„Zázrak“, ke kterému došlo v Černém moři, se má stát pro Turecko zlomovým momentem pro ekonomiku a energetiku. Takto uvažuje turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan poté, co byla zveřejněna informace o nalezišti zemního plynu ve vodách, které patří Turecku. Autoritářský vůdce dokonce slíbil, že se ze silného regionálního hráče mezi Evropou a Asií stane čistý vývozce energie.
Realita bude ale o něco skromnější, upozorňují analytici. Země na Bosporu totiž musí spoléhat na dodávky fosilních zdrojů z Ruska, Ázerbájdžánu nebo Íránu. „Turecko má ochromující účet za dovoz energií,“ zdůraznil Ashley Sherman z poradenské firmy Wood Mackenzie, který se specializuje na energetiku v oblasti Evropy a Kaspického moře. Jen v roce 2019 zaplatila země 41 miliard dolarů za import a ještě může děkovat nízkým cenám na trzích.
Turecko oznámilo, že na dně Černého moře nalezlo v lokalitě Sakarya 320 miliard kubíků plynu, což je množství, které Turecko spotřebuje za šest až sedm let. První dodávky by se ke spotřebitelům mohly dostat už v roce 2023 a měly by pokrývat podle Ankary až třetinu poptávky.
Co se dá reálně vytěžit?
Sherman nicméně souhlasí s tím, že nález může zemi pomoci při vyjednávání o nových plynových kontraktech s ostatními dodavateli. Nicméně není jasné, zda je udávaný objem plynu vůbec možné technicky vytěžit, nebo zda je údaj nadsazen, aby zvýšil popularitu Erdoğana v době, kdy ekonomika trpí a turecká lira je vůči americkému dolaru nejslabší v historii.
„Pokud řeknete, že se jedná o ekonomický zázrak a že to bude mít obrovský dopad, musíte umět vysvětlit i okolnosti, které s tím souvisí. Cenu a rychlost těžby, cenu, za kterou budete moci prodat plyn,“ skepticky hodnotí bombastické oznámení Nate Schenkkan z amerického think-tanku Freedom House. Podle něj přicházejí Erdoğanovy sliby příliš brzy po oznámení nálezu ložiska a po nedostatečně dlouhém průzkumu plynového pole.
Experti opatrně hodnotí i to, že by se měl plyn do tří let prodávat koncovým zákazníkům. „Cílové datum působí ambiciózně, protože by to vyžadovalo prvotřídní a téměř bezchybné provedení vrtu,“ míní Sherman. Turecku ale zkušenosti s hlubinou extrakcí plynu chybějí.
Je totiž potřeba udělat i detailnější průzkum pomocí několika vrtů a zmapovat geologické poměry v oblasti. Zahájení těžby by tak mohlo trvat i deset let. Aby státní těžařská firma TPAO tento náročný úkol zvládla, je potřeba vytvořit mezinárodní konsorcium se zkušenější společností. Ankara připustila, že vypíše výběrové řízení pro zahraniční uchazeče pro stavbu plynovodu na pobřeží.
Turecko už před pandemií čínského koronaviru mělo problémy s rostoucím státním dluhem, covid-19 pak téměř zastavil turistický ruch, což je pro zemi další velký zásah. Schodek rozpočtu se tak díky nálezu plynu nezmenší a ani v dalších letech nebude mít významnější vliv na státní finance, upozornil turecký ekonom Ugur Gurses.
Spor s Řeckem
Ohledně nalezišť plynu ve Středozemním moři vede s Tureckem spor hlavně Řecko v oblasti okolo Kypru. Na tom nic nezmění ani nález v Černém moři, míní Schenkkan. „Zdá se, že Ankara tlačí na všech frontách, což je jejím zahraničněpolitickým přístupem už několik let.“
Řecku nabídl pomoc i ve formě zvýšené vojenské přítomnosti ve Středomoří francouzský prezident Emmanuel Macron. Řekové označili Francii jako „opravdového přítele“ a ochránce evropských hodnot. Macron varoval Turecko před jednostranným průzkumem plynu v oblasti.
Naleziště Sakarya by mohlo navíc zhoršit vztahy s dalšími zeměmi v oblasti. Hlavně s Bulharskem a Rumunskem, jež už před několika lety oznámily nálezy plynu pod mořem. Také ruský Rosněfť se snaží průzkumem Černého moře najít další naleziště fosilních zdrojů. Zatím bez výsledku.
Schenkkan si ale nemyslí, že by nový „turecký zázrak“ mohl významněji ohrozit pozici Ruska jako exportéra plynu. Nicméně v posledních letech podíl dováženého ruského plynu do Turecka výrazně klesá. Podle vládních statistik se ruský import mezi roky 2017 až 2019 snížil z 52 procent na 33.
Členská země NATO loni importovala 45,2 miliard kubíků plynu, téměř třetinu tvořil zkapalněný plyn LNG a jeho podíl stoupá. Většina pochází z Kataru, menší část ze Spojených států. Letos v květnu prodal Turecku nejvíce plynu Ázerbájdžán, následoval Katar a třetí bylo Rusko. To meziročně exportovalo do země novodobého sultána Erdoğana o dvě třetiny méně plynu než o rok dříve.
