V českém Aspenu, jak se někdy Špindlu pro vysokou koncentraci bohatých a vlivných obyvatel říká, to mohlo být poměrně klidné léto. Není. A nepostaral se o to jenom oživlý turistický ruch, který se probouzí po covidovém kómatu. Během několika měsíců letošního roku se katastrální mapa krkonošského střediska změnila k nepoznání a tamní majetkové posuny způsobily na mnoha frontách paniku.

Prakticky přes noc získali nové sousedy někteří z nejbohatších českých podnikatelů, kteří ve Špindlu většinou hledají klid i prostor pro vlastní byznys – třeba miliardář Marek Dospiva z Penty, investor Martin Štefunko, politický podnikatel a akcionář zdejšího skiareálu Tomáš Hrdlička, jeho někdejší souputník Roman Janoušek. Vlastníky změnily pozemky u místní základní školy, čističky odpadních vod, ale také na sjezdovkách, které si dlouhodobě pronajímá zdejší skiareál, jehož provoz zajišťuje společnost Melida. Za ní stojí například slovenský finančník Igor Rattaj či exšéf ČEZ Martin Roman.

Panika v sousedství

Ti všichni se zdají být současným děním zaskočení, přestože to byli dlouhá léta právě oni, kdo měl pod palcem budovatelské plány ve městě.

Jak k tomu vlastně došlo? Stát, přesněji řečeno Státní pozemkový úřad, vydal na základě prohraných soudních sporů a restitučních nároků louky kolem jejich rezidencí, apartmánových domů a sjezdovek. Parcely se následně dostaly do rukou soukromých firem, většinou spekulantům, kteří dnes obcházejí místní a začínají s nimi vyjednávat.

K největším majitelům nestavebních parcel ve Špindlu dnes díky tomu patří například společnost Statek Velká Chuchle, za kterou stojí pražský právník Jiří Hermann, společník z mnoha firem někdejšího šéfa Pozemkového fondu Petra Šťovíčka. Ten se společně s Hermannem mimo jiné angažuje ve společnosti Statek Velká Chuchle - servisní. Tu v roce 2016 vlastnil Šťovíček společně se svým předchůdcem na Pozemkovém fondu, Radimem Zikou, ještě pod jménem Namibia Investment Opportunities. To jen pro kontext.

V poslední době jde o extrémně agilní dvojici spojovanou s řadu nepřehledných pozemkových operací. Připomeňme, že Český rozhlas nedávno upozornil na restituční případ jistého Bohumila Dvořáčka, kterému stát vydal parcely v Praze a okolí v souhrnné hodnotě 300 milionů korun. Pozemky ale skončily u kyperské firmy Elvikox, za kterou podle Českého rozhlasu stojí právě Hermann. Mladý právník Hermann ani exšéf Pozemkového fondu Šťovíček se do uzávěrky tohoto čísla ke svým špindlerovským plánům nevyjádřili.

Podle místních lidí však nezahálí a rozehráli hru o zhodnocení svých uzemí v lukrativních horských lokalitách. Zásadní problém mají na stole, přesněji řečeno na sjezdovce, zejména provozovatelé vleků a lanovek. Hermann a spol. totiž získali hned několik pozemků na dojezdu sjezdovky na „staré“ Hromovce v sousedství Tabulových bud. Poměrně rozsáhlý pás půdy, který se rozkládá přes celou šíři sjezdovky, si Rattajova Melida od státu pronajímala za desítky tisíc korun ročně. Hned vedle navíc Melida rekonstruuje hotel Alpina a přes majetek Statku Velká Chuchle je třeba vést novou elektrickou síť.

Noví majitelé pozemků ihned začali tlačit na změnu podmínek nájmu, nebo rovnou na prodej. Jejich představy ovšem u šéfů Melidy pochopitelně narazily.

Jansta vyjednavač

Z náznaků je zřejmé, že jednání jsou extrémně tvrdá. Někteří z funkcionářů je označují za hraničící s vydíráním. Oficiálně však šéfové Melidy drží smírnější tón a komentovat to nechtějí. Nikdo si nechce zkazit vyjednávací pozici.

„Týká se nás to, jednáme, ale víc to komentovat nemohu,“ říká k tomu ředitel špindlerovského areálu René Hroneš. Pokud by Hermann Melidě nájemní smlouvu skutečně vypověděl a zamezil průjezdu přes svůj pozemek, Rattaj a spol. mají jednu z hlavních sjezdovek areálu neprůjezdnou, a to je před zimní sezonou problém jako hrom.

Jednání bez větších výsledků probíhají od jara a nervozita na straně špindlerovských vlekařů stoupá. I proto se do věci podle informací týdeníku Hrot vložil Miroslav Jansta, zkušený lobbista a advokát s dlouhými prsty. Ten navíc coby šéf České unie sportu Melidě před sedmi lety pronajal areál ve Špindlerově Mlýně. To on dal dohromady křehkou alianci horských investorů v čele s Martinem Romanem, Igorem Rattajem či Tomášem Hrdličkou. Plynulé fungování horského byznysu ve Špindlu je i jeho osobním zájmem.

A tak se v jeho kanceláři na Těšnově v minulých týdnech bouřlivě jednalo mezi Hermannem a sportovními funkcionáři, kteří mají horský majetek ČUS na starost. „To je přece moje povinnost, jsem předseda zodpovědný za majetek ČUS,“ přiznává svou roli Miroslav Jansta, ale o detailech a výsledcích jednání se bavit nechce.

Jiné osoby z tamního prostředí základní vyjednávací pozice naznačují, ale nechtějí mluvit adresně. „Výsledkem nakonec může být běžné tržní nájemné, které bude Melida platit, a také smír na sjezdovkách. Ale Melida se zároveň zaváže, že majitelům pozemků pomůže lobbovat za změnu územního plánu tak, aby se mohlo začít stavět na jiných pozemcích, které drží, třeba ve Svatém Petru,“ říká dobře informovaný špindlerovský podnikatel.

Svatý grál

Všechny státem vydané kusy půdy jsou louky a pastviny, tedy parcely nestavební. Ve Špindlerově Mlýně navíc platí striktní stavební uzávěra, která prakticky znemožňuje stavbu nových budov mimo původní projekty. Jedinou cestou je koupit starý dům, zbourat ho a přestavět. Stavět nový dům, navíc mimo městskou zástavbu, je tabu.

Zatímco tržní hodnota louky se počívá ve stovkách korun za metr čtvereční, stavební parcela v horském středisku může mít hodnotu přes 15 tisíc za metr. Změnou územního plánu by hodnota pozemků mohla vyskočit až stokrát.

Zároveň jde o půdu v nejlukrativnějších částech Krkonoš. Svatým grálem investorů může být právě údolí Svatý Petr, jedno z nejkrásnějších horských panoramat v zemi, které si navíc stále drží poměrně komorní ráz. Na stráních pod Kozími hřbety v sousedství monumentálního hotelu Horal stále najdete rozptýlenou zástavbu s řadou lučních ploch, jde o jedno z nejchráněnějších území ve Špindlu. I zde Statek Velká Chuchle získal mnoho pozemků a právě do těchto míst směřují největší naděje. Jde o velké plochy kolem Zvonu, Alpského hotelu, hotelu Panorama a hotelu Olympie. Celkem zde Hermann a spol. drží pozemky o výměře přes 15 tisíc metrů čtverečních.

Jejich plány ale mohou narazit na realitu. „Dění pozorně sledujeme. Ale osobně si nedovedu představit sílu, která by zvrátila dlouhodobý postoj zastupitelstva k ochraně tohoto území ve Svatém Petru. Zde byla naše pozice k případné výstavbě vždy jasná a nevidím důvod, proč by tomu mělo být jinak i v budoucnu,“ říká k tomu starosta Špindlerova Mlýna Vladimír Staruch.

Proti všem

Mezi ochránce stavební závěry zde nepatří jen město a komunální politici, ale i místní podnikatelé a majitelé nemovitostí. Za hlasitého bojovníka proti výstavbě platí například Pavel Šimek, někdejší společník Pavla Tykače, který vlastní jednu z posledních nemovitostí, moderní, ale vkusnou chalupu před výstupem na Kozí hřbety. Stejně tak se představa výstavby nelíbí třeba Martinovi Nejezchlebovi, místnímu významnému podnikateli, mimo jiné majiteli hotelu Olympie a známé restaurace Elan v centru Špindlu. Právě Šimek s Nejezchlebem získali nové sousedy, když louky kolem jejich nemovitostí přešly do rukou Statku Velká Chuchle i dalších spekulantů.

„Vím o tom, ale neřeším to. Nijak se mě to zatím nedotýká, nikdo se se mnou o tom nebaví. Nejde o nikterak důležitý pozemek pro náš provoz. Ale samozřejmě jakoukoliv snahu zde stavět bych vnímal velmi negativně. Nemyslím, že je to reálné,“ říká Nejezchleb.

Starosta Špindlerova Mlýna Vladimír Staruch zatím také zachovává klidný výraz, i když ve své kanceláři rozhazuje rukama nad katastrální mapou města. Tak masivní změna vlastnictví půdy jej poměrně znervóznila, ale na závěry je zatím prý brzy. „V tuto chvíli se nás přímo dotýkají dva pozemky. Nového majitele získal pozemek uprostřed našich pozemků v sousedství čističky odpadních vod. O parcelu jsme dlouho usilovali, ale stát ji nechtěl prodat. Teď patří soukromé osobě. Druhý pozemek se nachází u základní školy. I ten jsme chtěli kvůli stavbě nové tělocvičny, ale marně. Teď je předmětem soudního řízení, uvidíme, jak dopadne,“ ukazuje Staruch prstem na mapu.

Právě v okolí základní školy a špindlerovského kostela, kde se v poslední době docela hodně staví, bourá a přestavuje, získali Hermann a spol. řadu parcel. Například hned v sousedství nového chaletu Marka Dospivy, který kvůli výhledu nechal zbourat těžkotonážní hotel Barbora a na jeho místě staví nové objekty. Změna vlastnictví dvou sousedních parcel mu však poněkud unikla. Podobně obklíčený je ale také Daniel Kučera, dlouholetý spojenec Romana Janouška a místní realitní dravec, kterému přistál nový vlastník pozemků a příjezdové cesty v podobě Hermanna a spol. u někdejšího Švýcarského domu.

A v neposlední řadě Statek Velká Chuchle získal velkou parcelu hned vedle někdejšího hotelu Hanička, který od loňska říká pane Tomáši Hrdličkovi. Pražský politický podnikatel a někdejší zastupitel za ODS na Praze 10 sám platí za realitního žraloka se zálibou v restitucích, který se angažoval třeba ve známém případu velkostatku Bečvářových, který letos v létě řešily pražské soudy. Už brzy se možná ukáže, jak to vypadá, když padne kosa na kámen.

„Nevím, co s pozemky chtějí dělat. Asi chovat ovce, protože jsou to louky a pastviny. Mě se to nijak netýká,“ říká k tomu s tradičním sarkasmem Tomáš Hrdlička.

Restituční džungle

Otázkou je, jak se soubor takto atraktivních parcel dostal z držení státu do rukou pražských spekulantů. Stručně: Za vše může nepřehledný systém vydávání pozemků, který někteří označují za restituční džungli. Ten se v Česku ustálil v posledních 15 letech.

Restituenti se na základě žalob domáhají, většinou úspěšně, vydání konkrétních parcel u soudu jakožto náhrady za pozemky, které jim z nějakého důvodu stát nemohl na základě restituce vydat. Například kvůli zastavěnosti. Obrana těchto mnohdy lukrativních parcel ze strany státu byla v minulosti liknavá.

Prakticky identické sestavy pozemků se v roce 2012 domáhal u Pozemkového fondu ČR restituent Jiří Kerles, ročník 1932, jakožto náhrady za parcely, které jeho rodině zabavili komunisté na pražském Hloubětíně. Kerles se sice domohl předběžného opatření, ale samotného vydání se již nedožil. Zemřel v červnu 2013. Pozemky si následně stát ponechal. Ale ne na dlouho.

Jeho případ totiž nasměroval další restituenty a zejména dobře informované restituční právníky, kteří se v systému uměli dobře a rychle zorientovat a žaloby dotáhli do vítězného konce. Jak přesně se pozemky dostali k mladému právníkovi Jiřímu Hermannovi a restitučnímu mazákovi Petru Štovíčkovi, není jasné. Zřejmé ale je, že restituční spor Jiřího Kerlese s Pozemkovým fondem gradoval v době, kdy Petr Šťovíček stál v čele fondu. Tehdy Šťovíček proslul například svým přátelstvím s Ivo Rittigem.

Mluvčí Státního pozemkového úřadu, který agendu Pozemkového fondu začátkem roku 2013 převzal, Lenka Růžková přináší jen obecnou odpověď. „Jednalo se o původní oprávněné osoby, které soudně žádaly vydání těchto konkrétních pozemků a na základě rozsudků soudů bylo rozhodnuto o vydání pozemků jako pozemků náhradních. O vydání pozemků rozhodl soud – původním oprávněným osobám, kterým nebyly vydány pozemky převážně v Praze a okolí, byly soudně vydány pozemky mimo jiné i v katastrálním území ve Špindlerově Mlýně a v okolních katastrálních územích,“ říká Růžková.

Celý příběh se teprve rozjíždí a dění ve Špindlerově Mlýně bude dobré pozorně sledovat. Protože právě teď se začíná obchodovat o to, kdo bude pást ovce a kdo stavět. A hlavně o to, jak bude Špindlerův Mlýn v budoucnu vypadat.