Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
I kdybychom všechna auta v Evropě přes noc předělali na plyn, snížení emisí bude představovat objem odpovídající několikahodinovému běžnému chodu čínské ekonomiky.
Česká vláda se před pár dny rozhodla navrhnout Evropské komisi kvůli koronavirové krizi zrušení pokut evropským automobilkám za emise CO2 nad brutální limit stanovený tak, aby výrobce vozů odradil od používání spalovacích motorů. Vyvoláváme tak sice zase poprask, jak ti Češi nechápou potřeby klimatické politiky a budoucnosti planety, ale je ve skutečnosti s podivem, že tato šílená směrnice ještě v těchto dnech vůbec platí.
Ještě více překvapující však je, jak se navíc ozývají hlasy, že současná krize je dobrá k tomu přestavět evropskou ekonomiku nazeleno a tomu přizpůsobit i záchranné balíčky evropských vlád a všechno, co chystá EU.
Sama emisní směrnice pro automobily znamená faktickou likvidaci posledního špičkového odvětví průmyslu, který v Evropě máme. Evropské automobilky byly dosud na světovém trhu vysoce konkurenceschopné a vydělávaly spoustu peněz a díky tomu dobře živily miliony lidí po celém kontinentu. Nyní mají platit pokuty, jejichž výše se pohybuje ve vysokých desítkách procent jejich provozního zisku v dobrých časech. V době masivních propadů prodejů, byť snad dočasných, znamená pád do hlubokých ztrát a u řady podniků i zásadní problém nikoli s likviditou, ale se solventností.
Přitom celý projekt evropské elektromobility představuje absolutní ekonomický nesmysl, kdy jsou stamiliardy eur, z nichž je většina ze soukromých zdrojů pomocí emisní směrnice fakticky rekvírovaná, investovány do projektu, jehož smysl nelze nalézt.
Silniční doprava vytváří zhruba 20 procent evropských emisí. Ty činily předloni zhruba devět procent emisí světových. V současnosti to bude nejspíše kolem osmi procent. Takže evropská silniční doprava představuje zhruba 1,6 procenta světových emisí CO2. Z toho osobní auta (pro nákladní nemáme stále žádnou ověřenou technologii bezemisního pohonu) činí zhruba polovinu, tedy 0,8 procenta globálních emisí lidstva, které svou činností produkuje podle odhadů asi desetinu CO2 v atmosféře.
K tomu si vezměme, že i ten elektrický pohon má reálné emise, protože elektřina je stále z velké části produkována z uhlí či plynu. I kdybychom všechna auta v Evropě přes noc předělali na plyn, snížení emisí bude představovat objem odpovídající několikahodinovému běžnému chodu čínské ekonomiky.
Prý to nic nemění na tom, že jako Evropané, kteří průmyslem znečišťují planetu nejdéle, máme jít příkladem ostatním. A tuto automobilovou stupiditu rozšířit i do dalších odvětví. Přitom historii nepřepíšeme a jen dramaticky zchudneme, protože tento experiment nezaplatí žádná Evropská unie a peníze nepřivezou zelení mužíčci z Marsu.
Ve slavném zeleném průmyslu neexistuje nikde na světě asi žádné odvětví, které by bylo rentabilní, tedy náklady by byly pokrývány na otevřeném trhu dosaženými výnosy. Takže tu evropskou zelenou revoluci nutně zaplatí lidé ztrátou zaměstnání, nižšími mzdami v podnicích s nízkou produktivitou a vyššími daněmi. Tudíž celkovým a velmi citelným snížením životní úrovně, což vyvolá, pokud to někdo nezastaví, nekonečnou sestupnou spirálu. A jak známo, čím chudší země, tím horší péče o životní prostředí.
Jestli tedy půjdeme v něčem příkladem, tak jedině v tom, jak se to dělat fakt nemá.
