama o sobě. Ale jakkoliv je všechno hezké, tak dokud na hřiště nevstoupí Messi, míč se nepohne,“ prohlásil Milei. Stát chce řídit jako fotbal – a do míče má kopnout on. 

A tím show, na kterou čekali mnozí přítomní – včetně miliardáře Pavla Tykače nebo marketéra Marka Prchala –, na nějakou dobu zase skončila. První část své přednášky, kterou nazval „Jak na neefektivní vládu“, strávil Milei popisováním toho, jak se stal libertariánem. Prostudoval keynesiánství, neoklasickou ekonomiku, teorii reálných hospodářských cyklů i teorii ekonomického růstu. A nakonec konvertoval k rakouské škole. „Přivedl mě k tomu úžasný článek Monopol a konkurence od Murraye Rothbarda,“ vysvětlil.

Milei dále připomněl, že v 19. století byla Argentina jedním z nejbohatších států na světě. Dnes podle něj trpí na dva velké ekonomické problémy: hospodářsky neroste a drtí ji inflace. „Bylo jasné, že na postu prezidenta potřebujeme odborníka na ekonomiku, růst a peníze. A proto si Argentinci vybrali mě,“ prohlásil s tím, že hájí obranu práva na život, svobodu i majetek a prosazuje volný trh bez státních zásahů. 

„Často kritizuji fiskální deficit. Domnívám se, že je nemorální, protože se financuje tím nejhorším možným způsobem – dalšími daněmi, které postihnou i budoucí generace. Je to jako uspořádat večírek, na který nemáme peníze, a tak si na něj půjčit peníze,“ doplnil argentinský prezident. Podle něj je i inflace, kterou nazývá nástrojem na ožebračování lidí, nelegislativní daní. A daně jsou prý útokem na majetek občanů. „Čím větší stát je, tím méně je svobodný.“

Ne všichni byli z návštěvy argentinského prezidenta nadšení. Foto: Filip Magalhães

Milei si na závěr přednášky zavzpomínal i na svou slavnou motorovou pilu. Když o ní začínal hovořit, tak ho prý všichni měli za blázna – a on si to uvědomuje. „Teď vám ale říkám, že jsme za šest měsíců naší vlády provedli nejen největší fiskální úpravu v argentinské historii, ale i v dějinách lidstva. Jde celkem o 800 strukturálních reforem.“ 

Jak nedávno uvedl hlavní analytik Hrotu Miroslav Zámečník, Milei už zvládl propustit kolem 50 tisíc státních zaměstnanců a zúžit počet ministerstev na polovinu. „Letos je podle některých měřítek argentinské peso nejvýkonnější měnou oproti dolaru, devizové rezervy rostou a investoři do argentinských dluhopisů vydělali majlant,“ napsal ekonom v komentáři.

I proto se Milei netají snem, že se Argentina brzy stane díky jeho reformám nejsvobodnější a možná i nejbohatší zemí na světě. A svými posledními slovy si od publika vysloužil ovace vestoje. „Úctou k soukromému vlastnictví a volnému trhu se Argentina konečně vynoří ze své temné současnosti. Ať žije svoboda, krucinál!“