Ostře sledovaný dokument, který letos v lednu vedl k demonstracím zastánců velkých zemědělských podniků, ovlivní to, kam v následujících letech potečou miliardy zemědělských dotací.

Brusel toho Česku na 43 stranách vytýká mnoho. To pro resort řízený Zdeňkem Nekulou na první pohled nevypadá jako dobrá vizitka. Původní verze plánu, za kterou stálo ještě bývalé vedení ministerstva v čele s Miroslavem Tomanem, se dočkala šedesáti stran připomínek. Po radikální a emotivní úpravě se tedy seznam výhrad smrskl jen minimálně.

Důležitější než délka je však obsah. Těžko srozumitelný bruselský spík trochu svádí k tomu, aby si každý interpretoval připomínky podle toho, jak se mu to hodí. Agrární komora a Zemědělský svaz, jež stály i za lednovými protesty, tak upozorňují třeba na to, že vláda nepředložila dostatečné analýzy záměru přesměrovat část dotací ve prospěch menších zemědělců. To je fakt. Nově zvolená vláda na přelomu roku narychlo překopávala Tomanem předpřipravený a Komisí ještě výrazně ostřeji zkritizovaný plán, termíny tlačily a na kvalitní analýzy nebyl čas.

Důležité však je, že Komise vůči samotnému zvýhodnění farmářů hospodařících na pozemcích menších než 150 hektarů nic nenamítá. Naopak, snahu zlepšit ekonomickou situaci malých zemědělců kvituje. Zbytek už lze nazvat klasickým bruselským evergreenem: více obnovitelných zdrojů, méně emisí, zdravější půdu, čistší vodu, udržitelnější lesy, více pohody dobytku a drůbeži. Bez těchto frází by se nejspíš žádný dokument z Bruselu neobešel. V klíčovém bodě však Nekula obstál.